Antonín Rašek

Těžké vysvětlování

Ředitele politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislava Jakla a poradce prezidenta Václav Klause Jiřího Payna osobně neznám. Druhého jsem jen před mnoha lety slyšel na jakési konferenci. S jejich publikovanými názory většinou nesouhlasím. Ale to není rozhodující. Bylo mi jich nedávno upřímně líto. Stáli totiž před zcela nesplnitelným zadáním přesvědčit občanskou veřejnost, že červený čtverec je bílý kruh. Nemám nic proti milostem. Něco z feudalismu je asi dobré si zachovat. Ale chtít, aby vysvětlili u podmíněného trestu za korupci bývalé ředitelky Metropolitní univerzity Anny Benešové, že je třeba ji omilostnit kvůli ošetřování těžce nemocného manžela, je i na člověka otrlého současností trochu moc. Leda by ono vysvětlení vymysleli sami. Poté jim opravdu nic jiného nezbývalo. Každý se toho také ujal po svém. Ladislav Jakl bojovně. Meritorně vlastně jen řekl, že prezident nemusí milosti zdůvodňovat, protože žádná spravedlivá není. Není ani povinen komukoli své rozhodnutí vysvětlovat. Dokonce si ve zjevné nadsázce dovolil položertovně a polosarkasticky poznamenat, že prezident by si klidně mohl při udělování milostí házet kostkou nebo losovat. Tak alespoň pravil v podvečerních Dvaceti minutách Radiožurnálu. Kdybychom měli tento přístup k udělování milostí charakterizovat, nejspíš by se hodil nápis pod vedením vysokého napětí: Nedotýkejte se drátů ani na zem spadlých! Tedy – Výsosti. Jiří Payne na ČT 24 v pořadu Události, komentáře 16. 2. sice opakoval stejné argumenty, ale už tak bojovný nebyl. Spíš odváděl pozornost jinam, k abstraktní diskusi o spravedlnosti. Bylo na něm patrné, že hradní argumentace je poněkud chatrná. Trochu připomínal ministryni kultury Alenu Hanákovou, která na stejném křesle a ve stejnou večerní dobu o několik dnů dříve podobně nešťastně obhajovala církevní restituce. A to měla po levici zdatného znalce této problematiky, kdežto Payne proti sobě státního zástupce Marka Bodláka, který nepokrytě dával najevo, že podobný přístup maří mnoholetou práci a dehonestuje ty, kdo byli schopni dovést korupční kauzu až k soudu. A mate veřejnost. Jiří Payne ožil až následující den v podvečerních zprávách Radiožurnálu. To ale už se do záležitosti proti očekávání vložil sám Václav Klaus. Roli mouřenínů tedy splnili jen zčásti. Ale prezident musel promluvit spíš kvůli angažovanosti manželky v této věci – údajně se o tom dozvěděl až z médií. Je zdůvodnění proti logice, a tudíž neobhajitelné? Ale co když jen mělo odvést pozornost, že ani tak nešlo o omilostnění první poloviny trestu, ale té druhé, o pětiletý zákaz výkonu funkce orgánu právních osob, funkce ředitelky a kvestorky? A o Metropolitní univerzitu Praha?

Antonín Rašek, Praha

Obsah Listů 2/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Těžké vysvětlování

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu