Petr Kolman

Dva měsíce a dost?

Od prvního ledna tohoto roku došlo k řadě právních změn, a to i na úseku pracovního práva a zaměstnanosti, které se ze své podstaty dotýkají takřka každého člověka. Stručně si připomeňme, že od počátku roku 2012 došlo ke změnám právní úpravy například zkušební doby, odstupného, společníci a jednatelé mj. musí nyní platit celé sociální pojištění, mění se úprava populárních dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a řada dalších věcí. Dovolil bych si kriticky se zamyslet na jedním nově upraveným institutem z oblasti zaměstnanosti.

Konkrétně mám na mysli novelu zákona o zaměstnanosti, jež mj. zpřísňuje pravidla pro výplatu podpor v nezaměstnanosti. Ačkoliv jsem v minulých volbách volil jednu z pravicových koaličních stran (což možná v Listech není úplně moudré přiznávat, ale dobře mně tak), mám ke zmíněné vládní změně zásadní výhradu. Nelíbí se mi, že vstupuje v účinnost legální úprava, dle které by fyzické osoby zasažené nezaměstnaností měly možnost dostat již po dvou (!) měsících po registraci na Úřadu práce nabídku tzv. veřejné služby. A to v rozsahu až 20 (!) hodin týdně. Pokud by ji bez vážných důvodů odmítly, byly by z evidence „pracáku“ vyřazeny. To znamená, že přijdou nejen o nezaměstnaneckou podporu, ale budou za sebe muset i platit zdravotní pojištění, jinak se vystaví riziku značných penále ze strany zdravotních pojišťoven.

Zcela nepřiměřeně je krátká doba, po kterou může člověk de facto „na plný úvazek“ shánět zaměstnání. Dva měsíce jsou velmi krátká doba, jak vím od spoluobčanů, řada pracovních konkursů trvá reálně měsíc či ještě mnohem déle, a to ještě uvažujeme o ideálním případě, že je pro uchazeče o zaměstnání vhodný konkurs vypsán zrovna tehdy, když v minulém zaměstnání skončí. Pokud někdo pracuje 20 hodin v režimu veřejně prospěšných prací – což bude zpravidla například údržba veřejných prostranství, úklid a údržba veřejných budov anebo komunikací –, pak mu asi mnoho sil a času na hledání práce nezbude. Doba podpory v nezaměstnanosti v ČR nyní činí maximálně pět měsíců (do 50 let věku zaměstnance), respektive 8 měsíců (do věku 55 let), případně 11 měsíců (více než 55 let). Minimálně po dobu pěti měsíců bych nechal nezaměstnané v klidu, ale přitom naplno hledat práci.

Nevidím velkého smyslu v tom, aby například vědec, chirurg, právnička nebo učitel, který ztratí po dvaceti letech práci, musel jít už po pouhých dvou měsících na ÚP zametat chodníky. Nota bene je dobré připomenout, že onen člověk celou předchozí dobu platil sociální pojištění, takže mu česká veřejná správa nečiní žádné milodary tím, že mu vyplácí podporu v nezaměstnanosti.

Neméně problematické je i to, že zákon nijak nereflektuje, jak dlouho člověk předtím řádně pracoval a platil sociální pojištění! Na jedné lodi se tu ocitá člověk, jenž 20–30 let platil pojištění, s fluktuantem, který zneužívá sociální systém. To má být spravedlnost?

MPSV sice operativně vydalo pokyn, že veřejné práce mají dostávat hlavně lidé dlouhodobě nezaměstnaní – patrně déle než jeden rok – což lze vítat jako praktické, byť pokyn nemá ani mít nemůže sílu zákona a může být rychle změněn. Nicméně volič si musí položit otázku, proč byla ona „dvouměsíční“ úprava vlastně přijata. Jde o dlouhodobě promyšlenou reformu? Nejde o další (nepřímý) útok na střední třídu?

Petr Kolman

Obsah Listů 1/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Kolman

Dva měsíce a dost?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu