Ladislav Šenkyřík

Mega Czechia Upload

Řečeno s inženýrem Vodňanským, jsem jen „další parazit“, který přeloží původní dílo do jiného jazyka, a tak by mi to mohlo být celkem šumák, ale dění kolem zcizování autorských práv mi lhostejné není. Za oprávněným rozhořčením nad kontrolami obsahu notebooků a ipadů na hranicích a cenzurou internetu totiž čím dál víc uniká podstata jevů a ostrá prohlášení přispívají k matení veřejnosti. Chci věřit, že ne záměrně, ale o to je to možná horší.

Pravil mi jeden český pirátský Anonymous: „Čeští piráti jsou slušní a autorská práva ctí: Nové knihy nabízíme okopírované k volnému stažení až půl roku po vydání.“ S upozorněním, že podle autorského zákona jsou práva v případě literatury chráněna v souladu s Ženevskou úmluvou ještě sedmdesát let po smrti autora, se vypořádal pohotově: Autorské právo je zastaralé, brání svobodné výměně informací, a tudíž je jen správné, jestliže ho nerespektují. Právě tento zdánlivě ušlechtilý boj proti „cenzuře“, ochotně přejímaný i českými dezorientovanými médii, mi připadá zavádějící a nebezpečný. Mnohem nebezpečnější než samotný fakt, že mi na internetu někdo zcizí knihu a přečte si ji zadarmo.

Autorské právo čeká na velké předefinování. Může se ale také stát, a je to pravděpodobnější, že nový funkční model správy duševního vlastnictví nikdo nevymyslí, a jen se vrátíme do normálních poměrů před sto lety, kdy nikoho ani nenapadlo, že by se měl živit něčím, co není schopen prodat. Zdá se, že hudebníci to už pochopili. Amanda Palmerová v závěru pražského koncertu prohlásila: „Kupte si v předsálí tričko a písničky si můžete stáhnout zadarmo z internetu.“

Literatura se spíš ale znovu stane výsadou lidí majetných nebo umanutých (kdo si koupí tričko s oblíbeným překladatelem?). Kafka bude zase psát po pracovní době, jen červ pochybností, zda ho ještě rozpoznáme a objevíme, hlodá stále usilovněji. Současná debata je proto důležitá.

Především je třeba situaci pojmenovat. Lichá je reklama na obranu autorských práv: „Máslo v samoobsluze byste taky neukradli.“ Není to pravda, kdybychom mohli krást beztrestně máslo, většinově bychom je také kradli. Ale stejně liché je vydávat kriminálníky ze serveru MegaUpload, kteří si nejen na reklamě přišli na miliony, za oběti v boji za svobodu internetu. Mně nevadí, když si nemajetný člověk bude číst mé knihy zadarmo, ukradené z internetu (může si je ostatně, má-li zájem, zadarmo půjčit v knihovně), ale, abych ještě jednou parafrázoval pana inženýra, „musí vědět, že je to kradené“. To není zbytečné slovíčkaření a mravokárství. Jakou tradici vzdělanosti a kultury předá svým dětem sličná studentka, která v televizi bez uzardění prohlásí: „Knihy a učebnice jsou drahé, takže si je samozřejmě skenujeme a vzájemně mezi sebou poskytujeme, je to běžné a nevidím na tom nic špatného.“? Alarmující je právě ta konzumní samozřejmost, nikoli skutek sám. Až kvalitní knihy nebudou, neboť ty odejdou – pobídnuty nejen zlodějnou, ale i zvýšenou sazbou DPH – jako první, budeme zkrátka konzumovat to, co bude na svobodném internetu zrovna k mání, to je ta pravá hrozba budoucnosti. Precedens už tu je: bezpočet amatérsky vyrobených filmových titulků, často v šokující nekvalitě a mnohdy v několika variantách k jednomu titulu, které si můžete stáhnout spolu s pirátskou filmovou kopií. A zase: Je až tak špatné, že můžete zhlédnout film, který se nehraje v kině a třeba ani nevyšel na DVD? Mám zato, že není. Jen byste měli vědět, že kradete, a umět poznat, že titulky jsou nekvalitní. Bojím se, že povědomí o obojím upadá.

Vědci z Univerzity Karlovy mě upozornili, abych jim v anglických textech neopravoval „Czechia“ na Czech Republic, protože prosazování jednoslovného názvu republiky považují za věc národního uvědomění. Argument, že slovu „Czechia“ téměř nikdo v anglosaském světě nerozumí, nepovažují za relevantní.

No právě. Mega Czechia Upload.

Ladislav Šenkyřík

Obsah Listů 1/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Ladislav Šenkyřík

Mega Czechia Upload

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu