Antonín J. Liehm

Je po dešti...

Proč nepíšete o světě, když už jste na té pozorovatelně? zeptal se kdosi. Znělo to spíš jako kritika nebo výčitka. Já to tak vzal a řekl si, že to zkusím, až bude příležitost. Přitom jsem hned zatepla vyčítateli připomněl, že už vlastně v dnešním světě nežiju a prakticky mu nerozumím.

Byly volby. Ve Francii. Prezidentské i parlamentní, takže máme nového prezidenta i parlament. O tom by se mělo přemýšlet. Tím spíš, že ve zdejší zásadně pravicové zemi vyhrála levice jako snad nikdy v minulosti – má většinu od okresů a krajů až na Hrad. Mělo by se tedy moc věcí změnit. Jak se říká. I když to světová hospodářská krize komplikuje. Podle odborníků na leta. Samozřejmě až na ČEZko.

Hned po volbách oznámila největší automobilka Peugeot / Citroën, že zavírá jednu ze svých největších továren u Paříže. To znamená propustit 8000 zaměstnanců (další v jiných odvětvích u subdodavatelů budou následovat). To se ovšem už dávno vědělo a jen se čekalo, kdy se to stane. Nová socialistická vláda pravila, že to tak nenechá, jenže co může dělat, ta fabrika a ani ostatní jí přece nepatří. Jak to, že se to neřeklo dřív? Protože jsme byli požádáni, zněla odpověď, abychom to nechali až po volbách, kdy se oficiálně ukáže, že kasa je prázdná. Kam se podíváš. Jen akcionářů celé firmy se to nedotkne. Co se tedy změní? Babo raď, všichni jsou zvědaví.

No jo, Francie, řeknou v ČEZku. Jenže volby byly zároveň v Řecku (ale to nechme) i ve Španělsku. Tam je kasa ještě prázdnější, nezaměstnanost ještě větší, akcionáři zrovna tak klidní, a přitom taková náhoda: hned po volbách, které probíhaly opačným směrem než ve Francii, se nejen potvrdilo, co se vědělo, ale zároveň se vyhlásilo uzavírání dolů na severu a propouštění tisíců zaměstnanců. Proč zase až po volbách? Okamžik.

Vzpomínáte si ještě na Arabské jaro? V Egyptě, v Tunisu. Na to, jak se všechno změnilo? Na davy v Káhiře, na Mubaraka, ben Aliho? Vzápětí přišly volby, aby potvrdily, že se všechno změnilo. Houby. V Egyptě dala armáda na srozuměnou, že si sice můžete hrát na demokracii, ale všechno zůstane při starém, i když přinejhorším s opravenou nálepkou. Líbí se vám, jak občanská válka a hory mrtvých v Libyi nastolily... co vlastně? Nikdo zatím moc neví.

Byla v ČEZku taková písnička, spíš šlágr: Je po dešti... Jak je to dál? Ne a ne si vzpomenout, ale cosi jako... a s úlevou zpívají si kosi. O kosech to určitě je. To je takovej kos, říkala moje babička (nebo to byla teta? já na babičku svádím všechno), to jsou kosi, ti to panečku dovedou. Atd. Proto si myslím, že se ten šlágr dá dnes – i zítra a pozítří – zpívat s pozměněným textem. Třeba: Je po volbách, a s úlevou... Vy si vzpomenete, jak to má být.

Když ne hned, napřesrok určitě. Neboť volby nejen byly, ale budou. Dokonce i u nás. Ne jedny. Zase bude před volbami o ledačem ticho po pěšině, a až bude po dešti, kosům se velice uleví, rázem se jim bude líp zpívat. Problém bude, co s ostatním ptactvem.

Slíbil jsem, že to zkusím o světě, a najednou končím u ornitologie. Vy si ovšem i tady poradíte. A já se omlouvám, jak se říká čezky.

Antonín J. Liehm

Obsah Listů 4/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín J. Liehm

Je po dešti...

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu