Pavel Kopecký

Hodnoty bez vůdců

Nepříjemná, stále přiživovaná kauza Davida Ratha sociální demokracii dost poškodila. V preferencích, ale zejména vnitřně, jelikož se počítalo s opakováním oranžové tsunami před čtyřmi lety. Vzedmuté opět trochu bez námahy, díky vládnutí pravicové koalice. Výsledky horší kabinetu Mirka Topolánka. A to při vší možné neúctě k němu. Teď je vše dost jinak. Pravděpodobná je pro ČSSD ztráta Středočeského kraje, možná i dalších regionů. Ačkoliv se ukázalo, že čas k otřepání z nejhoršího skýtá případ exministryně Vlasty Parkanové (TOP 09), nelze nezaznamenat, jak nepružně reaguje vedení ČSSD na paušalizující útoky pravice.

Odpověď na otázky, které z tohoto vývoje mohou plynout, naznačila před prázdninami souběžná ideová rokování ODS a ČSSD. Občanským demokratům, někdejším titánům české pravice, svitla nečekaně zleva i zprava naděje do podzimních voleb. Předsedovi strany a vlády Nečasovi se trochu vyčasilo právě aférou exhejtmana Ratha a kauzou poslankyně Parkanové, takže do pole vytáhl hrubé agitační kusy. Nemyslím hrozby spřažeností „socanů“ s komunisty. To už je roku 2012 agitace žinantní. Premiér, jako tonoucí, který stébla se chytá, v Ostravě hřímal o zadlužování krajů za levicové správy. Vypustil vlastně vlaštovku brzké kampaně, spíš ale bumerang. Podtrhl tím svou bezradnost, jelikož dluhy krajů rostly kvapem už za šéfování ódéesky (a lidovců). Leckde pak jeho lidé vězí v koalici s ČSSD. Nejzávažnější však je, že nechtěně upozornil na ekonomický propad (a masivní zadlužování) země za svého vládnutí. Tváří v tvář tomu, že okolní státy hospodářsky rostou. Inu, zříme, nakolik může být pravice vskutku „geneticky předurčena“ ke zdárnému hospodaření... Národohospodářští šťouralové navíc kabinet podezírají ze záměrného stimulování finančních potíží krajů. Tohle podezření, které v něčem odkazuje na okolnosti Velké krize v Německu 30. let, nechme ale teď stranou.

Ve prospěch královéhradecké programové konference nejsilnější české strany mluví posilování spolupráce s nevládními organizacemi nebo akademickou sférou: Vystoupení předních sociálních vědců Jana Kellera, Vladimíry Dvořákové a Stanislava Štecha mělo nemalou argumentační hloubku. Obecně lze zaznamenat jistý vzestup dlouho zanedbávané intelektuální báze strany. Co nicméně ČSSD nadále postrádá, je dostatek výrazných vůdčích person. To je problém i u ODS. Hradecké srovnání sociáldemokratických předáků – oslabovaných navíc vzájemnými půtkami – s přítomným předsedou slovenského Smeru, působivým Robertem Ficem, vyznívalo proto zoufale. Jde bohužel o projev dlouhodobého stavu.

Významnou příčinou malé akčnosti české opozice je úpěnlivé (a zřejmě marné) hledání představy „kapitalismu s lidskou tváří“... Tento ideový zádrhel bylo možné vyvodit i z aplaudovaného Ficova projevu. Než odjel zpět na Slovensko rokovat s Milošem Zemanem (!), horoval za to, aby si sociální demokraté nenechali vzít myšlenky solidarity. Ještě v 80. letech předkládala např. rakouská sociální demokracie cíl změnit společenský řád. Dnes (evropská) demokratická levice reálně bojuje těžší boj – o míru zachování aspoň jakés takés svébytnosti. Tváří v tvář široké společenské indoktrinaci pravicovou ideologií.

Text je rozpracováním článku, který zveřejnily Parlamentní listy.

Pavel Kopecký (1979) je politolog, vysokoškolský učitel a publicista.

Obsah Listů 4/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Kopecký

Hodnoty bez vůdců

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu