Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > V. Burian, T. Tichák: Jaroslav Šabata, odchod přítele Listů
Můj důraz na to, e úspěch by neměl být uctíván, e nemůe být naším soudcem a e bychom se jím neměli nechat oslňovat, a zvláště má snaha ukázat, e se v tomto postoji shoduji s učením křesťanství, by neměly být špatně pochopeny. Nemám v úmyslu podporovat postoj být z jiného světa... A je jistě moné spojovat postoj nejvyšší zdrenlivosti a dokonce pohrdání světským úspěchem ve smyslu moci, slávy a bohatství se snahou udělat na tomto světě to nejlepší... nikoliv pro samotný úspěch či pro naše ospravedlnění historií, ale pro tyto cíle samy. (...) Jsme... vyzýváni k obětem a zároveň ujišťováni, e tím uděláme skvělý obchod. Podstoupíme oběti, říká se, ale získáme tím čest a slávu. (...) To je pochybná morálka doby, v ní se přikládá význam jen malé menšině a v ní se nikdo nestará o obyčejné lidi. Je to morálka politických a intelektuálních aristokratů, kteří mají naději dostat se do učebnic dějepisu. Nemůe to být patrně morálka těch, kdo dávají přednost spravedlnosti a rovnosti... Nespočetné mnoství lidí právě tak úctyhodných či ještě lepších bude vdy zapomenuto.
(Karl Raymund Popper, přel. Jan Novotný)Také na to bychom se teď chtěli zeptat a také na to jsme mysleli, kdy jsme v těch nekrolozích, které připomínaly kádrové posudky, četli, e jako politik příliš neuspěl. A trpce se nám vybavovala jména politiků obecně povaovaných za úspěšné. Nám se toti zdá, e Popperova slova mimořádně vystihují Šabatův přístup k dějinám a lidem. Kdybychom mu však citát přečetli, jistě by se neurazil, ale skoro jistě by měl výhrady. Snad by vysvětlil, e slovo úspěch nemá jen jeden význam? Snad by připomněl, e jím kritizované i hájené Praské jaro úspěšné bylo, a ne Breněv? Snad by se ohradil: Charta 77 a Praská výzva a Hnutí za občanskou svobodu přece byly úspěšné: Německo se sjednotilo, sovětské impérium padlo a nové vztahy s Ruskem jsou přese všechno otevřené, a tedy nadějné; a buď jak buď ijeme v demokracii; trh vysvobodil mnoho tvořivého, třebae jeho svoboda má mít meze. Moná by se prostě ohradil: e se za vítěze povauje. Ale myslel by i na ty, kteří zapomenuti budou, přes všechnu dobrotu. Jistě by si byl přitom věcně vědom, e sám v kadých pořádných dějinách Střední Evropy bude.
Snad je potřebný odstup, aspoň zeměpisný, aby o něm promluvil někdo tak jako na pohřbu německý sociální demokrat Gert Weisskirchen? Nebo Aleksander Kaczorowski, polský novinář a znalec československých poměrů? Ten uvedl na svém blogu výběr ze Šabatových myšlenek takto: Měl jsem v úmyslu napsat krátkou vzpomínku na něj, ale kdy jsem nahlédl do poznámek z našeho rozhovoru v roce 1998, tedy před čtrnácti lety, došel jsem k závěru, e nejlepší vysvědčení si vystavil sám – svým ivotopisem a tím, co mohl sdělit. Polský sociolog Kacper Szulecki napsal v magazínu Kultura Liberalna: Jeho intelektuální odkaz (prozatím) zůstává málo znám (...) a jeho nositelem budou spíše generace mladších politiků, publicistů a aktivistů ne bohuel nepočetné texty a rozhovory... Z nich však vysvítá konzistentní politická a filozofická koncepce, která rozhodně dokládá, e označovat ho za ,jednoho z nejvýznamnějších poválečných českých intelektuálů' není v ádném smyslu přehnané.
Jaroslav Šabata obdrel in memoriam vysoké státní vyznamenání. Rytířský Velitelský kří s hvězdou Řádu za zásluhy Polské republiky mu udělil Bronisław Komorowski.
Budeme se snait mít i napříště na paměti jeho slova, která budete číst dále: e hlavní pro lidský druh je schopnost navázat a navazovat: schopnost tvořit alianci nejen s těmi, kdo ijí, ale i s těmi, kdo ji odešli.
Václav Burian (1959) a Tomáš Tichák (1957) jsou redaktoři Listů.
Rozhovory s Jaroslavem Šabatou I.
Jaroslav Šabata: O volnověreckém dialogu
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.