Jan Vermouzek

Jak jsem potkal Brno

Fotografujete-li rodné město, snažíte se podělit o jeho ducha? Nebo ho objektivem hledáte?

Obojí: zkoumám vztah lidí k architektuře, snažím se popsat, jak se ve městě cítí, ale zkoumám i sám sebe, zajímá mne, jsem-li nějak výlučný oproti bezejmennému davu.

Publikovali jsme snímky z Amazonie, Středního i Dálného východu. Není obtížnější objevovat zajímavé v tom, co člověku připadá všední?

Snad ano, ale neuvažuji o tom. Když se vypravím s aparátem na určité místo, prostě hledám situace, které vystihují atmosféru, hledám správné světlo. A z těchto praktických důvodů je lepší, když to místo dobře znám.

I vy jste ale fotografoval v exotických končinách. Fotografie z Vorkuty, kterou jste pořídili s Martinem Wágnerem (jeho snímky vyšly v Listech č. 6/2009), loni získaly 2. cenu v jedné z kategorií Czech Press Foto. Jak jste se dostal za polární kruh?

Předloni při svých závěrečných zkouškách ve škole mě Martin lákal na cestu do Ruska, uskutečnila se až loni. Volbu lokality jsem nechal na něm. Ani on ve Vorkutě ještě nebyl, navíc jel poprvé vlastním autem. No a já jsem mu byl dobrým nástrojem jako druhý řidič.

Jsou fotografové dlouhodobě zaměření na jedno téma, vaše objekty zájmu jsou různorodé. Je to záměr, nebo třeba to své téma hledáte?

Možná i hledám, dvěma až třemi tématy se ale zabývám dlouhodobě. Nejspíš je to však tím, že jsem trošku roztříštěný člověk, věnovat se jedné věci mě nebaví.

Jednou z vašich aktivit je výuka digitální fotografie. Fotografujete pouze digitálně?

V poslední době fotím digitálně mnohem víc než dřív, ale třeba právě nyní experimentuji se sochařkou Janou Kulhánkovou s převodem analogové fotografie na sochu.

Jak ovlivňuje technika v umělecké dokumentární fotografii výsledek?

Každá technologie má svá specifika, a těch se snažím využít. Negativů využívám z praktických důvodů, třeba právě u soch – k projekci na ně používám klasický zvětšovák. Při fotografování dokumentů a reportáží je digitální technika nenahraditelná kvůli okamžité zpětné vazbě.

Na co se v budoucnu chystáte?

V opavském Institutu tvůrčí fotografie na mne čeká bakalářská práce o veřejném prostoru v moderní architektuře. A pokračuji ve fotografování aktů. Doposud jsem se inspiroval figurami Rodina a Štursy, teď bych chtěl podobně využít postav z grafik Ladislava Sutnara, které mne nedávno zaujaly.

-tt-

Jan Vermouzek

Jan Vermouzek (1979) je z fotografické rodiny, fotografovali jeho dědeček, otec i strýc. Sám začal soustavně fotografovat na obchodní akademii. Po jejím absolvování odešel z rodného Brna do jižních Čech, kde pracoval jako programátor. Fotografoval kulturní dění v regionu, spolupracoval s občanskými sdruženími Česká Kanada nebo Slavonická renesanční společnost. Do Brna se vrátil v roce 2005. Spolupracuje zde s galerií Wannieck, od loňska je jedním z kurátorů nové galerie Jiří Putna (www.galeriejiriputna.cz). Jako autor je členem volného uměleckého sdružení Něžná louka. Samostatně zatím vystavoval v Českých Budějovicích, Brně a na Landštejně. Více na adrese www.jan.vermouzek.cz.

Obsah Listů 2/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Jan Vermouzek

Jak jsem potkal Brno

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu