Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Střelivu se zkoseným hrotem
kulkám dum-dum
říkají Číňané v obrazné své řeči
ty
které otevřou se jako květ.
Jan Skácel, Umění metafory
Ročenky stockholmského institut SIPRI každoročně dokumentují vojenské výdaje ve světě. Ty rok od roku stoupají. Bylo to tak i v letech 2010 a 2011, i když ne tak výrazně jako v letech předcházejících. I v této oblasti jsou patrné důsledky finanční a hospodářské krize. Zbrojní výdaje jsou nadále vysoké zejména proto, že lokální konflikty se v Afghánistánu a nově v Sýrii nedaří zvládat. Ačkoli Rusko a Čína plánují modernizaci svých armád, Obamova vláda signalizuje, že chce i přes svou vojenskou angažovanost v příštích letech ušetřit na vojenských výdajích 400 miliard USD. Dluhy amerického rozpočtu se stávají větším bezpečnostním rizikem než bezpečnostní hrozby jiné. Lze proto tváří v tvář ekonomické situaci ve světě očekávat úsilí po snižování vojenských výdajů.
Podle Globálního mírového indexu (GPI) zveřejněného v ročence SIPRI Yearbook 2011 a sestaveného Institutem pro ekonomii a mír (IEP) je ČR po Islandu, Novém Zélandu, Japonsku a Dánsku pátou nejmírovější zemí světa. Index je výsledkem každoroční empirické analýzy založené na srovnání řady ukazatelů z politického, hospodářského a společenského života daného státu a zahrnuje parametry, jako jsou vztahy se sousedními zeměmi, politická stabilita, dodržování lidských práv a výdaje na obranu jako procento HDP. ČR tak dosud má v mezinárodním srovnání jisté výsadní postavení jedné z pěti nejstabilnějších zemí světa.
Příčinou komplikované bezpečnostní situace ve světě je neadekvátní reakce Bushovy administrativy na 11. září 2001. Na asymetrický útok bylo nutné reagovat asymetrickými prostředky, ne klasickou válkou, kdy bylo od počátku zjevné, že dojde k vietnamizaci konfliktu. Spojené státy a spojenci se nepoučili z martyria Sovětské armády v Afghánistánu.
V Afghánistánu se v 80. letech vystřídalo 620 tisíc příslušníků sovětských ozbrojených sil. Z toho bylo 525 tisíc vojáků Sovětské armády, 90 tisíc příslušníků tajné policie KGB a 5 tisíc jednotek ministerstva vnitra. Patnáct tisíc padlo a jedenáct tisíc se stalo trvalými invalidy. Onemocnělo nebo bylo raněno téměř půl milionu příslušníků jednotek (73 %), čtvrtina hepatitidou a třicet tisíc tyfem, což svědčí o problémech s hygienou. Afghánců padl milion a třetina jich dočasně nebo trvale opustila zem. Sověti ztratili 118 tryskových letadel, 333 vrtulníků, 147 tanků, 1314 obrněných vozidel pěchoty, 433 děl a minometů, 1138 radiových souprav a velitelských vozidel, 510 ženijních vozidel a 11 369 nákladních automobilů.
Administrativa Baracka Obamy se spolu se spojenci a v souladu se svým slibem rozhodla začít v červenci roku 2011 se stahováním vojenských jednotek z Afghánistánu a jejich aktivity tu skončit v roce 2012; ostatní pak v roce 2014 s výjimkou asi deseti až dvaceti tisíc instruktorů a specialistů jako v Iráku. Cílem je donutit afghánskou vládu se o bezpečnost postarat svými ozbrojenými silami. Lze to vyložit i tak, že pokud bude toto rozhodnutí realizováno, bude potvrzením, že vojenského řešení za současné bezpečnostní situace nelze dosáhnout. Těžko také predikovat následky.
Bylo proto logicky i oznámeno, že vše závisí na podmínkách a výcviku afghánské armády a policie. Prosinec 2014 si jako datum, kdy by měly hlavní bojové úkoly skončit pro americké vojáky, stanovil i Barack Obama. Pro prezidenta šlo o poměrně významný posun v uvažování. Dlouho zmiňoval jako klíčové datum červenec roku 2011, kdy mělo začít postupné stahování amerických jednotek. Poté hovořil o závěru roku 2014 jako o chvíli, kdy se uzavřou bojové operace a domů odejde velká část vojsk. – Analytici mají o připravenosti afghánské armády a policie převzít bezpečnostní kontrolu bez pomoci západních jednotek vážné pochybnosti.
Ruské ministerstvo obrany podle agentur RIA Novosti a serveru Lenta uvedlo, že vydá do roku 2020 až 650 miliard USD za 600 nových bojových letadel, tisíc vojenských vrtulníků a sto lodí a ponorek i antiraket. Ve výzbroji se podle prvního náměstka ministra obrany Vladimira Popovkina objeví osm nových jaderných ponorek vybavených střelami Bulava. Balistické střely Bulava, které měly problémy při zkouškách (ze čtrnácti bylo sedm neúspěšných), budou do výzbroje ponorek zařazeny ještě letos. Plánuje se výroba dalších jaderných ponorek 995 Borej. První je Jurij Dolgorukij, ve výzbroji jsou zatím dvě. Do výzbroje se zařadí i deset ponorek 636 Varšavanka, poháněných dieselelektrickými motory. Tu už zařadila do výzbroje Čína. Zakoupeno bude mimo jiné 35 korvet a 15 fregat. U korvet má jít o typ 22350 tříd Admirál Gorškov o výtlaku 4500 tun s dělem ráže 150 mm a řízenými střelami a o menší raketové fregaty 11356 o výtlaku 3620 tun. Plánuje se i nákup výsadkových lodí projektu 117111. Nákupům bojových letadel mají dominovat stroje Suchojovy kanceláře, odvozené z úspěšného typu Su-27. Má jít o Su-27SM, které mají nejen výkonnější motory umožňující nést až 8000 kilogramů výzbroje a lepší radiolokátor, ale také delší dolet a zařízení pro tankování za letu. Dále budou zařazeny do výzbroje odvozené obratnější Su-35S s kachními plochami. Zakoupí se i dvoumístné útočné Su-30M2, umožňující používat nejmodernější výzbroj, i další odvozená varianta Su-27, taktický bombardér Su-34 schopný letu v přízemních výškách. Pro výcvik se nakoupí stroje Jak 130. Část prostředků půjde na vyvíjený bojový letoun páté generace Suchoj T-50 PAK FA, který má být vybaven technologií stealth. Má být odpovědí na americké stroje F-22 Raptor. Do roku 2013 by mělo být dodáno prvních 10 zkušebních strojů a od roku 2016 by měla být zahájena dodávka prvních šedesáti strojů PAK; ten vzlétl loni v lednu. Zatím není jasné, jaký lehký stíhací letoun páté generace bude vybrán, zda MiGův, či také Suchoje. Mezi tisícovkou vrtulníků budou především nové bitevní vrtulníky Mil Mi-28, které mají nahradit letité stroje Mi-24 a Mi-35, známé i z výzbroje Armády České republiky. Jde o menší stroj připomínající AH-64 Apache a podobně jako verze Longbow Apache má být schopen operovat i v noci a v extrémně malých výškách. Je také lépe pancéřován. Kupodivu se má nakoupit i více než deset kusů konkurenčního revolučního Kamovu Ka-52 Aligátor. Nakoupí se i nové těžké transportní stroje Mil Mi-26. Posílena má být i protiraketová obrana. Kromě už zařazovaného systému S-400, který nahrazuje úspěšný S-300, by mělo být do roku 2020 zakoupeno deset jednotek nového systému S-500. Systém S-400 už chrání Moskvu.
Čínským konstruktérům se podařilo zkonstruovat tzv. neviditelné letadlo (J-20), které má být zavedeno do výzbroje v roce 2015. Zároveň se objevily zprávy, že může být částečnou kopií amerického letounu F-117 Nighthawk, který se v roce 1999 zřítil v Srbsku; údajně jej okopírovali i Rusové.
Číňané také připravují balistickou střelu proti mateřským letadlovým lodím. Brzy spustí na vodu i vlastní mateřskou letadlovou loď jako moderní verzi křižníku Admirál Kuzněcov. Čínští představitelé zdůvodňují zbrojní úsilí faktem, že USA dodaly Tajvanu nejmodernější vojenskou techniku. Začátkem roku 2011 dala také Čína najevo, že by po konvenčním napadení zvážila i preventivní jaderný úder. To je v rozporu s dosavadní čínskou politikou, která dosud tvrdila, že nikdy nepoužije jaderné zbraně jako první. Text nazvaný Snížení prahu jaderného ohrožení je nejspíš reakcí na americký dokument Okamžitý globální úder, který má umožnit zasáhnout mezikontinentálními raketami s konvenčními hlavicemi kterékoli místo na světě do 60 minut.
Vojenský poměr sil USA a Číny byl v roce následující: vojenský rozpočet USA 729 mld. USD – Čína 78 mld. USD; % HDP 2008 4,3 % – 2,0 %; osob ve službě 1,58 milionu – 2,26 milionu; letadla 2379 – 1320 (neviditelná 139 – 0); letadlové lodě 11 – 0; ponorky 72 – 9; torpédoborce 57 – 27; jaderné hlavice 9400 – 240. Na začátku března 2011 se objevila zpráva, že na tento rok se zvyšuje čínský vojenský rozpočet o 12,7 % (1,6 bilionu Kč), a to jak na nové zbraně, tak i na zvýšení platů vojáků. V roce 2012 činil čínský vojenský rozpočet již 106 miliard USD a experti odhadují, že je přinejmenším ještě o polovinu a možná dvojnásobně vyšší.
Realita je taková, jak řekl při své letošní pražské návštěvě velitel NATO admirál James Stavridis, že hrubý domácí produkt 28 aliančních zemí je 31 bilionů USD a mají ve zbrani tři a půl milionu vojáků. Z nejnovějších údajů Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) je zřejmé, že světový obchod se zbraněmi je – krize nekrize – stále na vzestupu. Za poslední čtyřletí stoupl o pětinu až čtvrtinu. Více než polovina exportu zbraní a zbrojního materiálu jde z USA (cca 30 %) a Ruska (cca 25 %); na špičce vývoje a výroby jsou stále někdejší supervelmoci z doby studené války a největšími dovozci velmoci, které podle svých prohlášení neusilují o mocenské postavení ve světě: Čína, z dalších zemí Jihokorejská republika, Izrael, Spojené arabské emiráty, Indonésie a Řecko. Stále více dovážejí zbraně jihoamerické země, zvláště Chile a Venezuela, která dostala úvěr od Ruska ve výši 2,2 miliardy USD; Rusko vyváží i do Alžíru a Malajsie. Celkový obrat obchodu se zbraněmi bez zbraní lehkých a možná i jaderných podle odhadu expertů činí přes bilion USD, tj. 2 % světového HDP. Do popředí vývozu zbraní se dostává i Německo s 11 % a Francie s 8 %. Ze zbraňových komodit se nejvíce vyváží moderní letecká technika, zvláště bojové letouny. Struktura zájemců o zbraňové systémy umožňuje identifikovat aktuální i potenciální ohniska napětí, která se nacházejí v latinskoamerické oblasti, severní Africe, v jižní a jihovýchodní Asii a na Blízkém východě.
Vojenské rozpočty evropských zemí NATO ale spíš stagnují či klesají. Americký požadavek, aby v každé členské zemi činily vojenské rozpočty alespoň 2 % HDP, plnily do roku 2011 jen Velká Británie, Francie a Itálie a dále Řecko a Turecko. Nyní pouze Velká Británie a Řecko.
Podle SIPRI Yearbook 2009 je na světě 23 300 jaderných hlavic, tj. ve srovnání s minulým rokem asi o dva tisíce méně. Z tohoto současného počtu je 8392 hlavic operačně nasazených. USA mají podle SIPRI 4834 hlavic a 465 nosičů. Velká Británie vlastní 512 (160) hlavic, Francii 288 (300), Čína cca 240 (186) hlavic a 13 strategických raket s doletem 13 000 km, Izrael 200 (80) hlavic, Indie a Pákistán po 70 (60), Severní Korea 10. Jak je patrné, údaje podle různých zdrojů se dost podstatně liší, ale určitou představu dávají.
Paradoxní je, že k jistému kladnému posunu v jaderném odzbrojovacím procesu by mohla přispět finanční a ekonomická krize. Američané již přišli na to, že udržovat asi 2700 jaderných nábojů v bojové pohotovosti a 2500 ve skladech je neracionální. K tomu stačí jen dodat, že zároveň finančně náročné a vzhledem k velikosti potenciálu i zbytečné. USA dávají nyní na ozbrojené síly 43 % světových výdajů (loni údajně 607, resp. 716 miliard USD z celkových 1,46 biliónu USD – je to za téměř desetiletí nárůst o 45 %). Přitom americký HDP činí jen 20 % světového. Čína vynakládá na ozbrojené síly jen 85 miliard USD a Rusko 59 miliard USD.
I když tyto údaje nelze mechanicky srovnávat – jsou vydávány v odlišném finančním kontextu – je patrné, že americké vojenské výdaje jsou vzhledem k rozsahu a aktuálnímu stavu americké ekonomiky vysoké. Možností tento problém řešit je nejen omezení válečných konfliktů, ale i jaderné odzbrojení, které může navíc přinést efekt při mírovém využití získaného štěpného materiálu z jaderných zbraní.
Američané s iniciativou mohou přijít a přicházejí, ale musí ji podpořit ostatní jaderné velmoci, mocnosti a země, a to zvláště Rusko. To váže souhlas na moratorium ve výstavbě protiraketové obrany ve střední Evropě. Dohoda by neměla být problémem. Rusové velmi dobře věděli, že potenciální protiraketový systém zamýšlený v Polsku a České republice by je vojensky příliš neohrožoval, měl spíš geostrategický význam, což je pro Rusko, trpící syndromem obklíčení, problém. I Američané přiznávají, že Bushův záměr s dislokací systému ve střední Evropě byl drahý, a navíc ne příliš efektivní a funkční. Odborníci na zbraňové systémy by k tomu jistě dodali, že útočné raketové systémy natolik technologicky předstihly systémy obranné, že nikdo na světě nemá tolik finančních prostředků, aby vzhledem k rozsahu jaderného potenciálu ve světě vybudoval skutečně efektivní protiraketovou obranu. Cesta k jadernému odzbrojení je tedy objektivně otevřena.
Česká politika je ambivalentní. Zatímco levicová část byla a je odzbrojování nakloněna a věří v možnost jaderného odzbrojení, pravicová je skeptická. Bez cesty k odzbrojování obecně a stanovení a dodržování základních principů vzájemné důvěry zvláště mezi velmocemi si ovšem není možné představit budoucí multilaterální svět. Základní podmínkou k tomu je při každé smlouvě zajistit rovnováhu prostředků a sil.
Antonín Rašek (1935) je sociolog, generál v. v.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
