Říká se, e na konci starého roku a na začátku nového je dobré se ohlédnout. V Čechách nejprve umřel první polistopadový prezident a hned po něm významný český spisovatel. Jak se v naí historii patří, jeden doma a druhý jinde. Prvního vyprovodily davy, za druhým neletěl vládní speciál, jako jetě nedávno. Za spisovateli se nelítá a je krize, musíme etřit. Natěstí nám nad rakví prvního prezidenta jeho nástupce připomněl, na co bychom neměli zapomínat: e oba nepropadli představě, iluzi, o jakémsi návratu k roku 68 nebo 89. I mně to časem dolo, kdy jsem pochopil, e rozdíl mezi dnes a tenkrát a předevím mezi oběma prezidenty není v tom co, ale jak. Začíná to ostatně docházet i mnohým z toho pohřebního davu, jich byla ovem tenkrát zřejmě větina.
Ale to u jsme u bezprostřední budoucnosti. Třeba v Maďarsku dnes neznamená zítra, za co je v Evropském parlamentě pochválil i polský prezident. A to u jsme hned za rohem. O Rumunsku či Bulharsku nemluvě. Neúprosná logika dějin a konec minulého roku nám to připomněly. Nehledě k tomu, e se blíí roky volební. Ten nastávající je věru slibný.
Hned z kraje máme volby v Rusku a záhy nato ve Francii, ale v listopadu budou mít předevím Spojené státy nový parlament a moná i nového prezidenta. To se naí zeměkoule sakramentsky týká. Dějiny se budou zřejmě v tomhle roce psát na Blízkém a Středním východě a bohuel nepůjde jenom o ekonomické přetahování mezi USA a Čínou, které je rozpočteno na leta. Půjde předevím o Írán, a nikoli v nastávajícím roce, ale moná u v přítích měsících. Skoro určitě do léta. Íránský vojenský atomový program podle vech zpráv nezadritelně postupuje a s ním geometrickou řadou sílí nervozita v celé oblasti. Hospodářský bojkot je stále problematičtějí, protoe Teherán můe poměrně snadno uzavřít Hormuzskou úinu, co zase císař pán jen tak nenechá. To je kapitola první.
Druhá je vak daleko napínavějí a podle odborníků z celého světa na spadnutí: Bude-li chtít Izrael zabránit jejímu dopsání – a prostředky na to má – musí tak učinit nejpozději do léta, to jest do amerických voleb, a čím dřív, tím líp. Co se bude dít, a první izraelské bomby dopadnou na Írán, nikdo radi nezkouí předpovědět. Tím spí, e čínsko-rusko-americký konflikt v Sýrii ledacos napovídá. Připočtěme, e revolty v severní Africe a válka v Libyi nevybízejí k optimismu (o zdaleka nejen teoretických diskusích o jaderných elektrárnách nemluvě), a z čísla, které se objevuje na spodním konci sloupce, jde mráz po zádech.
Jen v Čechách a na Moravě máme jiné starosti, i kdy zdaleka nejde o srovnatelné peníze a ani putování po Saudské Arábii na věci nic nezmění. Byl sice nejteplejí rok asi za sto let, ale jak jsme si přečetli, horko je vude. Zbývá Evropa, její větí či mení unie, cena peněz, dluhy a úroky a samozřejmě měna, euro neeuro. Ale to jsou prkotiny.
Bude-li nový rok ťastný, zůstává u nás individuální, soukromou otázkou. Veselý ovem bude skoro zaručeně. Jak veselý, předpovědi nepraví. Víc říkat nemusíte... a můe vae manelka...? pravil kdysi Bretschneider. Veselo pak bylo nadlouho a je svým způsobem dodnes.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.