Takto bodře, po americku, vybízí mne občas spamerka Jana Yantelova (sic!) k zamyšlení nad sebou i stavem světa vůbec. Odkud se dozvěděla, e zrovna těch sedm kilogramů by mi udělalo radost, ví čert, snaím se nebýt paranoik, přestoe mi trochu vrtá hlavou, proč mi jiní virtuální dobrodinci nabízejí e-mailem pouze viagru a ne třeba antikoncepční pilulky nebo videoherní střílečky. I slečna či paní Yantel tak oslovila závanou část mých tueb, i kdy zjevně u ne tak dobře odhadla mé pohlaví. Strýček Gúgl se většinu podobných nabídek u naučil rozpoznávat a odkládá je jako nedůleité do zvláštního košíku, kde si jimi mohu ve volném čase listovat pro pobavení nebo kdy hledám název fejetonu.
Volný čas. Všichni si stěujeme, jak nám chybí, ale on se nám spíš nekontrolovatelně rozplývá, protéká mezi prsty naší on-line existence, splývá s pracovní dobou, stejně jako pracovní doba splývá s ním. Vyřizujeme e-maily, sdílíme (se/záitky), krůček za krůčkem mizíme ve virtuálním prostoru.
Smutný je ivot obchodních cestujících a osud těch, kteří se přesunuli za zdánlivě snazší obivou na internet, je s jejich beztvarou anonymitou snad ještě alostnější. Podomních obchodníků je plná literatura a vesměs to jsou melancholické příběhy. Od Vonnegutova Fosterova portfolia přes Bohumila Hrabala a po Smrt obchodního cestujícího. Z reálných postav na mne nejsmutněji působil veselý, očividně inteligentní mladík, který si mne vyhlédl po ubíjejícím nákupu v supermarketu a nabídl mým rozbolavělým zádům zdarma masá s pomocí svého zázračného masáního stroje. Povinné reklamní triky předváděl s nadhledem a šarmem, hodně jsme se nasmáli. Dodnes nevím, jestli firemní pravidla jsou tak přísná, e musel následující rituál dodret. Jisté je, e v té chvíli u dobře věděl, e mi nic neprodá. Kdy tedy v závěru vyslovil plaše, trochu stydlivě a zároveň s hraným sebevědomím nabídku, e jen pro mě mi dnes můe stroj výjimečně prodat za polovic, bylo nám, myslím, smutno oběma a nepodezírám ho, e kvůli ušlému zisku.
Jak z toho ven? S Václavem Jamkem si můeme na stránkách Listů skládat levicovo-pravicové poklony a ujišťovat se o vzájemném přátelství (milerád to ujištění opětuji), ale s prázdnotou a zoufalstvím ivotů, jako je ten Jany Yantel, nijak smysluplně naloit neumíme. A je jen slabou útěchou, e jde v tomto případě zřejmě o postavu virtuální. Přiznávám, e řešení v podobě obecné vzdělanosti a futuristické přestavby společensko-ekonomické formace je mé malé české dušičce vzdálené a spíše se ho bojím. Vdycky se hned ptám, kdo tu vizi bude uskutečňovat.
Ba ani představa společnosti natolik bohaté, e snadno a ve slušném ivotním standardu uiví všechny své nepracující členy, ve mně nevzbuzuje příliš mnoho optimismu. Je zde přece historický precedens. To nepracující občané starověkého Říma měli zajištěný na svou dobu překvapivý bezplatný luxus v podobě dávek obilí, oleje a dalších nezbytností (chléb a hry). Vzdělání bylo ceněno velice, i přesto společnost skončila všeobecným mravním rozkladem a nájezdy barbarů byly u spíš jen ranou z milosti.
Nevylučuji, e to příště dopadne lépe, a budu tomu rád. Prozatím jako přízemní člověk s nízkým obzorem navrhuji přijmout kalouskovské sníení ceny práce, co není, milí negramotové, vaše mzda, nýbr náklady, které na váš zaměstnanecký poměr musí vynaloit váš zaměstnavatel (jejich výši určuje stát, a proto je Kalousek umí ovlivnit, to by ovšem nesměl pořád telefonovat) a které máme spolu se Švédy a Francouzi nejvyšší na světě (moná i proto je naše hospodářství v současné chvíli jako jediné na kontinentě v recesi). Jen tak se k tomu bohatství, kdy nebudeme muset pracovat a bezpracně nabyté statky si u budeme jenom přerozdělovat, třeba jednou dopracujeme.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.