Francesco Caccamo

Luciano Antonetti: život pro Československo

25. března odešel Luciano Antonetti. V široké veřejnosti asi příliš známý nebyl, avšak opouští nás osobnost, která se za celé dvacetiletí normalizace zasloužila zcela výjimečným způsobem o Československo a o celý disent, o opozici uvnitř země i v emigraci. Luciano zahájil své působení na počátku šedesátých let, kdy jako člen aparátu Komunistické strany Itálie (KSI) odjel do Československa pracovat pro italské vysílání Radia Praha. Když do Prahy přijel, byl ortodoxním a po mnoha stránkách dogmatickým straníkem, ale upřímná intelektuální zvídavost ho brzy přiměla k účasti na podnětném dění, které se začínalo projevovat jak ve straně, tak v celé československé společnosti; navazoval přátelství a známosti s předními osobnostmi kulturního a politického života země, věnoval se studiu českého jazyka – zkrátka a dobře, zrálo v něm přímé poznání reálného socialismu a jeho perspektiv. V roce 1967 se kvůli své rodině vrátil do Itálie a odtud s nadšením sledoval Pražské jaro a přispěl k jeho poznání v Itálii jak intenzivní publicistickou a překladatelskou prací, tak jako expert v KSI. V jeho pohledu byl československý experiment nejen důkazem reformovatelnosti komunistických režimů ustavených pod sovětským vlivem ve středovýchodní Evropě, ale představoval také skutečnou konkretizaci socialistických ideálů.

Vzhledem ke všem těmto okolnostem se pro něho invaze ze strany Varšavské smlouvy a zahájení normalizace staly skutečným traumatem. V prvním období se Luciano identifikoval s „odsouzením“ a „vážným odmítnutím“, jež vyjádřila KSI, ale po čase se začal cítit nesvůj z celkově opatrného postoje KSI vůči Moskvě. Byl přesvědčený, že boj za věc Československa má být veden přímo uvnitř KS a v mezinárodním komunistickém hnutí, což mu nezabránilo přímo pomáhat exponentům vnitřního odporu i československé emigrace. Navázal pevné přátelství s Jiřím Pelikánem, začal spolupracovat s Listy, přeložil autory jako Miloš Hájek, Michal Reiman, Josef Macek nebo Jiří Hájek, prosadil v Itálii uveřejnění knihy Zdeňka Mlynáře Praga: questione aperta (Praha: otevřená otázka) a dalších prací. Když ho později KSI pověřila prací pro časopis Otázky míru a socialismu, pomáhal aktivně při výměně informačních materiálů mezi Československem a vnějším světem.

S nástupem Gorbačova v Moskvě a díky následné aktivizaci KSI se akční prostor rozšířil. V novém ovzduší Luciano pomohl Jiřímu Pelikánovi a dalším představitelům emigrace vyslat do Československa nástroje potřebné k realizaci samizdatového vydávání Lidových novin, podpořil založení Klubu za socialistickou přestavbu Obroda, přispěl k organizaci řady konferencí ke dvacátému výročí Československého jara a spolupracoval na dalších iniciativách. Ještě větší váhu měla jeho účast na dlouhém jednání, které dovolilo uveřejnit rozhovor s Alexandrem Dubčekem v Unitŕ 10. ledna 1988, načež doprovázel vůdce z osmašedesátého, když si koncem roku 1988 přijel do Bologne pro čestný doktorát. Všechny tyto zkušenosti z něj udělaly vynikajícího svědka událostí, které uzrály na konci roku 1989 a které jsou známé jako měkká či sametová revoluce.

Velmi cenným svědectvím mnohostranné činnosti Luciana, disentu, opozice a emigrace jsou dokumenty, které odkázal knihovně Ruffilli bolognské univerzity, jež má sídlo ve Forli. Nedávno byl publikován inventář těchto materiálů pod názvem, který výstižně pojmenovává smysl jeho existence: Život pro Česloslovensko.

Francesco Caccamo, Universita Chieti
(Přeložila Sylvie Richterová)

Francesco Caccamo

Obsah Listů 2/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Francesco Caccamo

Luciano Antonetti: život pro Československo

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu