Tomáš Kolich

Folvark

Čtvrť Třince, která vznikla na přelomu 19. a 20. století jako sídliště pro zaměstnance železáren. Dnes jí obyvatelé města projíždějí cestou do nemocnice, často však nic netuší o její existenci. Fotograf v ní nachází jakousi metaforu ztraceného ráje. Lidé ve Folvarku žijí skoro stejně jako před sto lety, bez plynu či tekoucí vody, ale klidně a spokojeně. „Alej stoletých kaštanů s asfaltovou cestou je koridorem moderní civilizace, přes enklávu z předminulého století. Alej je hranicí mezi spěchem, ambicemi, kariérou, úspěchem, pozlátkem a pózou a obyvateli žijícími přítomností, s poklidně plynoucím životem, elementárními životními potřebami, spontánním žalem, radostí, sounáležitostí a prožíváním každého dne se vším, co k němu patří. Prázdnota a přetvářka zde nemají místo. Pověst je největší devizou. Slovo platí a pěst je tvrdá. Nikdo si na nic nehraje,“ praví Tomáš Kolich.

Jak jste Folvark objevil vy, jak se stal jedním z vašich stěžejních témat?

Navštívil jsem tam jednoho klienta – mou profesí je služba imobilním lidem – a ta čtvrť v městské části jménem Sosna mne hned okouzlila.

Jiní fotografové hledají a nacházejí magická místa za polárním kruhem nebo v Amazonii, vy jste měl štěstí, že jste je objevil v kraji, kde žijete...

Má to výhodu, že tam mohu pobývat častěji než třeba párkrát za rok. Potřebuji dané prostředí dobře poznat a taky získat důvěru lidí. To se mi ve Folvarku podařilo.

Je ten cyklus pro vás uzavřený? A bude ve Folvarku pořád co fotografovat – jaká je vlastně jeho budoucnost?

Jezdím tam pořád, i když už ne tak často. Nyní mám třiačtyřicet velkoformátových snímků připravených na případnou knihu – seženou-li se peníze. Co se budoucnosti Folvarku týče, chystá se jeho takzvaná revitalizace. Věřím jen, že to neskončí tak smutně jako kdysi v Mostě nebo Havířově.

Fotografie z Havířova jsou vaším druhým velkým tématem, od těch třineckých se tedy liší?

Ano, podstatně. Nejsou příjemné, idylické, ale neveselé a kritické.

Slýcháme, že budoucnost fotografie je v barvách a stálém technickém zdokonalování. Vy fotografujete černobíle, zvětšujete postaru ve fotokomoře. Je v tom nějaký vzdor době?

Vůbec ne, v poslední době zájem o klasickou černobílou fotografii k mé radosti roste, u nás i ve světě. Je to tedy přímo trend.

Co máte v plánu po Folvarku a Havířově?

Nevím, určitě chci pokračovat v sociálním dokumentu, ale věnoval bych se rád i dokumentu subjektivnímu. A taky panoramatickým snímkům krajiny.

-tt-

Adam Hiltawsky

Tomáš Kolich (1973 v Karviné) žije v Havířově. Jeho profesí je projektování bezbariérových přístupů pro zdravotně postižené. Absolvoval lidovou konzervatoř v Ostravě, obor výtvarná fotografie (2004) a Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě (2009). Jako fotograf navazuje na českou tradici sociálního dokumentu, představovanou např. Jindřichem Štreitem nebo Viktorem Kolářem. Snímky z cyklů Lidé v Havířově a Folvark vystavoval samostatně v Českých Budějovicích, Hodoníně, Ostravě a Třinci.

Obsah Listů 1/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Kolich

Folvark

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu