Český a slovenský národ vykazovaly podobnosti i odlišnosti, nicméně jsou to vzájemně nejbliší společnosti ve středoevropském regionu. Podobají se tradicemi, zvyky, jazykem či osudem (germanizační snahy ovšem nebyly tak razantní jako maďarizace slovenské společnosti). Některé odborné názory uvádějí, e s příchodem několika pasivních let či dekád byl slovenský národ dopadl podobně jako Luičtí Srbové. – Udělalo se buditelsky mnoho pro sblíení, slovenští studenti měli monost studovat na obnovené české Karlově univerzitě v Praze. Česko-slovenské odborné kontakty se vyvíjely nezištně, určitě však s českým paternalistickým úmyslem. V čase první republiky panovalo souití podle československé ideje jednotného národa, která Slováky uráela a vytvářela prostor pro nacionalismus a separatismus. Ne všechny české postoje byly akceptovány: například protikatolické taení ve prospěch husitství na počátku samostatnosti. Pokud se to dělo v Čechách, je to pochopitelné. Proč však to měl odnést katolicky věřící slovenský rolník? Čechoslovakismus, jakkoliv mohl být v hlavách českých odborníků vnímán jako nadnárodní ušlechtilá idea, se ve slovenském prostředí projevoval velmi paternalisticky. Vztahy mezi Čechy a Slováky v komunistické éře neprošly myslím ve srovnání s první republikou zásadními změnami. I slovo Slovák se nahrazovalo synonymem soudruh ze Slovenska. Události kolem osmašedesátého roku jsou ukázkou. Většina českých občanských iniciativ obtíně nalézala odezvu u Slováků, slovenská společnost měla v roce 1968 za hlavní motiv federaci. To nebyl výraz egoistického nacionalismu, spíše české slabé schopnosti nacházet ve Slovácích spojence. A tak s prvními demokratickými kroky přicházely téměř okamitě první slovenské projevy touhy po samostatnosti. Poslední společné volby postavily do čela subjekty, které více méně oba chtěly ukončit éru společného státu. Rozpad Československa však ve své uskutečněné podobě byl myslím jedinou realistickou variantou a z dlouhodobého hlediska změna prospěla oběma národům. Po vyprchání emocí a snad díky poráce Mečiarovy politiky na Slovensku působí vztahy mezi Čechy a Slováky perspektivněji ne za časů federace. Odborná spolupráce v mnoha oblastech se i prohloubila.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.