Antonín Rašek

Zemřel Milovaný Vůdce

Budete-li spát v Severní Koreji, pak určitě pod obrazy Velkého Vůdce Kim Ir-sena a Milovaného Vůdce Kim Čong-ila. Některé jejich portréty jsou ve stěnách zabudovány tak, že je nezcizíte ani nezničíte. Teď k nim přibude Kim Čong-un – Vynikající Soudruh, který vystudoval pod jménem Chol Pak mezinárodní vztahy v Bernu a hovoří anglicky, francouzsky a německy. Ani ne třicetiletý Kim Čong-ilův syn, a už se rychle stal místopředsedou nejvlivnější Ústřední vojenské komise a armádním generálem. Nyní stojí v čele KLDR.

Charakterizovat severokorejský režim není jednoduché. Ačkoli je to způsob vládnutí spojený s kultem vládnoucí osobnosti, nejspíš se jako jeho charakteristika víc hodí málo již používaný výraz kasárenský komunismus. Byl jako rovnostářská idea v Leninově programu a u nás o něm psal nedávno v 99 letech zesnulý docent Jiří Hermach. Severokorejský režim udržuje ovšem ideu rovnosti jen pro řadové obyvatele, ne pro elitu. A projevuje se spíše kasárenským způsobem života. V tvaru se přesouvají nejen vojáci, ale i školáci a zaměstnanci, takže jednotlivec je na ulici málo vidět. Obvykle jde o členy stranického nebo bezpečnostního aparátu. Lidé se společně stravují, doma se společně s dětmi vidí jen o víkendu. Všude sochy vůdců a pravidelně nějaká manifestace. Každá píď země je obdělávaná, ale přesto tu byl hladomor. I když Severokorejci jsou nesmírně pracovití, houževnatí a milí.

Co čeká Kim Čong-una a zemi? Predikce není zrovna nejjednodušší. Obvykle se objevují dvě alternativy. Nový vládce si za pomoci příbuzných na čelných místech státu postupně vybuduje takové postavení, jako měli děd a otec. Převládá však mínění, že vzhledem k jeho mládí jej sice vládnoucí klika neodstraní, ale bude v podstatě v jejím mocenském vlivu. S největší pravděpodobností však dojde ve vládnoucí elitě k symbióze, při níž bude udržováno kultovní postavení nové tváře, a prospěch z toho budou mít všichni.

S čím můžeme počítat dozajista, je jistá vyděračská politika staronového vládnoucího seskupení. Podobně jako Muammar Kaddáfí vydíral Evropu hrozbou, že nebude zadržovat uprchlíky, proudící přes jeho zemi na sever, bude severokorejský režim znepokojovat svým jaderným potenciálem. Zatím se mu tato strategie daří. Zvláště když Číně nejspíš vyhovuje, má obavy z vlny uprchlíků, kdyby v KLDR došlo k nezvládnutelným událostem. Západ jako kdyby nebyl schopen rozpoznat, že hrozba není tak nebezpečná, jak se na první pohled zdá. Severokorejci sice občas nějakým dobrodružstvím zahrozí a Jihokorejci na ně adekvátně zareagují, ale v Pchjongjangu dobře vědí, že větší konflikt si dovolit nemohou. Než byly tyto řádky dopsány, nový vládce sice opět varovně zahrozil, ale překvapivě najednou rychle nabídl kontrolu jaderného výzkumu. Dostal, co potřeboval: 240 tisíc tun potravin. Američané jsou prostě nepoučitelní. Kdyby vše nechali na Číňanech, jen zajistili ochranu Jihokorejcům a Japoncům, brzo by s nimi velký soused skoncoval.

Obsah Listů 2/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Zemřel Milovaný Vůdce

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu