Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Na první pohled jako by bylo v libyjském konfliktu vše v pořádku, spojenecké jednotky dosáhly při ozbrojeném zásahu proti Muammárovi Kaddáfímu vojenského vítězství. Aktuálně je ve hře jen odškodnění 72 civilních libyjských obětí, což je při takových operacích sice smutné, ale časté. Zatímco v první světové válce 90 % obětí nosilo vojenskou uniformu, v druhé už to byla jen polovina a v současných lokálních asymetrických válkách je mezi padlými 90–95 % civilistů.
Otevřených problémů je daleko více. Tím prvním je, že demokratické země by se měly vyvarovat toho, aby se objevovaly pochybnosti, zda příčinou nebo jednou z příčin rozhodnutí o ozbrojeném zásahu nebyly vnitropolitické problémy jeho aktérů. Což se u Nicolase Sarkozyho a Davida Camerona vyloučit nedalo. Jízliví komentátoři mohou ex post poznamenat, že jim válečné tažení stejně příliš nepomohlo. Sarkozy byl v prezidentských volbách poražen socialistou Françoisem Hollandem a David Cameron se ze svých vnitropolitických problémů nedostal. Odvozeným důsledkem je, že za takové situace těžko hledat v Severoatlantické alianci jednotnější podporu. Byla také – při počtu osmi zemí bez Německa – ve srovnání s Afghánistánem nejen malá, ale i varující. Druhým problémem je samotný charakter vojenského zásahu. Nebezpečně prokázal, že evropští členové aliance nejsou bez Američanů schopní takové akce vést. Udává se, že jen 2 % evropských vojáků je schopno nasazení do boje, což je poněkud přehnané: nyní jen v Afghánistánu je 37 tisíc evropských vojáků, kteří jsou nasazováni minimálně třífázově (příprava, nasazení, relaxace). I když je to proti uváděným údajům několikanásobně více, i tak je potenciální desetina schopných nasazení málo.
Zatím se nikdo k vyhodnocení problematické libyjské operace nikdo neměl, o obecnější bilanci nemluvě. Mnohé nejasnosti jsou v identifikaci bezpečnostních hrozeb: abychom se nepřipravovali na minulou válku, když se nebývale zvyšuje nebezpečí kybernetických střetů a důsledků nelegální migrace.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
