Vojtěch Bednář

Bitva o práva na pozadí dějin

Pokud sledujete zuřivý mediální a neméně zuřivý legislativní souboj zastánců autorských práv na jedné a zastánců občanských svobod na druhé straně internetu v podobě amerických zákonů SOPA/PIPA a mezinárodní dohody ACTA, možná se divíte jeho urputnosti a možná se přidáváte na jednu či na druhou stranu. Nechte toho, je to zbytečné.

Ony zuřivé debaty a mediální výkřiky totiž opomíjejí dva zcela zásadní faktory, mající vliv na to, co je podle jedněch nemístná snaha o omezování svobod jednotlivců a internetu, podle druhých zoufalá snaha ochránit nositele práv k multimediálním dílům a také knihám. V případě, že by se jak mocní, tak hlavně jejich poradci a komentátoři některými, či lépe oběma těmito body zabývali, troufnu si říct, že by celá debata vypadala zásadně odlišně. Možná že by nevypadala vůbec nijak. Proto mi dovolte je zde alespoň ve stručnosti představit.

1. Nositelé práv k multimediálním dílům, hudbě, filmům, televizním seriálům, do jisté (mnohem menší) míry i knihám zaspali technologickou evoluci. Konkrétně bod, kdy se tato převalila přes éru fyzických nosičů směrem k síťové distribuci obsahu. CD se už neprodávají. Stejně jako před nimi kazety, předtím osmistopé pásky, předtím gramofonové desky, předtím svitky do fonografu. Jsou pryč, nikdy se už nevrátí. To neznamená, že tato média zcela zmizí; ostatně dodnes existují firmy, které ony svitky do fonografu vydávají. Nikdy se už ale nebudou prodávat jako v éře své největší slávy. Hlavním proudem je šíření po internetu. Všechny pokusy nahradit tradiční fyzická média novými fyzickými médii (SD karty, BLU-RAY disky, HD-DVD, UMD a další) selhaly prostě proto, že šlo o mrtvé cesty. Nejde přitom o nic neočekávaného, tento trend byl předpovězen již v polovině 70. let a svého času o něm třeba zcela otevřeně hovořila socialistická Československá televize. Vydavatelé a distribuční korporace jej ale zaspali, a tak si média našla ke svému publiku cestu bez jejich asistence, a tudíž tantiém. I když existuj úspěšné online obchody jako třeba iTunes, jejich objem transakcí je pouhým zlomkem monumentálního celku. Nelze se vrátit před onu evoluční chybu.

2. Ačkoli řada moderních služeb si žádá pravý opak, je základem internetu redundance a decentralizace. V praxi to znamená, že jednu věc je možné provést mnoha způsoby. To vytváří tzv. problém gatekeepera: snaha ochránit obsah v jednom bodě troskotá na tom, že onen utíká mnoha jinými cestami. Snaha zablokovat další cestu vede jen k otevírání jiných možností a akceleraci vývoje.

Stát, jeho legislativa a zvlášť pak její vymáhání je ve srovnání s touto evolucí takřka nekonečně pomalý a neefektivní proces. Zmiňované zákony SOPA/PIPA byly pokusem o modernizaci dvanáct let starého DMCA, který měl dělat totéž co ony a který byl překonán v okamžiku, kdy teprve začal být uváděn do praxe. Obžalobou jejich neefektivity je už jen fakt, že se zaměřovaly na webové stránky, zatímco páteří distribuce obsahu jsou výměnné sítě, které weby nepotřebují. Dohoda ACTA je pokusem o regulaci pohybu na celní úrovni. Internet ale nezná hranice, a tedy ani clo. Považuji za velmi pravděpodobné, že z těchto důvodů bude osud všech zmíněných snah pouhou kopií snah předchozích; ostatně také z 90., 80., a dokonce 70. let.

Suma sumárum, debaty a humbuk okolo údajných snah regulovat internet jsou irelevantní, jelikož je to technologicky nemožné. Boj s nelegálním šířením obsahu nelze vyhrát legislativně, protože utětí libovolného počtu hlav znamená ještě rychlejší nárůst nových, chcete-li – akceleraci evoluce. Utětí krku znamená rozpad internetu za cenu gigantických ekonomických ztrát, které žádný moderní stát nepřipustí.

Proto se raději věnujme něčemu užitečnějšímu. Bitva o práva a svobody online je na pozadí dějin a evoluce nesmyslná a vede se mimo realitu. Virtuální, či jakoukoli jinou.

Vojtěch Bednář

Obsah Listů 1/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Vojtěch Bednář

Bitva o práva na pozadí dějin

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu