Antonín Rašek

Mít, či nemít jaderné zbraně?

Stupňující se napětí kolem Íránu se nedá zastřít, zvláště poté, když i Barack Obama pohrozil v krajním případě útokem. Embargo EU na dovoz ropy zřejmě neuspělo, má bumerangový efekt. To je v době finanční krize nepříjemné. Íránci se za přítomnosti prezidenta Mahmúda Ahmanidežáda pochlubili dalším úspěchem: poprvé vyrobili a použili vlastní jaderné palivo. A experti Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) naznačili, že íránský program má vojenský charakter. Obavy vyvolávají zvláště utajované aktivity z let 2008 a 2009. Z provedených zkoušek se podle nich dá vyvodit, že se pracuje na vývoji detonátorů a komponent jaderných hlavic; k výrobě jaderné zbraně potřebné poznatky jsou. Mnozí komentátoři zjištění MAE považují za dosud nejzávažnější. Znepokojivý je i fakt, že se Íráncům podařilo poměrně rychle neutralizovat virus Stuxnet, který realizaci jaderného programu špatným fungováním jedné součástky v centrifugách komplikoval.

Íránský jaderný program znepokojuje léta nejen Západ, ale i sousedy včetně Ruska. Nejvíce se logicky cítí ohrožen Izrael. Proto uvažuje i o preventivním útoku a hledá spojence, zejména Spojené státy. Protagonisty útočného záměru údajně jsou premiér Netanjahu, ministr obrany Barak a ministr zahraničí Lieberman. V Izraeli ale existují i odpůrci vojenského řešení. Zatím došlo k úspěšné spolupráci ve velmi sofistikované kybernetické oblasti při narušování íránského jaderného programu.

Prezident Obama dával najevo, že chce zatím na Írán vyvíjet bezprecedentní tlak. Nyní přitvrdil. Americký ministr obrany Leon Panetta už před jednáním s izraelským protějškem varoval, že vojenský úder by kromě jiného mohl poškodit světovou ekonomiku. Spojené státy se podle něj zaměřují na diplomatický tlak a sankce. Nyní nejspíš mínění změnil. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil případnou vojenskou akci za velmi vážnou chybu s nepředvídatelnými důsledky. Těžko proto připustit, jak tvrdil prezident Šimon Peres, že útok na Írán je stále pravděpodobnější. Ten by změnil situaci na dlouhá léta, a určitě ne pozitivně. Íránská vláda by mohla Izraeli znemožnit dodávky ropy, pokusit se o teroristické útoky a využít pomoci libanonského Hizballáhu a palestinského Hamásu.

Výhrůžky útokem a embargo stejně jako v historii moc nezabírají. Je nutná promyšlenější strategie, která by především regionálním mocnostem a středně velkým zemím dala jaderné záruky, aby bezpečnostní jistotu neviděly právě ve vlastnictví jaderných zbraní. Američané sice záruku novou jadernou strategií nabídli, ale Írán jí velmi pravděpodobně nedůvěřuje. Jakkoli se distancujeme od íránského režimu a jeho politiky, není možné nebrat v úvahu, že v jeho prostoru existují dva jaderné státy – Izrael a Pákistán, že probíhá irácký a afghánský konflikt a arabský svět je stále v pohybu.

Ale možná stále uvažujeme jak ti nejrigidnější generálové, kteří se připravují na minulou válku. Možná ta další už začala. Nejspíš Američané zaútočili na Írán novým virem Flame. Je schopen registrovat dění kolem počítačů, vidět a slyšet. Stál údajně miliardu dolarů. Tolik se nevydává z plezíru. Australský ministr obrany před příletem do Číny ponechal osobní laptopy a mobilní telefony v Hongkongu. Proč asi?

Antonín Rašek

Obsah Listů 4/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Mít, či nemít jaderné zbraně?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu