Pokud sledujete zuřivý mediální a neméně zuřivý legislativní souboj zastánců autorských práv na jedné a zastánců občanských svobod na druhé straně internetu v podobě amerických zákonů SOPA/PIPA a mezinárodní dohody ACTA, moná se divíte jeho urputnosti a moná se přidáváte na jednu či na druhou stranu. Nechte toho, je to zbytečné.
Ony zuřivé debaty a mediální výkřiky toti opomíjejí dva zcela zásadní faktory, mající vliv na to, co je podle jedněch nemístná snaha o omezování svobod jednotlivců a internetu, podle druhých zoufalá snaha ochránit nositele práv k multimediálním dílům a také knihám. V případě, e by se jak mocní, tak hlavně jejich poradci a komentátoři některými, či lépe oběma těmito body zabývali, troufnu si říct, e by celá debata vypadala zásadně odlině. Moná e by nevypadala vůbec nijak. Proto mi dovolte je zde alespoň ve stručnosti představit.
1. Nositelé práv k multimediálním dílům, hudbě, filmům, televizním seriálům, do jisté (mnohem mení) míry i knihám zaspali technologickou evoluci. Konkrétně bod, kdy se tato převalila přes éru fyzických nosičů směrem k síťové distribuci obsahu. CD se u neprodávají. Stejně jako před nimi kazety, předtím osmistopé pásky, předtím gramofonové desky, předtím svitky do fonografu. Jsou pryč, nikdy se u nevrátí. To neznamená, e tato média zcela zmizí; ostatně dodnes existují firmy, které ony svitky do fonografu vydávají. Nikdy se u ale nebudou prodávat jako v éře své největí slávy. Hlavním proudem je íření po internetu. Vechny pokusy nahradit tradiční fyzická média novými fyzickými médii (SD karty, BLU-RAY disky, HD-DVD, UMD a dalí) selhaly prostě proto, e lo o mrtvé cesty. Nejde přitom o nic neočekávaného, tento trend byl předpovězen ji v polovině 70. let a svého času o něm třeba zcela otevřeně hovořila socialistická Československá televize. Vydavatelé a distribuční korporace jej ale zaspali, a tak si média nala ke svému publiku cestu bez jejich asistence, a tudí tantiém. I kdy existuj úspěné online obchody jako třeba iTunes, jejich objem transakcí je pouhým zlomkem monumentálního celku. Nelze se vrátit před onu evoluční chybu.
2. Ačkoli řada moderních slueb si ádá pravý opak, je základem internetu redundance a decentralizace. V praxi to znamená, e jednu věc je moné provést mnoha způsoby. To vytváří tzv. problém gatekeepera: snaha ochránit obsah v jednom bodě troskotá na tom, e onen utíká mnoha jinými cestami. Snaha zablokovat dalí cestu vede jen k otevírání jiných moností a akceleraci vývoje.
Stát, jeho legislativa a zvláť pak její vymáhání je ve srovnání s touto evolucí takřka nekonečně pomalý a neefektivní proces. Zmiňované zákony SOPA/PIPA byly pokusem o modernizaci dvanáct let starého DMCA, který měl dělat toté co ony a který byl překonán v okamiku, kdy teprve začal být uváděn do praxe. Obalobou jejich neefektivity je u jen fakt, e se zaměřovaly na webové stránky, zatímco páteří distribuce obsahu jsou výměnné sítě, které weby nepotřebují. Dohoda ACTA je pokusem o regulaci pohybu na celní úrovni. Internet ale nezná hranice, a tedy ani clo. Povauji za velmi pravděpodobné, e z těchto důvodů bude osud vech zmíněných snah pouhou kopií snah předchozích; ostatně také z 90., 80., a dokonce 70. let.
Suma sumárum, debaty a humbuk okolo údajných snah regulovat internet jsou irelevantní, jeliko je to technologicky nemoné. Boj s nelegálním ířením obsahu nelze vyhrát legislativně, protoe utětí libovolného počtu hlav znamená jetě rychlejí nárůst nových, chcete-li – akceleraci evoluce. Utětí krku znamená rozpad internetu za cenu gigantických ekonomických ztrát, které ádný moderní stát nepřipustí.
Proto se raději věnujme něčemu uitečnějímu. Bitva o práva a svobody online je na pozadí dějin a evoluce nesmyslná a vede se mimo realitu. Virtuální, či jakoukoli jinou.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.