Chtěl byste se fotografováním ivit?
I kdy si na svého zaměstnavatele nemohu stěovat, kdyby se namanulo fotografování profesionálně třeba pro noviny... Ale dnes se toho moc nenabízí. Je to ale pro mě aspoň přivýdělek, svatby, společenské události, reportáe z akcí... Pýcha ani předsudek mě neuiví.
Hasiči jsou pro ivot venkova důleití, nejen jako zachránci. Taky u vás je to rodinná tradice?
Ne, přivedla mě k nim přítelkyně, aktivní hasička.
Zabírá to hodně času?
Ano, cvičení. Na hasičce jsme asi čtyřikrát týdně, na sportovních a společenských akcích děláme taky zabezpečení. Sami dost akcí pořádáme. A máme mezi sebou skvělé kuchaře.
Jste k dispozici pořád? Promiňte, ale co kdyby byl celý sbor zrovna na Jadranu nebo podroušený na taneční zábavě?
Stálé sluby dret jako dobrovolníci nemůeme, ale ozve se siréna, dnes k tomu přijdou esemesky, a jede se. Aktivních výjezdových je nás asi dvacet, vdycky se sejde dost lidí.
A k fotografování jste se dostal jak?
Ani to nebyla rodinná tradice, u nás se fotografovalo jenom na dovolené a tak. Po vojně jsem si chtěl pořídit vybavení, a protoe jsem se zrovna rozcházel se slečnou, koupil jsem si kvalitní zrcadlovku...
Pro útěchu?
... no a pochopil jsem, oč ve fotografování jde. Digitály ještě tehdy byly pomalé, ne moc dobré. Pak jsem se přihlásil do České fotoškoly ke Svatopluku Klesnilovi (publikoval v Listech 2/2010; red.), co předcházelo opavskému Institutu.
A ten je těké vystudovat?
Řekl bych, e nejtěší je se tam dostat. Být přijat, to je boj. Roky předtím jsem se u vlastně neučil, a najednou příprava, dějiny fotografie... Ale pokud osvědčíte talent a věnujete se práci, je to zvládnutelné – snad hlavně díky přístupu profesorů, kteří jsou vám vdycky nápomocni. Celý rok se pracuje a na jeho konci se hodnotí.
Cyklus, který jste nám nabídl, vznikl celý...
Ve Velkém Týnci. Zobrazuje ivot dobrovolných hasičů na vesnici.
A to je i váš ivot.
Ano, ale také by mi těko zbýval čas na jiná témata. Trávím hodně času v práci a pak na hasičce, víc ho u nezbývá.
Koho máte v současné fotografii rád?
Štreita, Šibíka, Zátorského, Rafała Milacha, který letos na ITF i učil (publikoval v Listech 2/2006; red.), Arkadia Golu (publikoval v Listech 5/2009; red.), spoluáky z ročníku, výborná je Míša Spurná, Ivana Jašminská, která teď začíná pracovat pro Hospodářské noviny...
-vb-
Martin Studený (1982) ije ve Velkém Týnci. Maturoval jako opravář strojů a zařízení, pracuje jako servisní technik. Absolvoval 2. ročník Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, kde chce pokračovat i v magisterském studiu. Vystavoval ve Velkém Týnci a v olomoucké galerii U mloka, publikoval časopisecky (DIGIfoto aj.). Jeho práce jsou k vidění např. zde.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.