Knihy 5/12

Povídky Martina Bútory

Martin Bútora bol koncom 60. rokov redaktorom študentských a kultúrnych časopisov Echo, Reflex a Kultúrny život, stál pri zrode Verejnosti proti násiliu. V rokoch 1990–1992 pracoval ako poradca prezidenta V. Havla v oblasti ľudských práv a neskôr založil bratislavský Inštitút pre Verejné otázky a stal sa jeho prvým prezidentom. Istý čas pôsobil ako slovenský veľvyslanec v USA. Okrem sociologických štúdií vydal knihy Odklínanie a Druhý dych, ktorých hlavnými témami je zahraničná politika, občianska spoločnosť, demokracia a kultúra v širšom zmysle slova. Väčšina z jedenástich poviedok zo súboru Skok a kuk vyšla v knihách Ľahkým perom (1987) a Posolené v Ázii (1990) vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ, ostatné prózy autor publikoval v časopisoch, a to i samizdatových, tri pod pseudonymom. Priestorom textov, reflektujúcich filozofiu, literatúru a politické reálie, sú 60. roky, normalizácia i obdobie po Novembri '89. Texty občas pripomínajú esej, reportáž, či dokonca beletrizovaný odborný článok s viacerými citátmi. Bútora opakovane vstupuje do dejov. Usmerňuje a urýchľuje ich tok, hodnotí a vyhodnocuje, čo sa udialo a povedalo, avizuje pravdepodobný vývoj udalostí, stavia ďalšie a nové kulisy, zachovávajúc vernosť osvedčeným kompozičným schémam. Okrem toho, že hravo, zavše až márnivo kombinuje a fabuluje, sústavne predkladá dôkazy o tom, že je suverénny rozprávač, zručný štylista, svetovou lektúrou poučený čitateľ a vnímavý pozorovateľ so schopnosťou i v nevľúdnych a sivých časoch vydolovať poctivý kus poézie. Napríklad: „Dážď bol jemný, drobulinký a teplý, akoby vedel, že iba v takejto nežnej forme sa môže opätovne votrieť do priazne veľkej vody, z ktorej pochádzal a z ktorej cez deň unikal a vydával sa na oblačné prechádzky“ – Banálna poviedka, strana 20.

Martin Bútora: Skok a kuk, Slovart, Bratislava 2011, 294 s.

-mah-

Fejetony Ivana Klímy

Kniha fejetonů je autorovým vlastním výběrem z článků, které po několik let vycházely v Lidových novinách a v měsíčníku Xantypa. Patrně nejvíce se čtenáři vryjí do paměti ty, které jsou variacemi na určité téma. Ústředními tématy jsou pro autora především otázka, zločinu, viny a trestu, problém kritérií hodnoty uměleckého díla – je uměním vše, co vytvořil umělec a kdo je vůbec umělec –, nesmyslné poangličťování češtiny, neblahý vývoj špičkového sportu, problematické perspektivy civilizace založené na neustálém růstu. Vtipně psané texty tak většinou nevyvolají právě veselou náladu, povzbuzují však k zamyšlení a zaujetí vlastního postoje.

Ivan Klíma: Jak se nestát vrahem, Academia, Praha 2012, 165 s., cena 250 Kč

-jn-

Češi a Slováci ve 20. století

Jako doporučení by stačilo napsat: Jan Rychlík vydal tlustou knihu o česko-slovenských vztazích. Ač podtitul vymezuje téma až rokem vypuknutí první světové války, najdeme na počátku dost důležitých pojednání o „prehistorii“ oněch vztahů, o stavu jejich výzkumu, ale také o formování moderních nacionalismů a vlastenectví. Nelze vybírat na malé ploše, co je v knize nejzajímavější. Uveďme tedy jen příklad historického faktu, který si jako významný nemusel leckdo – jako příznak nacionálních ambicí v organizaci oficiálně tak internacionalistické – uvědomovat: „Existence dvou komunistických stran organizovaných na národnostním principu byla určitou anomálií. Komunistická internacionála nedovolovala, aby v jednom státě existovalo více komunistických stran... Komunistická internacionála byla však v roce 1943 rozpuštěna... KSS si za SNP vybudovala organizační strukturu a stačila dokonce formou ,sjednocení' pohltit i slovenskou sociální demokracii. V českých zemích nic podobného nebylo. Slovenští komunisté vedení Husákem proto neměli žádnou chuť vzdát se své samostatnosti a podřídit se znovu pražskému vedení.“ Jen drobná ukázka z knihy, bez níž přemýšlet o vztazích národů tak mimořádně blízkých, a přece různých nepůjde.

