Sněhový poprašek na dómu.
Milovník rubínu neusíná.
O nočních javorech.
O nočních Javorůvkách.
Samé smrákání klouček,
samé kníecí horko,
po ebrech pot,
po kaskádách do země stéká,
šavle jezdí po ebrech,
na ebra hraje jak na zbojnický cimbál,
a aristokratů ivot – hedváb,
vzdouvání plachet,
jak od valašských pasek je daleko,
nejstarší dům je katovna,
ohlídá spánek nabroušený,
o snu o brusinkách,
pomazlím se s ním,
pod horou pěknou,
pod horou márnou,
na rtech si uchovám jeho hvizd.
Nezapomenu.
Z Valašských Klobouk směrem na Královec. Kosení bělokarpatské louky. První návštěva v šestnácti letech. Na šátku turbánek. Louka s ohroenými druhy – Javorůvky. Opisování jmen vzácných květin do kroukového bločku. Orchis morio. Orchis mascula. Aquilegia vulgarit. Lilium mahagon. Anthericum ramosum. Gladiolus imbricatus. Vůně od vysokého slunce hořícího těla. Snad někde odtud je název pro budoucí knihu – Ve spánku sluncem jsi voněl?
Valašské Klobouky – Javorůvky – Královec – Dobšena – Bílé potoky
Okouzlení.
Proč se mně spojuje klekátko s pohankou?
Kardinálovo klekátko a kardinálova pohanka.
Pohankové klekátko.
Drobný stisk.
Drobné zoubky.
Drobné šperky.
Pěšky ze Zlína na Hostýnek na Tři krále.
Se smrtelným hříchem a s nesmrtelným hazardem.
Neumřel pasáček na vodu ani na víno.
Hlídá si vítězné ovečky.
Některé vítězné ovečky jsou v noci roztrhané.
Z jaké písně to mám ukradené?
Z Lukova pěšky přes Holý vrch a Klapinov. Králky, kde mělo zasedat lovčí právo. Kadý rok v zimě, mezi Štědrým dnem a Silvestrem, nebo krátce po Vánocích, podle sněhu. Cíl poutě je svatý Hostýn. Někdy ledové plochy jako zrcadlo. Hlavní tepna, trasa běkařů od Tesáku a Trojáku. Radiálka. Rozsáhlé pastviny – Klapinov. Od studánky je vidět Rusava. Skalné – roztroušená pískovcová skaliska. Místo s několika borovicemi a s černou barvou, místo, které je domovem čínských básníků. Jako jedním mistrovským tahem. Jako z čínské lidové poezie. Hostýnské hory s šikmookými skalami. Vstup. Cedulka. Originál Zeus zavírá sám. Boční dveře do svatohostýnské baziliky.
Lukov – Klačánek – Zamrzlá – Prádla – Králky – Na Písečném – Okluk – Holý vrch – U tří kamenů – Klapinov – Skalný – Bukovina – Svatý Hostýn – Císařská cesta – Vinohrádek
Okřídlený koník,
had s korunkou
na jednom místě
a harfa?
snad je to harfa
nebo korábek,
který ze světa nezmizel.
V otevřeném hledí
dva koníci,
jeden je nad tím vším světem,
co nás čeká,
vzpínající se
moře, které se pozvolna vzdouvá,
vítr, který nijak neutišíš,
a klekátka omšelá,
kamenná – bez fantazie.
Z Horní Lhoty kolem kostela svatého Diviše. Dionysios Areopagita. Vrch Komonec. Studánka Sojsinka. Sojčí pírka. Pokadé znovu bloudění – na naprosto stejném místě. Jako blázen se točit dokola. Kříová cesta. Poutní místo Malenisko s kostelem Panny Marie Sněné. Přímo naproti Čertův kámen. Touha po letních zahrádkách se idličkami s nebezpečnými barvami. Aby idličky měly zase nazpět tu varovnou barvu. Biskupové Čech a Moravy, biskupové – komplet, biskupové – arci, odjídějí v přistavené dodávce masa a čerstvých potravin. Zítra je Velehrad. Za Provodovem stále je vidět mezi stromy zlatý kří. Orlí hnízdo.
Horní Lhota – Komonec – okruh Vega – Sojsinka – Starý Světlov – Malenisko – Rysov – Provodov – Klenčov – Pindula – Orlí hnízdo – Kudlov – Hvězdárna – Gymnázium
Vzpomeň si.
Kdybych tě měl ztratit.
Jak by odcházel.
Výrazný dřevoryt.
Lehký akvarel.
Jako blíenci.
Všechno cítit spolu.
Vlečné čluny.
Jednotlivou hvězdu.
Aldebarana.
Ze Zálešné kolem Januštice a Kamence k sirným lázním Kostelec. Koníky nechat zasněit. Mariánské poutní místo – Štípa. V tamním hájku objevená jedna z nejstarších moravských madon. Mezi stromy světlem je ozářená. Dvakrát v roce – na Půlnoční a na Velikonoce, na Bílou sobotu. Křišťálový lustr lehce se otáčející. Utišit rozbouřené dění. Je ještě čas na záchranné čluny? Nad náhrobkem se sádrovým jinochem moudrá sova.
Zálešná – Vršava – Kostelec – Štípa
V rozloených rukou chvějí se noviny.
Rozloené na břehu.
Přílivu ibis.
Velmi se ti líbím.
Jsem ještě kluk.
Stačím zatím na podmalbu.
Kde nehledáš důkazy nesmrtelnosti.
Sněhové vločky.
Tyrolské housle.
Ze Strání-Květné přímo na Javorinu. Nejčastěji cesta přes Kubíkův vrch do Javorníka. Zpěváci – Velká nad Veličkou. Básník říkal, e se stále plete mezi zpěváky. Absolutně neuměl zpívat. Ani notu. Pletu se dodnes mezi zpěváky. Kradu. Jsem zloděj. Druhý přítel, rovně básník, říkal, e mám tak nemoný nástup, e můj zpěv je metafyzický. To chce odvahu. Kdy zpěváci umřou, tak se ztratí i krajina. Velká. Kuelov. Javorník. Hrubá Vrbka. Malá Vrbka – Zedraná Vrbka. Nová Lhota. Lipov. Vápenky. Louka. Suchov. Na Kuelovém vdycky z neděle na pondělí. Tak chudobný kraj jako kdy se zpívá: kameň, kameň, kameň – eště jeden kameň. Od Javoriny – evangelická vesnice, smíšená vesnice, katolická vesnice, pravoslavný monastýr. Svatý Gorazd. Kluci mě nezasloueně – snad jen podle citu a podle podvědomí – v civilních šatech zase další rok vezmou na fašanek? Snad ano. Moná. To chce lásku a odvahu.
Květná – Těký vrch – Javorina – Durda – Kašpariskův vrch – Šibeniční vrch – Kubíkův vrch – Megovka –Filipov – Javorník – Kopánky – Na láskách – most U oraté Vídeňačky – Velká nad Veličkou – Kuelov – U trech kameňů – Henteš – Kobyla – Vojšické louky – Čertoryje – Šumárník – Knědub
Péreček, píreček, tapíreček,
viklavý kamíneček, nechci teď mluvit, jenom
stoupat a scházet, odtud
odcházet, to znamená pryč odtud odejít,
v průsvitce. Olšový rošt musí zůstat pod
vodou. Nese kostel. Nese loď.
Z Trenčína kolem Detvy na vysoké a rozkazovačné Polany. Kroje, aby se nedalo nic schovat, nic ukrást na stále ještě, jak o tom bylo v dávné minulosti psáno, nejkrásnějších chlapcích. Nic zbytečného na nich nenajdeš. Na ostrých tvarech. Dalo by se na nich strouhat. Okurky. Křen. Pobřeí Sicílie. Výběky Rudohoří. Viditelnost. Koliesko – Kokava nad Rimavicou. Kamarád – cigán Luboš další rok s dalšími vypůjčenými houslemi. Košilka premokla. Vojenská jednotka – Narcis. Uherský Brod – Trenčín – Detva – Kokava nad Rimavicou – Poltár
za mořem lásku zabít
Milování je tváří ve sněhu,
zapadané sněhem je milování,
zima jak v aréně pegas,
víno ředěné mořskou vodou,
v protivětru usíná kolibřík v moři,
kardinálům pape zavírá a otevírá ústa,
tmavokřídlým kardinálům,
ledovcům na dohled nektar,
dál jiněji ve spánku tvém panic minaret,
budu se líbit?
dál jiněji potěšit svatého raloka,
ploutev jen zahlédnu?
Přes Horní Lideč do Liptovského Svatého Mikuláše. Nad elezniční tratí. Vesnice Bobrovec a Jalovec. Hřebenovka na Ostrý Roháč. Od roku 1999 kadý rok. Stejná místa. 1323 metrů povýšených na 2087,5 metrů nad mořem. V noci na místě, kde nikdo nebyl a nemohl být, zřetelně zaslechnuté hlasy v rozhovoru. Nic. Rezignace, kdy blesky sjídějí po úbočích. Jako bys leel pod vlakem. Nic. Soutok tří horských bystřin. Jokovo: kurva cecky tangáče zarezané. Co to jsou sekeráše? Jako bych zpěváka papírem porezal. Japonským papírem porezal. U si zvykám. Singulár z Horňácka, z Velké nad Veličkou.
Salatin Salatin vysoký Salatin/kde jsi náš Boe/dva chlapce prekvapil/ako sníh ako sníh pod strunama na houslích/co nikdy neroztaje//Na těch polanách dobre u nestojím/nohy mňa podrazil Janeček/e jsi mňa oči zavrel/jak já ti oplatím jak já ti oplatím//Kolik je Janíčků na světě/a z těch Janíčků a z teho Janíčka/z krve jeho jsou jezírka/a z krve jejich je more/. Horská plesa jsou spodní vodou spojená s mořem.Liptovský Mikuláš – Trstené – Bobrovec – Jalovec – Biele-Bobrovecká plesa – Zuberec – Brestová – Salatin – Skriniarky – Spálená – Pachola – Baníkov – Hrubá kopa – Tri kopy – Plačlivé – Ostrý Roháč – Jamnické sedlo – Záhrady – Smrek – Pusté
Poznámka:
Text vznikl také díky obrazům Cyrila Mandela, Miloše Jiránka, Antonína Koliga a Ladislava Medňánského, fotografiím Ferdinanda Bučiny, Erwina Rauppa, Wilhelma von Gloedena a Herberta Lista.
-pp
Básník Pavel Petr se narodil v roce 1969 ve Zlíně. Do roku 2001 vydal devět básnických sbírek; následovaly básnické skladby S tebou tmavé louky roztroušených ostrovů, Řeckořím, Ve spánku sluncem jsi voněl, Apollónové s černými olivami. K vydání se připravuje pátá skladba Ostrovánek. V roce 2009 vyšly vybrané básně s názvem Aréna pegas.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.