Libor Martinek

Tváře Jerzyho Kosińského

Kdo byl Jerzy Kosiński? Otázku, již si musí položit každý, kdo se bude chtít zabývat osobou prozaika, scénáristy, filmového herce, „sovětologa“, v letech 1973–1977 prezidenta amerického PEN-klubu, kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu a držitele řady prestižních uměleckých ocenění, tří čestných doktorátů atd. O odpověď se pokusil polský spisovatel, dramatik a scénárista Janusz Głowacki (film Rejs podle jeho scénáře a v režii M. Piwowského je v Polsku považován za kultovní, drama Antigona v New Yorku mělo úspěch v USA i v Evropě). V době výjimečného stavu v Polsku zůstává na Západě a od r. 1983 žije v New Yorku. Jeho prózy a dramata jsou pojaty značně realisticky a vyznačují se spojením pozorovacího smyslu s humorem, který přechází v grotesku. V této konvenci je pojata i kniha o Kosińském Good night, Džerzy, která vyšla v polském originále v r. 2010, a letos ji uvedlo na trh brněnské nakladatelství Host ve zdařilém překladu Petra Vidláka.

S Kosińskim se autor poprvé setkává v roce 1975, kdy je autor Nabarveného ptáčete (The Painted Bird, 1965, česky 1995) na vrcholu slávy. Kniha se odvíjí od roku 1982, kdy Janusz / Džanus píše na objednávku německého producenta scénář k filmu o Jerzym / Džerzym. Głowacki nenapsal obvyklý životopis, ale mnohovrstevnatý text s několika hlavními hrdiny, z nichž jedním je on sám, dalšími spisovatelovy femme fatale – americká dívka Jody a ruská emigrantka Máša; každá pochází z jiného prostředí a má odlišnou mentalitu (ze zápisníku Máši, který se dostal Džerzymu do rukou, údajně pak nalezeného v Kosińského pozůstalosti jeho manželkou Katherine „Kiki“ von Fraunhofer, jsou zde citovány fragmenty), sotva se tu mihne vdova po milionáři, o 15 let starší než Kosiński, s níž spisovatel trvale žil. Konfliktní vztah s otcem a láska k matce (Elżbieta Liniecka Weinreich), pohnuté události dětství a mládí, tragický závěr života, kdy úlohu Erinyí, tedy bohyň pomsty, přebírají novináři a Kosiński, obviněný z plagiátorství a neoprávněného využívání redaktorské práce, ukončuje život sebevraždou ve stylu postavy svého posledního románu The Hermit of 69th Street (1988), vede Głowackého k paralele s tragédií krále Oidipa.

V kompozici textu jako by se Głowacki inspiroval Kosińského bestsellerem Kroky (Steps, 1969, č. 1996), kde máme co do činění s mozaikou scén v různém chronologickém pořádku, motivicky vzájemně propletených, z nichž si čtenář musí dát dohromady celý příběh až po přečtení celku. Leitmotivem ovšem není holocaust jako v případě Nabarveného ptáčete, ale hledání identity umělce židovského původu. Martin Weiss o Krocích výstižně napsal, že jejich skutečným obsahem není krutost, pomsta či exhibice, nýbrž dvojjediná potřeba: stvrdit existenci svého stále zcizovaného já, a zároveň uniknout z jeho mezí. Literární proud, do něhož Kosiński patří, má podle Weisse kořeny u de Sada a Dostojevského, pokračuje Kafkou a existencialismem. Głowacki v jednom rozhovoru o knize Good night, Džerzy říká, že nenapsal biografický román, ale vyprávění o světě a obzvlášť o specifickém prostředí New Yorku, kde se holocaust mísí s erotickými kluby a život je neustálou fraškou.

Kosiński (1933–1991) se narodil jako Józef Lewinkopf v Lodži do středostavovské rodiny a během války se skrýval s rodiči na polském venkově. Jeho otec Moše Lewinkopf se rozhodl zapřít židovský původ a s novým jménem ho přiměl přijmout křest římskokatolické církve. S falšovaným křestním listem rodina přežila holocaust, Jerzy vystudoval historii a politologii na univerzitě v Lodži, kde se mj. stýkal se studenty Lodžské filmové školy (od té doby se datuje jeho přátelství s režisérem Romanem Polańským) a stal se asistentem na Ústavu historie a sociologie Polské akademii věd. V r. 1957 emigroval do Spojených států, kde studoval, k čemuž využil několika stipendií. Nejprve vydal dvě knihy o Sovětském svazu za Chruščovovy éry The Future Is Ours, Comrade: Conversations with the Russians (1960) a No Third Path (1962) pod pseudonymem Joseph Novak, které byly zpočátku dobře přijaty; později se ale ukázalo, že řadu rozhovorů použitých v knize si vyfabuloval a v SSSR ve skutečnosti nikdy nebyl. Vyučoval pak na prestižních univerzitách v Princetonu a Yale, zahrál si v několika filmech, mj. postavu Leninova spolupracovníka Grigorije Zinovjeva ve filmu Warrena Beattyho Rudí (Reds, prem. 1981), věnovaném svědkovi Říjnové revoluce, americkému novináři Johnu Reedovi, autoru reportáže Deset dnů, které otřásly světem (1919, č. poprvé 1946). Kosiński se jako herec mihl ve filmu Půlnoční kovboj (1969) J. Schlesingera a ve filmu A. Adelsona i K. Tavernové Łód Ghetto (1989), uváděném na festivalu Sundance, četl part předsedy judenratu lodžského ghetta Chaima Rumkowského.

Podle Kosińského románu Byl jsem při tom (Being there, 1971, č. 1995) byl natočen film v režii H. Ashbyho s výborným Petrem Sellersem v hlavní roli, v r. 1975 nominovaný na Oscara. Film byl promítán rovněž v zemích tzv. socialistického bloku jako kritika amerického politického systému, kdy se mentálně zaostalý člověk díky náhodě stane kandidátem na prezidenta, aniž by chápal, co se vlastně kolem něj děje, a karikatura nemyslící společnosti, závislé na médiích. V r. 1982 byl Kosiński na stránkách levicového Village Voice obviněn, že kniha Byl jsem při tom je plagiátem v té době západním čtenářům neznámého románu Tadeusze Dołęgi Mostowicze Kariéra Nikodema Dyzmy (celovečerní film podle knihy byl natočen v r. 1956, v 80. letech vznikl i televizní seriál polské televize, v r. 2002 byla natočena volná filmová persifláž na aktuální politické poměry v Polsku). Psychologické portréty hlavních postav obou literárních děl se výrazně odlišují, byť zápletka je podobná – Chauncey Gardiner je pasivní bytost, která se nechává nést vlnou na něm nezávislých okolností, kdežto Dyzma je obratný a cynický manipulátor, aktivně vytvářející události a instrumentálně traktující lidi kolem sebe. Dovolte mi jednu perličku – při uvedení filmu Byl jsem při tom do polských kin v polovině 80. let byla vystřižena scéna, kdy Chancy Záhrabník potkává na banketu sovětského velvyslance v USA, aby nevzniklo podezření, že i on dosáhl své pozice podobným způsobem jako zahradník vlivného milionáře. Ewa Petelska, vystupující v knize věnované lodžské filmové škole Filmówka (1992), tvrdí, že Kosiński byl Nikodemem Dyzmou režiséra Jana Rybkowského zklamán, neboť podle jeho názoru by filmový hrdina neměl být ani v nejmenším zapojen do své politické kariéry a jeho úspěch má být pouze výsledkem náhody nebo interpretací hrdinova počínání jinými lidmi.

