Závist je jedna z vlastností stará jako lidstvo samo. Jistě má své vývojové etapy, nestejnou intenzitu a různé objekty zájmu. Protoe je často jako výrazný rys připisována naší společnosti, stojí za zamyšlení. Předmětem závisti bývá hlavně majetek, ale i sociální postavení, pracovní schopnosti, úspěch, sláva, vlastně vše, čím se jednotlivec odlišuje ve svůj prospěch od ostatních. Závist majetková, vytýkaná často českému lidu, má svůj původ v historických a etnických příčinách, v jeho po mnohá staletí sociálně a majetkově plebejském postavení. Chudý vdy závidí bohatému a ne naopak. Tehdy a později také vlivem opakující se ztráty emigrující inteligence se vypěstoval i určitý rovnostářský postoj a nechuť k těm, kteří se liší od převládajícího průměru. Závist jako obecně lidská vlastnost je těce měřitelná. V případě tuzemského etnika je dnes tradičně omílána a zveličována a k (sebe)mrskačství, jako ostatně i jiné nedostatky a historická úskalí. Slovo závist je blízké slovu nenávist, tedy pojmu, který bývá v dnešním politicky korektním prostředí spíše skrýván. Po roce 1989 se objevil další prostor pro rozkrádání, a tudí i pro novou majetkovou nerovnost. Poukazování na závist se stává vhodnou vytáčkou pro ty, kteří svého majetku dosáhli podvodnými cestami. V této souvislosti vzpomeňme tzv. americký sen, který za oceánem přesvědčuje, e pílí, nápaditostí, vytrvalostí a aktivitou můe kadý dosáhnout nejvyšších cílů. V případě kultivace české společnosti je třeba zdůraznit, e cesta vede prostřednictvím podpory mravních ideálů, vyzdvihování příkladů lidí, kteří vynikajících výsledků dosahují poctivou prací. Tyto vzory nemají patřičnou publicitu. Nápravě rovně nepřispívá, kdy média zahrnují současnou populaci obviňováním ze špatných vlastností, mezi nimi se často cituje i závist. Je známo, e hana kritizovaný stav nenapravuje, ale spíš jeho podstatu posiluje; přitom zbavuje sebevědomí, které je potřebné pro kadý národ.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.