Velký sál někdejšího císařského sídla prý praskal ve švech. V Hofburgu přednášel anglicky známý český ekonom Tomáš Sedláček a přilákal nejen zdejší liberální kruhy. Nešla jsem, protoe stát vzadu na jedné noze u pro mne vůbec není. Navíc jsem předtím četla rozhovor s ním na dvou stranách seriozního deníku Wiener Zeitung. Utkvělo mi v paměti zejména jeho krédo k dnešní situaci nejen v Evropě a dalšímu směřování ekonomického i politického vývoje: nyní a v perspektivě není myslitelné trvat na neustálém hospodářském růstu.
Nesporně erudovaný ekonom nevyslovil ádný kacířský názor. U světoznámé nevládní sdruení Římský klub zveřejnilo v roce 1972 deklaraci Meze růstu. Tato teze se sice dále v omezeném okruhu tradovala v sedmdesátých, osmdesátých létech, avšak bez efektu na vývoj. Kromě skutečně globálně uvaujících myslitelů, nejen ekologů, převzaly nadvládu finanční trhy a neoliberálové s všemocným trhem, čirým neboli dravým kapitalismem. Po revolučních změnách koncem osmdesátých let ve střední a východní Evropě včetně rozpadu Sovětského svazu zavládla éra priorit trhu, konzumu, neustálého růstu. Vliv USA a finančních kruhů vůbec stvořil zdánlivě neporazitelné paradigma. Nejbliší roky by měly narýsovat perspektivy odlišné.
V Českém centru ve vídeňské Herrengasse byl 26. dubna představen německý překlad knihy české spisovatelky Markéty Hejkalové Kouzelník z Pekingu. Autorkou překladu je rakouská bohemistka Johanna Possetová. Příběh v českém originálu shledala jako četbu velmi nadčasovou, realistickou, částečně i napínavou ve spojení četných osudů na různých časových a místních úrovních. Takto odpověděla na můj dotaz, proč z řady knih Markéty Hejkalové vybrala právě tento titul. Dodala, e v souhlase s názorem jiné rakouské bohemistky dr. Christy Rothmeierové, je program ve vídeňském Centru moderovala a ukázky v němčině předčítala. Prezentaci za početné účasti především krajanského publika byla přítomna i autorka, známá rovně překlady z finštiny a pořádáním kniních trhů na podzim v Havlíčkově Brodě.
Obě rakouské bohemistky znám řadu let, i z jejich někdejšího velmi vstřícného vztahu k československému exilu a zejména disentu. Zvláště Johanna Possetová si u v době studií na Vídeňské univerzitě i později získala obrovské zásluhy zcela nezištnou obětavostí ve spolupráci s Mezinárodní společností pro lidská práva. Do Prahy s jistým rizikem často dopravovala autobusem značné mnoství exilových časopisů a knih. Po roce 1989 navázala spolupráci s knihovnou samizdatů Libri prohibiti Jiřího Gruntoráda. Překládala do němčiny a redigovala pro knihovnu různé texty. Češtinu přednáší na Vysoké škole ekonomické (Wirtschaftsuniversität) ve Vídni – leč v rámci šetření na vládních dotacích má být od letošního podzimu výuka zrušena. Ještě sloitěji ne dosud bude Johanna Possetová obhajovat svou existenci v překladech a tlumočením na volné noze. Nutno dodat, e ovládá nejen češtinu, ale řadu dalších jazyků včetně hebrejštiny, kterou ještě vylepšuje při svých kadoročních pobytech v Izraeli. Cestovala i po dnešní Ukrajině, po stopách spisovatele Josepha Rotha, rodáka z haličských Brodů. (Mimochodem, i on byl citován jako dobový svědek slovy Studené slunce Habsburků vyhaslo, ale bylo to slunce v Literárních novinách z 26. 4., a to v knize Svět Habsburků. Sláva a tragika evropského panovnického domu Dietmara Piepera a Johanese Saltzwedela; vydal Kniní klub, Praha 2012, přeloil Vítězslav Číek.)
Rakouská veřejnoprávní televize ORF mívala v minulosti mezi evropskými stanicemi dobrou pověst nejen svým zpravodajstvím, dokumentaristikou, ale i produkcí vlastních hraných filmů. V posledních letech podlehla celkem obecnému trendu uváděním krváků, kýčů, seriálů převáně hollywoodské provenience. V zápase s komerčními televizemi o větší kus z koláče reklamy a ve snaze zamezit poklesu sledovanosti odradila náročnější diváky. Ze svého volného času mnozí vyškrtli programy, nejen rakouského původu.
Do čela ORF i přes odpor některých členů televizní rady prosadila sociální demokracie svého kandidáta pro druhé období jeho generální intendantury. On sám však neprosadil jako šéfa svého sekretariátu protekčního syna známého moderátora televizních debat...
Přestoe oslabená výstupy četných věřících a mohutně medializovanými morálními skandály, katolická církev zůstává v zemi určitou autoritou. Nejednou se ocitá její nejvyšší představitel Christoph kardinál Schönborn pod palbou dotazů a nevybíravých útoků právě prostřednictvím televize ORF. Naposled v případě člena farní rady v malé dolnorakouské obci kvůli jeho sexuální orientaci. Farář a někteří další s ním odmítli spolupracovat. Kardinál pozval napadaného katolíka s jeho partnerem na oběd. V úsilí o urovnání konfliktu se ho pak veřejně zastal a označil jej za velmi milého, dobrého člověka s hlubokou vírou.
Dagmar Vaněčková (1933) je novinářka; ije v Rakousku a ČR.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.