Ta malá chata, kterou má na Vranovské přehradě básník, překladatel a můj přítel Jonáš Hájek (psal o ní a o tom místě v prvním letošním čísle Listů), je plná zvláštních věcí. Především jsou tu rybí hlavy a staré básnické almanachy. Je u tuším z třicátých let, není příliš velká a pokadé, kdy jsem měl monost být Jonášovým hostem, trávili jsme vlastně většinu času venku na verandě. Právě tam se jedlo, pilo, četlo, poslouchalo, povídalo. Chatku dělí od pláe a vody jen několik málo schodů. Loďkou, která je součástí výbavy, se jezdí pro víno, nejlépe po setmění. V tu dobu se také nejlépe plave. A není nic pěknějšího ne na plái u vody rozdělat oheň. To místo dělá své – jako dítě z města mám k velkým vodním plochám velkou úctu. Ale v tomto případě nelze místo oddělit od dobré společnosti. A ta je v případě výprav na Vranov garantovaná.
***
Snesli jsme oheň k jezeru
Do lýtek podzim
léto v holeních
Přes pahrebu chodily staré eny
oplakat a obléct mrtvou
hřebínky
vytrhat plevel
nářkem a světlem
V tichosti přečkal do rána
Nebudeme o něm mluvit
***
Plavat do tmavé šířky
bylo snazší ne se vracet
Vynášel jsem
ze slabě osvětleného hovoru
někam mezi keře
přebytky
vyděšený tichem
***
Snášíme k vodě zbytky tvojí matky
Třesu se já i ona
jen tvůj hlas dospěl
Jezero neklidně odleskuje
moje strachy
Za tmavými brýlemi
je klidnější
***
Čtyři dny to trvalo
ne jsme dospěli k ujednání
e houpat loďkou se nesluší
Pátý šestý sedmý den
našlapovat mimo nástrahy
nevstupovat do řek
***
Po zemi okolo stavěli kameny
slabikovali
Odsud a tam se nevyznám
Tady vím tady vím
tomu odpovím otázkou
Nosili stopy popela
srkali
pára vdycky jen na okamik
Co sázeli zaříkávali
Kameny-vnitřnosti
otevřené plochy
slabiny slabik
skládaných popaměti
Básník a fotograf Ondřej Lipár (1981) vydal v Kninici Ortenovy Kutné hory básnickou sbírku (2004). Jako fotograf se zaměřuje na dokumentaci literárních čtení a debat a také na portréty spisovatelů (fotografie publikuje na svém blogu lipar.blogspot.com, v denním tisku a literárních časopisech). ije v Praze, pracuje jako editor.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.