Lidé, kteří se po válce seznámili s Kosińským, vzpomínají, že přátele často bavil vyprávěním svých zážitků z doby okupace, naplněných hrůzou, děsem a krutostí, která neměla daleko k sadismu. Z takových příběhů vznikl jeho proslulý román Nabarvené ptáče. V textu není uveden název země, ve které se odehrává příběh, není ani určena národnost hrdiny (nepochybně Cikán nebo Žid), neexistuje žádný přímý důkaz autobiografičnosti románu, přesto byl běžně interpretován jako vize založená na autorově osobní zkušenosti. V předmluvě k dílu nicméně Kosiński ujišťoval, že zážitky malého hrdiny jsou autentické (podobným ujištěním si získal přízeň vlivného kritika Elieho Wiesela, jenž napsal kladnou recenzi). K pravdivosti románu se posléze vyjádřil spisovatelův americký životopisec James P. Sloan (Jerzy Kosinski: A Biography, 1996) a polská badatelka Joanna Siedlecka (Czarny ptasior, 1993), která se vydala do Sandomierze a Dšbrowy Rzeczycké, tedy do míst, kde rodina Kosińskich, navzdory zřetelným semitským rysům, přežila válku v podmínkách jednoznačně odlišných od popsaných v románu. Román si však přes svou mystifikační rovinu nadále podržuje svou nepominutelnou hodnotu jako studie přístupu k odlišnosti, zkoumající chování subjektu v cizím prostředí a hledající způsob, jak přežít v nepřátelském a kompaktním společenství. Připomeňme, že v klíčové scéně volně žijící ptáci uklovou jednotlivce svého druhu, kterého chytili lidé a pomalovali ho jasnými barvami. A prý se na jeho zfilmování chystá český režisér Václav Marhoul.

Głowacki se k životu Jerzyho Kosińského vrací nejprve v zamýšlené divadelní hře, pak ve své autobiografii Z głowy (2004), která se v Polsku stala bestsellerem. Později, když získal grant od Polského filmového institutu na projekt s názvem J. K., se k němu vrátil také v nyní česky vydané knize, z níž vyplývá, že onen kontroverzní spisovatel byl mistrem klamu. Skvěle vycítil, co by měl udělat, aby si udržel pozornost. Džerzy navštěvoval s-m kluby a rád se seznamoval s transsexuály, zajímalo ho násilí a proměna člověka, patrně trpěl stihomamem, že ho pronásleduje KGB, nebyla-li to také jeho mystifikace. Jedna z postav knihy Good night, Džerzy mu v rozhovoru dokonce sděluje, že ve skutečnosti neexistuje, je pouhým výtvorem. Klusajícím koníkem, na kterém sedí tvorba.

Autor románu Byl jsem při tom, uváděného u nás jako inscenace v Divadle na Vinohradech (r. Martin Stropnický, v hlavní roli Viktor Preiss), věřil na náhodu, která ho skutečně vynesla na vysokou příčku společenského žebříčku, a jeho život byl vskutku současnou verzí oidipovského mýtu. Kosiński se narodil, když se Hitler dostal k moci, čímž byl vynesen rozsudek nad celým židovským národem. Jenomže někdo tam nahoře se rozhodl, že bude větší zábava, když se chlapec zachrání, udělá závratnou kariéru; pak se teprve k němu vrátí. Mají bohové smysl pro humor? Každopádně za to, že se z Kosińského stal velký mystifikátor a manipulátor, mohou tak trochu okolnosti – na jedné straně Hitler a na druhé vlastní rodiče, kteří ho nutili zapřít totožnost; zároveň i sociální a politické prostředí, v němž se dost dobře díky okolnostem může stát hlupák kandidátem na prezidenta; knihu můžeme tedy číst i jako výstrahu před prezidentskými volbami (chtělo by se říci: jak v USA, tak u nás).

Good night, Džerzy je čtivá kniha (zejména pro ty, kteří mají rádi grotesku, smích skrze slzy a černý humor, z něhož místy mrazí) o hledání identity jednoho v lecčem průměrného polsko-židovsko-amerického spisovatele, jenž byl po celý život znamenitým šarlatánem, než ho jako již pohasínající hvězdu popkultury dostihly noční můry.

Janusz Głowacki: Good night, Džerzy, přel. Petr Vidlák. Host, Brno 2012, 276 s.

Libor Martinek (1965) je literární historik a vysokoškolský učitel, působí v Opavě.

Obsah Listů 5/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Libor Martinek

Tváře Jerzyho Kosińského

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu