Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > Václav Žák: Otazníky nad rozsudkem

Václav Žák

Otazníky nad rozsudkem

Rozsudek soudce Šotta byl řadou komentátorů přijat velmi pozitivně. Je to však prvoinstanční rozsudek, takže by jeho hodnocení mělo být zdrženlivé. Nejspíš ještě dozná řady změn.

Podle mne spíš vyvolal řadu otázek. Nejde o to, že rozsudek obsahuje sporný zákaz výkonu poslanecké funkce. Ale stojí za to si všimnout, že soudce interpretoval ústavu volně. Přitom ústavní ustanovení by se měla interpretovat velmi restriktivně. Právní jistotu nezakládají takové výroky soudu, ze kterých by bylo možné vyčíst snahu ústavní články obcházet.

Klíčovou otázku, kterou rozsudek nastoluje, vidím ve vstupu práva na půdu politiky. Soudce se k tomu hrdě hlásí. Jenže trestní právo není dobrým nástrojem na zlepšení politiky. Proč? K základní premise vnímání spravedlnosti patří, že se stejné musí posuzovat stejně. Obávám se, že to v případě posuzování politiky prizmatem trestního práva není možné.

Ukažme si to na příkladech: prezident může dostávat dary. Aby nemohl vzniknout dojem, že se prezident jimi nechává nepřípustně ovlivňovat, je v USA zavedeno pravidlo, že prezident dary přijímat smí, ovšem jako představitel státu. Při odchodu z úřadu si smí v osobním vlastnictví ponechat jenom takové dary, jejichž hodnota nepřesáhne deset dolarů. Pokud si chce ponechat dražší dar, musí ho zaplatit.

Prezident Klaus dostal od firmy Kohinoor platinové plnicí pero v hodnotě jednoho milionu Kč. Podle logiky soudce Šotta by se mohlo jednat o úplatek. U nás žádné pravidlo o odkupu drahého daru neexistuje a prezident Klaus si nepochybně pero Kohinooru z Hradu hodlá odnést, protože vzápětí zaplatil darovací daň. Takže by se mělo přezkoumat, jestli firma Kohinoor nechtěla od prezidenta nějaké protiplnění. Právě požadavek na přezkum daru trestním šetřením vyplývá z logiky rozsudku soudce Šotta.

Myslím, že rozdíl v přístupu mezi USA a ČR je zřejmý. Skutečně bychom si přáli, aby byli prezidenti po přijetí daru vyšetřováni policií? Nebo bychom chtěli mít transparentní pravidla, jak se s dary má nakládat? A být si jisti, že se prezidenti neobohacují na úkor státu, jehož jsou dočasnými reprezentanty, bez policejního vyšetřování?

Takových příkladů bychom mohli uvést celou řadu. Místa v dozorčích a správních radách městských podniků mohou být velmi výnosná, jak jsme viděli na pražské radnici. Logicky tak jejich přijetí bude zavdávat podezření, že by se jeho získání mělo přezkoumat trestním právem, nejde-li o úplatek.

To by ovšem bylo pro policii zničující. Nedělala by nic jiného. V Německu je pochopitelně také možné, aby volení zástupci zasedali v orgánech firem, které město nebo stát zřizují. Jenže za to nepobírají plat ani odměny. Dostávají pouze tak zvané ošatné, které je tak nízké, že nezavdává podezření z korupce.

Konec konců i nabídka ministerského postu by se dala interpretovat jako korupční nabídka. Takový vstup trestního práva na území politiky by ale prakticky znemožnil politická vyjednávání.

Jak by se případ Bárta Škarka řešil ve Velké Británií? Už od roku 1695 tam platí, že poslanec nesmí za výkon své funkce přijmout žádné finanční plnění. Pokud by ho Bárta se Škarkou vědomě porušili, trest by byl zcela jasný. Ale porušili by předem známá pravidla. Volná úvaha soudce nemůže být v politice nikdy dostatečně konzistentní, aby ji veřejnost mohla vnímat jako spravedlivou. Proč byl Bárta potrestán za půjčku, a nebyl potrestán za to, že poslance nechal před vstupem do sněmovny podepisovat milionové úpisy za porušení loajality, které byly evidentně protiústavní? A nemělo by se vyšetřit, jestli přestup poslance Humla do ČSSD nedoprovázela kulantní nabídka? Nechci tím naznačit, že existovala. Jenom že po rozsudku soudce Šotta by se to mělo prošetřit.

Prostě trestní právo by se mělo zastavit před branami politiky a vstupovat do jejího hájemství jenom v dobře definovaných a předem známých případech. Jinak dobrý úmysl aktivního soudce povede k ještě většímu marasmu veřejného života v České republice.

(Zaznělo na ČRo 6)

Václav Žák

Obsah Listů 3/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.