Jiří Hanke

Váňova ulice, Kladno 1981–2001

Vzpomínáte často vděčně svého otce. Jinak vás lze považovat za samouka?

Ano, fotografii jsem nikdy nestudoval. Otec mi dal již v útlém mládí základy i první fotoaparát, avšak fotografii jsem se začal systematicky věnovat až někdy okolo roku 1974. Do té doby jsem hrál v bigbeatové kapele a později se věnoval vlastní písničkářské tvorbě. Také moje první „vážné“ fotografie byly z hudebního prostředí, kterému jsem se dlouho věnoval. Spolupracoval jsem s některými hudebními časopisy. Tuto dlouholetou tvorbu jsem pak zúročil v roce 2003 v knize STOP TIME.

Jistě jste měl vzory, zahraniční, ale možná i v československé fotografii? Bylo se za vašeho mládí u nás čím inspirovat?

Vždy je čím se inspirovat, ale přiznám se, že jsem do fotografie spadl zcela přirozeným vývojem a vzory či inspiraci v některém autorovi jsem neměl. Samozřejmě že tehdejší železná opona vykonala svoje a k informacím o světovém dění jsme se dostávali velice těžce. Jeden příklad za vše: Když jsem v roce 1987 vystavoval v tehdy prestižní galerii Fotochema v Praze své Otisky generace, PhDr. Antonín Dufek v textu do katalogu napsal, že navazuji na tvorbu takových autorů jako August Sander či Richard Avedon. Až po přečtení jsem si teprve zjistil, o kom je řeč.

Koho si ceníte ze současných kolegů, českých i zahraničních?

Nemohu jmenovat některé autory konkrétně, vážím si mnoha fotografů, kteří fotografií vyjadřují svůj názor, jejichž fotografie má co říci. Nerozděluji fotografii do škatulek, uznávám jen dva druhy fotografií: dobré a špatné.

Nedá mi to, abych se nezeptal – ale pokud to má zůstat záhadné, ať zůstane... Jak se v Kladně za vašeho života objevilo na obchodě ruské smíšené zboží a německá pekárna?

Rád odpovím. Ten dům byl v asanačním pásmu starého Kladna. První fotografie z roku 1981 vznikla ještě za jeho plné funkčnosti, byla v něm půjčovna průmyslového zboží. V následných letech pak byl často využíván filmaři. Naštěstí přišel listopad 1989 a nesmyslné asanování starého centra Kladna se zastavilo. Dnes, po přístavbě, je v domě italská cukrárna.

Některým vašim kolegům se zdá, že dokumentární fotografie s uměleckými či myšlenkovými ambicemi a přesahy se musela klidit do galerií, případně sponzorovaných knih. Jak vy vidíte její místo v našem veřejném prostoru?

Samozřejmě kvalitní tvorbu, nejen dokumentární, v současné době válcuje komerční, konzumní reklama. Pokud však bude dále v galeriích a publikacích, myslím, že je to pro ni důstojné místo. Nemá potřebu se za každou cenu vnucovat, její hodnota je nadčasová.

-vb-

Jiří Hanke

Jiří Hanke (1944) se narodil v Kladně, kterému věnuje velkou část tvorby. Měl desítky samostatných výstav, zúčastnil se desítek výstav kolektivních; vydal řadu knih. Jeho práce jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie,Uměleckoprůmyslového muzea, The Witkin Gallery (New York), Gallerie und Buchhandlung für Fotografie und Film (Stuttgart), Victoria and Albert Museum (Londýn), Národního muzea fotografie (Jindřichův Hradec) aj. Více např. zde

Obsah Listů 3/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Hanke

Váňova ulice, Kladno 1981–2001

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu