Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2012 > Číslo 2 > Marcela Hutarová: Proč bledá závist

Marcela Hutarová

Proč bledá závist

Závist je jedna z vlastností stará jako lidstvo samo. Jistě má své vývojové etapy, nestejnou intenzitu a různé objekty zájmu. Protože je často jako výrazný rys připisována naší společnosti, stojí za zamyšlení. Předmětem závisti bývá hlavně majetek, ale i sociální postavení, pracovní schopnosti, úspěch, sláva, vlastně vše, čím se jednotlivec odlišuje ve svůj prospěch od ostatních. Závist majetková, vytýkaná často českému lidu, má svůj původ v historických a etnických příčinách, v jeho po mnohá staletí sociálně a majetkově plebejském postavení. Chudý vždy závidí bohatému a ne naopak. Tehdy a později také vlivem opakující se ztráty emigrující inteligence se vypěstoval i určitý rovnostářský postoj a nechuť k těm, kteří se liší od převládajícího průměru. Závist jako obecně lidská vlastnost je těžce měřitelná. V případě tuzemského etnika je dnes tradičně omílána a zveličována až k (sebe)mrskačství, jako ostatně i jiné nedostatky a historická úskalí. Slovo závist je blízké slovu nenávist, tedy pojmu, který bývá v dnešním politicky korektním prostředí spíše skrýván. Po roce 1989 se objevil další prostor pro rozkrádání, a tudíž i pro novou majetkovou nerovnost. Poukazování na závist se stává vhodnou vytáčkou pro ty, kteří svého majetku dosáhli podvodnými cestami. V této souvislosti vzpomeňme tzv. americký sen, který za oceánem přesvědčuje, že pílí, nápaditostí, vytrvalostí a aktivitou může každý dosáhnout nejvyšších cílů. V případě kultivace české společnosti je třeba zdůraznit, že cesta vede prostřednictvím podpory mravních ideálů, vyzdvihování příkladů lidí, kteří vynikajících výsledků dosahují poctivou prací. Tyto vzory nemají patřičnou publicitu. Nápravě rovněž nepřispívá, když média zahrnují současnou populaci obviňováním ze špatných vlastností, mezi nimiž se často cituje i závist. Je známo, že hana kritizovaný stav nenapravuje, ale spíš jeho podstatu posiluje; přitom zbavuje sebevědomí, které je potřebné pro každý národ.

Obsah Listů 2/2012
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.