Jiří Němec

Konstruktivní nedůvěra, nekonstruktivní důvěra?

Změnit článek ústavy je vždycky vážná věc. Ústava je zákon nejvyšší právní síly a zároveň jakýsi organizační řád státu, který se má upravovat jen ze skutečně závažných důvodů. I proto se k přijetí novely ústavy předpokládá souhlas 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů. Nyní směřuje do připomínkového řízení návrh změny ústavy, který mění způsob a podmínky vyslovení nedůvěry vládě. Cílem má být „vyšší stabilita vlády a výkonné moci jako celku“ (úsměvné budiž, že do moci výkonné ústavně patří i prezident!). Ale ústava přece už teď vysokou míru stability vládě zajišťuje! Především tím, že k vyslovení důvěry vládě po jmenování nebo na její návrh kdykoliv v průběhu mandátu podle čl. 71 ústavy stačí podle čl. 39 pouze nadpoloviční většina přítomných poslanců (mezní situace je minimum 67 přítomných, a z nich pak musí být minimálně 34 pro), a naopak pro vyslovení nedůvěry vládě je nutný podle čl. 72 souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců, takže minimálně 101! Tento princip v zásadě umožňuje snadné vyslovení důvěry vládě (třeba i tím, že někteří poslanci před hlasováním opustí Sněmovnu, a tak sníží kvórum), k vyslovení nedůvěry naopak musí být vždy většina kvalifikovaná, nikoliv jak se poslanci zrovna sejdou. I proto možná došlo přes mnohé pokusy k vyslovení nedůvěry vládě za účinnosti současné ústavy (ale vlastně také od první ústavy České republiky z roku 1920) jen jednou, a to v březnu 2009 vládě Topolánkově. A možná právě kvůli tomuto jedinému úspěšnému pokusu, navíc v době našeho předsednictví Evropské unie, teď vláda předkládá změnu ústavy, která podmínky vyslovení nedůvěry ještě zpřísňuje! Nadbytečně. Jedná se o institut tzv. konstruktivní nedůvěry, kdy by návrh na vyslovení nedůvěry vládě měl navíc povinně obsahovat i jméno nového premiéra, kterého by v případě úspěšného hlasování o nedůvěře musel prezident do funkce předsedy vlády jmenovat. V případě neúspěšného hlasování by mohl další návrh na vyslovení nedůvěry přijít nejdříve až za půl roku! Ledaže by se pod tento návrh podepsalo nikoliv 50 poslanců, jak stanovuje současná úprava, ale nově poslanců 80! Především povinnost spojovat podání návrhu na vyslovení nedůvěry vládě se jménem nového premiéra mi připadá zvláštní. Podstatou hlasování o nedůvěře vládě je přece zájem navrhovatelů, aby vláda skončila, když s jejím dalším působením nebude souhlasit nadpoloviční většina všech poslanců. Nebo by snad takováto vláda mohla i nadále působit, když sice důvěru většiny ztratí, ale nebude shoda na jménu nového premiéra? Nemyslím! Taková vláda stejně skončí a obecným zájmem budiž, aby se to stalo spíše dříve. Naopak půlroční lhůta pro případné další hlasování o nedůvěře a zvýšení počtu navrhovatelů na 80 by byla změna pozitivní, která omezí stranické hrátky pro média v případě, kdy dostatečná podpora návrhu zjevně neexistuje.

S onou „konstruktivní nedůvěrou“ raději opatrně!

Jiří Němec

Obsah Listů 6/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Konstruktivní nedůvěra, nekonstruktivní důvěra?

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu