Antonín J. Liehm

Šťastný a veselý

Říká se, že na konci starého roku a na začátku nového je dobré se ohlédnout. V Čechách nejprve umřel první polistopadový prezident a hned po něm významný český spisovatel. Jak se v naší historii patří, jeden doma a druhý jinde. Prvního vyprovodily davy, za druhým neletěl vládní speciál, jako ještě nedávno. Za spisovateli se nelítá a je krize, musíme šetřit. Naštěstí nám nad rakví prvního prezidenta jeho nástupce připomněl, na co bychom neměli zapomínat: že oba nepropadli představě, iluzi, o jakémsi návratu k roku 68 nebo 89. I mně to časem došlo, když jsem pochopil, že rozdíl mezi dnes a tenkrát a především mezi oběma prezidenty není v tom co, ale jak. Začíná to ostatně docházet i mnohým z toho pohřebního davu, jichž byla ovšem tenkrát zřejmě většina.

Ale to už jsme u bezprostřední budoucnosti. Třeba v Maďarsku dnes neznamená zítra, za což je v Evropském parlamentě pochválil i polský prezident. A to už jsme hned za rohem. O Rumunsku či Bulharsku nemluvě. Neúprosná logika dějin a konec minulého roku nám to připomněly. Nehledě k tomu, že se blíží roky volební. Ten nastávající je věru slibný.

Hned z kraje máme volby v Rusku a záhy nato ve Francii, ale v listopadu budou mít především Spojené státy nový parlament a možná i nového prezidenta. To se naší zeměkoule sakramentsky týká. Dějiny se budou zřejmě v tomhle roce psát na Blízkém a Středním východě a bohužel nepůjde jenom o ekonomické přetahování mezi USA a Čínou, které je rozpočteno na leta. Půjde především o Írán, a nikoli v nastávajícím roce, ale možná už v příštích měsících. Skoro určitě do léta. Íránský vojenský atomový program podle všech zpráv nezadržitelně postupuje a s ním geometrickou řadou sílí nervozita v celé oblasti. Hospodářský bojkot je stále problematičtější, protože Teherán může poměrně snadno uzavřít Hormuzskou úžinu, což zase císař pán jen tak nenechá. To je kapitola první.

Druhá je však daleko napínavější a podle odborníků z celého světa na spadnutí: Bude-li chtít Izrael zabránit jejímu dopsání – a prostředky na to má – musí tak učinit nejpozději do léta, to jest do amerických voleb, a čím dřív, tím líp. Co se bude dít, až první izraelské bomby dopadnou na Írán, nikdo radši nezkouší předpovědět. Tím spíš, že čínsko-rusko-americký konflikt v Sýrii ledacos napovídá. Připočtěme, že revolty v severní Africe a válka v Libyi nevybízejí k optimismu (o zdaleka nejen teoretických diskusích o jaderných elektrárnách nemluvě), a z čísla, které se objevuje na spodním konci sloupce, jde mráz po zádech.

Jen v Čechách a na Moravě máme jiné starosti, i když zdaleka nejde o srovnatelné peníze a ani putování po Saudské Arábii na věci nic nezmění. Byl sice nejteplejší rok asi za sto let, ale jak jsme si přečetli, horko je všude. Zbývá Evropa, její větší či menší unie, cena peněz, dluhy a úroky a samozřejmě měna, euro neeuro. Ale to jsou prkotiny.

Bude-li nový rok šťastný, zůstává u nás individuální, soukromou otázkou. Veselý ovšem bude skoro zaručeně. Jak veselý, předpovědi nepraví. „Víc říkat nemusíte... a může vaše manželka...?“ pravil kdysi Bretschneider. Veselo pak bylo nadlouho a je svým způsobem dodnes.

A. J. Liehm

Obsah Listů 1/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín J. Liehm

Šťastný a veselý

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu