Antonín Rašek

Klaus uctil Havla, ale...

Projev prezidenta Václava Klause na smutečním shromáždění k uctění Václava Havla splnil nejnáročnější kritéria. Jde-li o osobnost bývalého prezidenta, zcela určitě. V projevu jsou ale dva obecnější problémy, které by neměly ujít pozornosti. Ten první připomíná podobně pozitivní vystoupení na podzimním shromáždění velitelů armády, kde však Václav Klaus i dost ošidně řekl: „Páni generálové a důstojníci, potřebu armády pomůžete obhájit, jen když budete spolu s některými z nás obhajovat existenci našeho státu – ve světě před globalizačními a v Evropě před unifikačními tendencemi.“ Požádal tedy o skupinovou podporu, což jako vrchní velitel v demokratické společnosti neměl. Podobný obrat s klíčovým významem o údajném počínání V. Havla zvolil V. Klaus i ve smutečním projevu: „Významnou roli sehrál i svými konkrétními kroky, ve kterých vědomě a rozhodně podpořil ty z nás, kteří v roce 1989 neviděli jen druhý rok 1968 a jen druhý pokus o socialismus s lidskou tváří.“

Zatímco v prvním projevu Václav Klaus zažádal o podporu ex ante, ve druhém chtěl posvěcení ex post. Pročteme-li Havlova bezprostředně polistopadová vystoupení, zvláště v souvislosti s jeho zvolením za prezidenta a v novoročním projevu 1990, takové zjevné tendence tam nenajdeme. Ale ani později, jinak by nikdy nemohl hovořit o mafiánském kapitalismu. S touto terminologií přišel jako první.

Václav Klaus ani nesmlčel, co se ozývalo jako reakce na Havlovu smrt z úst jeho přátel z disentů: „V posledních dnech opakovaně zaznívá názor, že jeho úmrtím končí jedna kapitola historie naší země. Přál bych si, aby tomu tak nebylo.“ Jak jinak, v opačném případě, konce jedné kapitoly, by utrpěla pravicová scéna, Václav Havel by nebyl zbaven odpovědnosti za to, co se u nás nyní děje a co měly vyjádřit i smuteční obřady. Nejde o konec jedné kapitoly či dokonce epochy, v našem vývoji stále platí spoluexistence jisté kontinuity, ale zároveň i rýsující se diskontinuity. Jde o střet dvou myšlenkových a politických proudů, liberálně humanitního a konzervativně neoliberálního, který ve vztahu k Evropské unii nabývá až národoveckou podobu.

Jenže, na co Klaus zapomněl, z politického nebe nezmizela ani kontinuita s osmašedesátým. Jen se přetvořila v podporu ideje sociálního státu. A tento solidaristický proud, do něhož patří také odbory, převzal po právu z Havlova odkazu rozhodně víc než proud národovecký. Jinak by Havel v posledním (nepředneseném) textu nevaroval primárně před převládáním ekonomických zájmů nad vším ostatním a zároveň si neposteskl, že se „o některých věcech jednoduše nemluví“.

Antonín Rašek, Praha

Obsah Listů 1/2012
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Klaus uctil Havla, ale...

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu