Tomáš Tichák

Kuriozity

Konečně léto, jak má být, vedro úmorné a večer bouřka. Jen žádné houby po dešti, zato stále další kandidáti ochotní ucházet se o funkci českého prezidenta. (Většinou to omlouvají tím, že podlehli naléhání přátel: je-li to pravda, jakými pak budou státníky?) A první přeběhlíci. Ale to vlastně nikoho moc nezajímá, je tak krásně, že ani skandálům se nechce vypukat. Ani já se teď lapáliemi nezabývám, jen občas probleskne připomínka. Třeba narazím-li v životopisech svatých (čtu je střídavě s biografiemi slavných matematiků) na titulek: Deodat z Nevers – ochránce v neštěstí; záštita proti nečasu. Ale jinak mě mnohem víc baví sledovat na internetu pohyb bouřek a blesků a kontrolovat to podkrovním oknem pracovny. A v dalším okně počítačovém pozorovat nějaký jiný náhodně proměnný děj, třeba olympijskou soutěž ve skoku o tyči. Internet o ní referuje heslovitě a v nepravidelných intervalech, tudíž nechává ještě větší prostor pro fantazii než například rozhlasový přenos. A skýtá čas zaznamenávat plynoucí myšlenky a vyhýbat se přitom návaznosti, pointě, skrytému smyslu a zejména ponaučení.

Léto přináší městům občerstvení, jeho tepnami proudí zcela jiní lidé, návštěvníci, a ono se tak zas jednou může dělat zajímavým. To si ale vlastně jen představuji, do našeho centra se totiž dostanu málokdy, nemám k tomu důvod. A bůhví, zda se tam dostane vůbec někdo – mnohé cévy směřující do srdce hanácké metropole jsou v rekonstrukci, neprůjezdné, ba neprůchodné. Při té příležitosti mne napadá jak vyřešit dlouhodobý problém: nejde prý jen o to turisty do města dostat, ale alespoň na pár dní je v něm i udržet. – Stačilo by přece v součinnosti s cestovními kancelářemi rekonstrukce ulic a tramvajových tratí přesně načasovat!

Ještě větší potěšení, než mají z návštěvníků města, musí mít moře z nás vnitrozemců. Nám stačí sedět na pobřeží, naslouchat šplouchání vln, chechotu racků a omámeně hledět k obzoru. Ještě před týdnem jsem si té rozkoše užíval u polského Baltu. Nejvíc, když příboj narážel na břehy – tak nádherně nepředvídatelně – a tříštil souslednost myšlenek, přesně jak jsem si přál. Severní moře jsou ale stižena nespravedlivou pověstí o špatném počasí, a tak si ohromování neužijí. Většina rekreantů je tuzemských, a těm slaná voda zevšedněla natolik, že jsou nuceni dráždit otupělé čivy vznášením se na závěsných padácích, létáním po vodě na tryskových člunech nebo aspoň křižováním pobřežních vod v hollywoodských pirátských škunerech. Tento zážitek lze prohloubit, připlatí-li si za štěstíčko tažené papouškem na rameni pravého polského bukanýra.

V létě tedy města mění obyvatele, z nichž se stávají cestovatelé, ale mění se i role, nerudní Češi slastně zevlují u jadranských pláží, Poláci se zas mění – třeba – v karibské korzáry. Včera, v neděli, jsem se na kole zastavil u benzinové pumpy, abych si dohustil pneumatiku. Polekal mne řev silné motorky. Zlověstná postava v sedle mostra, v oděvu snoubícím německou uniformu od Verdunu s brněním z Hvězdných válek, zaparkovala stroj a sesedla. Tlustá kůže holínek zaskřípěla. Muž rozvážně odložil přilbu a brýle, ostře řezaná tvář do mne zabodla přísný pohled a řekla: „Píchol som, do šľaka, takýmto šrůbom.“ Ukázal mi tu součástku, byla to nejméně osmička. „Všetky pneuservisy sú zatvorené!“ Držel hadici u ventilku, ale já jsem marně tiskl tlačítko plus. Smutně odkráčel k pumpě, na zádech runovým písmem napsáno Harley Club Humenné.

Vlastně jsem chtěl původně psát o zaparkování vozítka Curiosity na Marsu, jenže se ukázalo, že kolem té planety už dávno krouží družice, které fotografují sondy, jež tam přistávají, a dráhy po jiných vozítkách, která už léta brázdí marťanský prach. Curiosity v tomto případě znamená jen „zvídavost“, nikoli „zvláštnost“. Tento pojízdný robot ale prý na sobě nese různé nápisy. Například „Česká televize“. No, třeba aspoň to na Marsu zaujme.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 4/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Kuriozity

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu