Rozsudek soudce Šotta byl řadou komentátorů přijat velmi pozitivně. Je to však prvoinstanční rozsudek, take by jeho hodnocení mělo být zdrenlivé. Nejspíš ještě dozná řady změn.
Podle mne spíš vyvolal řadu otázek. Nejde o to, e rozsudek obsahuje sporný zákaz výkonu poslanecké funkce. Ale stojí za to si všimnout, e soudce interpretoval ústavu volně. Přitom ústavní ustanovení by se měla interpretovat velmi restriktivně. Právní jistotu nezakládají takové výroky soudu, ze kterých by bylo moné vyčíst snahu ústavní články obcházet.
Klíčovou otázku, kterou rozsudek nastoluje, vidím ve vstupu práva na půdu politiky. Soudce se k tomu hrdě hlásí. Jene trestní právo není dobrým nástrojem na zlepšení politiky. Proč? K základní premise vnímání spravedlnosti patří, e se stejné musí posuzovat stejně. Obávám se, e to v případě posuzování politiky prizmatem trestního práva není moné.
Ukame si to na příkladech: prezident můe dostávat dary. Aby nemohl vzniknout dojem, e se prezident jimi nechává nepřípustně ovlivňovat, je v USA zavedeno pravidlo, e prezident dary přijímat smí, ovšem jako představitel státu. Při odchodu z úřadu si smí v osobním vlastnictví ponechat jenom takové dary, jejich hodnota nepřesáhne deset dolarů. Pokud si chce ponechat draší dar, musí ho zaplatit.
Prezident Klaus dostal od firmy Kohinoor platinové plnicí pero v hodnotě jednoho milionu Kč. Podle logiky soudce Šotta by se mohlo jednat o úplatek. U nás ádné pravidlo o odkupu drahého daru neexistuje a prezident Klaus si nepochybně pero Kohinooru z Hradu hodlá odnést, protoe vzápětí zaplatil darovací daň. Take by se mělo přezkoumat, jestli firma Kohinoor nechtěla od prezidenta nějaké protiplnění. Právě poadavek na přezkum daru trestním šetřením vyplývá z logiky rozsudku soudce Šotta.
Myslím, e rozdíl v přístupu mezi USA a ČR je zřejmý. Skutečně bychom si přáli, aby byli prezidenti po přijetí daru vyšetřováni policií? Nebo bychom chtěli mít transparentní pravidla, jak se s dary má nakládat? A být si jisti, e se prezidenti neobohacují na úkor státu, jeho jsou dočasnými reprezentanty, bez policejního vyšetřování?
Takových příkladů bychom mohli uvést celou řadu. Místa v dozorčích a správních radách městských podniků mohou být velmi výnosná, jak jsme viděli na praské radnici. Logicky tak jejich přijetí bude zavdávat podezření, e by se jeho získání mělo přezkoumat trestním právem, nejde-li o úplatek.
To by ovšem bylo pro policii zničující. Nedělala by nic jiného. V Německu je pochopitelně také moné, aby volení zástupci zasedali v orgánech firem, které město nebo stát zřizují. Jene za to nepobírají plat ani odměny. Dostávají pouze tak zvané ošatné, které je tak nízké, e nezavdává podezření z korupce.
Konec konců i nabídka ministerského postu by se dala interpretovat jako korupční nabídka. Takový vstup trestního práva na území politiky by ale prakticky znemonil politická vyjednávání.
Jak by se případ Bárta Škarka řešil ve Velké Británií? U od roku 1695 tam platí, e poslanec nesmí za výkon své funkce přijmout ádné finanční plnění. Pokud by ho Bárta se Škarkou vědomě porušili, trest by byl zcela jasný. Ale porušili by předem známá pravidla. Volná úvaha soudce nemůe být v politice nikdy dostatečně konzistentní, aby ji veřejnost mohla vnímat jako spravedlivou. Proč byl Bárta potrestán za půjčku, a nebyl potrestán za to, e poslance nechal před vstupem do sněmovny podepisovat milionové úpisy za porušení loajality, které byly evidentně protiústavní? A nemělo by se vyšetřit, jestli přestup poslance Humla do ČSSD nedoprovázela kulantní nabídka? Nechci tím naznačit, e existovala. Jenom e po rozsudku soudce Šotta by se to mělo prošetřit.
Prostě trestní právo by se mělo zastavit před branami politiky a vstupovat do jejího hájemství jenom v dobře definovaných a předem známých případech. Jinak dobrý úmysl aktivního soudce povede k ještě většímu marasmu veřejného ivota v České republice.
(Zaznělo na ČRo 6)
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.