Tak nevím... Na jedné straně jsou státní zástupci a Vrchní státní zastupitelství v Praze a jeho šéf Rampula především nejen médii velmi kritizováni, a moná právem, kdy vyšetřování podezření z trestného činu neskončí podáním obaloby proti konkrétním obalovaným k soudu a věc je tak podle médií zametena pod koberec. Na druhou stranu, kdy je obaloba podána (jako například nedávno v Liberci ohledně fakturace dodávek-nedodávek pro potřeby Technické univerzity a MS v lyování) a soud pak vynese rozsudek, e skutek se nestal nebo nebyl trestným činem, jsou státní zástupci, opět asi právem, kritizování především obalovanými, e obaloba byla podána neprávem a oni byli neprávem podrobeni stresu soudního jednání a tlaku monosti, e budou odsouzeni třeba i k nepodmíněným trestům, kdy, jak nakonec řekl soud, nic trestného nespáchali.
Je nesporné, e jdete-li jako obalovaní k soudu kvůli násilnému trestnému činu, váš advokát, ale moná i vy sami, paklie máte pojem o právu nebo jste zkušený recidivista (co se vůbec nevylučuje), dovedete si předem odhadnout, jak to asi dopadne, jak bude znít rozsudek o vině a jaká bude asi tak výše trestu. Kdy vás však něco obdobného potká u hospodářských trestných činů (např. zneuití informace a postavení v obchodním styku nebo porušování povinností při správě cizího majetku), jdete velmi často (a byla-li či nebyla obaloba podána právem se zjistí a po rozsudku!) k soudu a ani váš zkušený obhájce vám nezaručí, zda se domů vrátíte hned nebo a za několik let. Předvídatelnost těchto rozsudků je prostě velmi... nepředvídatelná!
Navíc je pravda, kterou si policisté a státní zástupci a soudci (třeba kdy rozhodují o vazbě) umí stěí vzhledem ke svému profesnímu zaměření a kadodenní rutině představit: stres normálního člověka, který se soudem dosud neměl nikdy ani vzdáleně nic společného, protoe se ani nerozváděl, a teď byla na něj podána obaloba a on sedí na lavici obalovaných, je skutečně nepředstavitelný a obrovský. Zároveň čte o sobě v novinách často, jako by trestný čin nejen stoprocentně spáchal, jako by byl ji vlastně odsouzen a málem ji trest ve vězení vykonává... Pokud soud pak vysloví nevinen, je to určitě o to větší úleva, ale trest byl vlastně u stejně v jistém smyslu vykonán; pro normálního člověka jím je u jen posezení na lavici obalovaných!
Tak nevím... Co s tím? Na jednu stranu jsou státní zástupci tlačeni ministrem spravedlnosti a nadřízenými, aby konali a podávali obaloby, a to i v případech kdy není důkazně věc ani zdaleka nepochybná, v pochybnostech přece rozhodne právě nezávislý soud! Na druhou stranu škoda způsobená obalovaným, které a soud obvinění zprostil, je nevratná. Psychická a často i fyzická, o škodě na dobrém jménu a pověsti nemluvě. A domáhat se pak na státu náhrady škody je více ne komplikované. Co s tím? Nevím... Moná pro začátek neostrakizovat a nehodnotit negativně práci státních zástupců, kdy věc vyhodnotili tak, e není důvod podávat obalobu. Zdaleka ne vdy to musí znamenat zametání pod koberec, ale někdy velmi komplikované hledání práva a i přiměřené spravedlnosti. Málo se také moná připomíná, e státní zástupci nejsou jen od toho, aby ve spolupráci s policií sbírali výhradně důkazy o vině, ale mají rovnocenně také za povinnost opatřovat důkazy svědčící o nevině! Nemělo by být ani zdaleka na profesní újmu státního zástupce, kdy shledá, e důkazy jsou takové, e obalobu nepodá. Na druhou stranu by měli policisté a státní zástupci asi cítit větší odpovědnost, profesní i lidskou, za posazení člověka na lavici obalovaných. A kdo má a priori názor opačný, a je jich určitě mezi čtenáři většina, tomu bych přál (ve skutečnosti nepřál!), aby se na lavici obalovaných někdy posadil... a teprve po mnoha měsících by soud třeba i v jeho kauze vyslovil ono Nevinen!. Samozřejmě je všechno mnohem sloitější, ale tím spíš by se nemělo generalizovat, ale posuzovat vše velmi individuálně a se znalostí věci!
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.