Jan Rychlík: Češi a Slováci ve 20. století. Spolupráce a konflikty 1914–1992, Vyšehrad, ÚSTR, Praha 2012, 688 s., doporučená cena 598 Kč

-vb-

Dubček jako téma

Kniha si zaslouží pozorné čtení, třebaže bude rušeno: nakladatelství se obešlo bez redaktora a korektora. A. Dubček se po Listopadu stával předmětem útoků smeček (na novináře být sprostý nedovedl, možná vůbec neuměl být arogantní?) a to, jak se Praha rozloučila s jeho tělesnými ostatky, je snad nejtrapnější ilustrace temných stránek euforické doby. Autor památku A. Dubčeka hájí a oživuje otázky pozapomenuté, ale ne mrtvé. To vyvolává úctu. Proč A. Dubček brzy přestal být přitažlivým vůdcem, byl-li jím tehdy ještě, se však jen hyenismem pravice nevysvětlí. Ani to, proč se jím stal – ovšem, víc pro Čechy – V. Havel. Vždyť i na Slovensku jeho popularitu bohužel brzy zastínila sláva vůdce docela jiného druhu.

Antonín Benčík: Téma: Alexander Dubček, Křesťanskosociální hnutí, Praha 2012, 342 s.

-vb-

Eseje Františka Koukolíka

Soubor šesti esejů neuropatologa s výrazným zájmem o filozofii a kulturu začíná úvahou o svobodné vůli. O tématu, s nímž od antiky zápasili největší myslitelé a učenci, dokáže autor díky své znalosti dějů v mozku říci něco nového a objevného, zároveň si však uvědomuje, že interpretace pozorování a pokusů není tak jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled zdát, a že k věci mají co říci i umělci. Podobně komplexní je autorův pohled na lásku – to je ten nejspanilejší ze všech bohů z titulu knihy – či na rozdíly ve vnímání světa lidmi různých kultur.

František Koukolík: Nejspanilejší ze všech bohů, Karolinum, Praha 2012, 233 s., cena 240 Kč.

-jn-

Básně Anny Świrszczyńské

To jsou verše o opouštění zbořené Varšavy: „Naposledy/ scházela po těch schodech./ Hodila klíč/ do trosek.“ Předtím vznikaly barvité obrázky z 30. let, hravé, ale i úzkostné, pak byl zážitek okupace a Varšavského povstání, zkušenosti ženy, která musela být vinou historie hrdinkou, ale také zkušenosti řekněme biologické – až po poslední báseň, napsanou před operací, již nepřežila. Napsala je básnířka, jejíž dráhu po celý život s obdivem sledoval i Czesław Miłosz. Nesrovnáváme zde poetiky, ale ta poezie by měla být blízká tomu, komu něco říká třeba psaní M. Białoszewského, J. Koláře nebo J. Weila o městském člověku za všedního dne, ale mezi tragickými ději.

Anna Świrszczyńska: Jsem ženská, přeložila Vlasta Dvořáčková, Pistorius & Olšanská, Příbram 2012, 160 s.

-vb-

Lékař nejen o medicíně

Stati internisty a rehabilitačního lékaře můžeme číst jako snůšku příběhů o nemoudrých lidech, kteří si zničili zdraví léky a operacemi, místo aby poněkud upravili svůj denní rozvrh, životní tempo a žebříček hodnot. V další hlubší rovině však kniha vzbuzuje obavy z vývoje medicíny, jež se stává byznysem, slouží zájmům farmaceutických firem či operatérů, kteří se potřebují cvičit na pacientech, a ztrácí zájem o konkrétního lidského jedince, jemuž je třeba někdy spíše poradit než z něho učinit předmět výnosné léčby. Zajímavé a varovné jsou i lékařovy úvahy o politice a politicích.

Jan Hnízdil: Mým marodům. Jak vyrobit pacienta, Lidové noviny, Praha 2010, 229 s., cena 199 Kč.

-jn-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 5/2012
Archiv Listů
Autoři Listů