Jindřich Buxbaum

Ješiva v Kyjevě

Má dva životní koníčky: fotografování a cestování. Jednou jsme si o šábesu povídali a Jindřich se mě vyptával na život Židů na Ukrajině, v Kyjevě. Když zjistil, že skoro pokaždé tam trávím volný čas v ješivě, poprosil mně o zprostředkování možnosti ji navštívit. Protože znám ředitele, slíbil jsem, že se zeptám. Následovalo jednání s ředitelem, který po konzultaci s hlavním rabínem ješivy povolil fotografování za podmínky, že také dostanou fotografie. Byl jsem překvapen, jak během velice krátké doby Jindřich dokázal navázat kontakt. Udivilo mě to, protože většina lidí, kteří se tam učí, nemá ráda medializaci a vůbec vyrušování. Učitelé – melamedi – sami pozvali Jindru do učeben, kde se učili ti nejmladší.

Vasil Sadocha

Fotografujete od dětství, ale slavný začínáte být až v pozdějším věku. Čím to je?

Protože jsem začal dělat výstavy, začal jsem se fotografování víc věnovat. Podnětem bylo židovství, cesty do Izraele, první v roce 1999, a samozřejmě to, že je dnes možnost tato témata vystavovat a publikovat. Velice mi pomohl Jindřich Štreit, seznámili jsme se v roce 2008. Je to můj učitel a vzor, snad mohu říci i přítel.

Jaká byla vaše první témata?

Lidi, reportážní fotografie, když někdo něco potřeboval...

Čím kromě židovských témat se zabýváte dnes?

V Hranicích jsem fotografoval v nemocnici operace. To byl můj nápad po vlastní operaci srdce. Když už jsem byl v nemocnici a potom i tam v lázních, byla to příležitost k práci. Pak se konala v Hranicích výstava a měla dobrý ohlas. Nedávno jsem fotografoval v Mittal Steel, to byl můj nápad, inspirovaný Štreitovým cyklem z Vítkovic, ale odsouhlasili to.

Hlavní jsou však židovská témata. V Ořechově u Uherského Hradiště otvírali mou výstavu fotografií z koncentračních táborů izraelský velvyslanec a ministryně kultury. Rád bych vydal knihu o holocaustu, z tohoto cyklu a s doprovodnými texty. Také se ještě snažím zachytit lidi, kteří to všechno prožili a dosud žijí, u nás v Olomouci na obci, ale také na Hagiboru v Praze.

Byl byste rád, kdyby fotografování přestalo být jen koníčkem a mohl jste se jím živit?

Určitě. Snažím se. Jindra Štreit říkal, že v sedmdesáti budu slavný, tak uvidíme. (Smích) Zatím by to nešlo.

-vb-

Martin Studený

Jindřich Buxbaum (1953) se fotografování jako koníčku věnuje od čtrnácti let. Je členem Fotoklubu Litovel. Jako umělecký fotograf debutoval v Olomouci výstavou snímků z cest po Izraeli v březnu roku 2010. Dohledu nad výběrem fotografií se ujal Jindřich Štreit. Výstava Šalom Izrael pak putovala po mnoha místech Čech a Moravy, spojených s historií Židů. Jindřich Buxbaum ji postupně při pravidelném putování Izraelem rozšiřuje. Vystavoval mimo jiné v Muzeu umění v Olomouci či v synagogách v Úsově a Holešově. Vyučil se automechanikem, pracoval v Chronotechně Šternberk, nyní provozuje nevelký autoservis v Nové Hradečné.

Obsah Listů 5/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Jindřich Buxbaum

Ješiva v Kyjevě

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu