Miroslav Hurt

Od rána do noci

Jaké byly vaše fotografické začátky?

Už v dětství jsem si pletl pastelky a někdy namaloval fialovou oblohu. Ač jsem chvíli chodil i na výtvarnou školu, pochopil jsem, že s tím handicapem ze mě malíř nebude. Asi v šestnácti jsem s kamarádem vyměnil kazetový magnetofon za fotoaparát Zenit a bylo to. Filmy byly drahé a tak jsem se musel naučit exponovat a vyvolávat. Úplně jsem tomu propadl. Skoro jsem pak propadl i u maturity.

Fotografujete v předem promyšlených cyklech?

Vlastně od chvíle, co fotografuji, řadím fotky do tematických bloků. Dva – mraky a zdi – jsem použil do ročníkové práce jako ilustrace k písním Pink Floyd. Některé mám přes dvacet let rozpracované. Většinou postupuji tak, že si nápad nakreslím a pak se ho snažím vyfotit. Realita ovšem někdy moje představy nenaplní a musím to zkoušet znovu, ale v tom vlastně jakákoli tvůrčí práce spočívá.

Mám rád hry se slovy, aforismy, synonyma, a to se promítá do fotografií ženského těla a podobných motivů. Kdysi se mi zalíbily fotky Sama Haskinse a jedna, dívčí klín, který je vlastně ptačím hnízdem, mě přivedla na myšlenku knížky či výstavy. Od té doby jsem udělal mnoho svých variant klínů. Ostatně, kdo by nechtěl fotografovat ženy? Taky jsem se zamiloval do portrétů zajímavých lidí. Dostala mě výstava Arnolda Newmana před lety na Staroměstském náměstí. Fotím, když se to povede při nějakém natáčení, vyplyne to z okamžitého nápadu. Mám už asi sto portrétů.

Publikoval jste, vystavoval jste někde?

První otištěné fotky byly k reportáži o vojácích na civilní službě v Obraně lidu a pak v Mladé frontě. kde jsem tehdy zkusil získat místo fotoreportéra. Pak občas nějaká vyšla v časopise a asi padesát v knížce o natáčení Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Úplně první fotky jsem vystavil v 80. letech na srazech kamarádů kolem Jazzové sekce a na akci Kladenské dvorky. Samostatná výstava je nákladná věc a jak známo, lidé chodí na slavná jména. Znám skvělé, ale veřejnosti neznámé fotografy. Jejich jméno by málokoho přivedlo do výstavní síně. Co teprve to moje?

Jaký je váš postoj k barvě ve fotografii?

Barevná fotka je víc než jen skladba linií a tónů. Sama barva někdy určuje, jak bude obrázek vypadat a jak na ostatní zapůsobí. Je to další prvek a o to je to těžší. Dnes už všichni fotí barevně a až pak se rozhodnou. Dřív jste založili film a tím to bylo dané. Líbí se mi, jak pracuje s barvou Franco Fontana.

Jaký je vztah kameramana ke statickému obrazu? Je fotografování váš koníček proto, že nikdo neurčuje kam zaměřit objektiv?

Přesně řečeno. Nikdo mi do toho nemluví – jsem individualista. Jsou ale místa, kde si uvědomíte, že s kamerou byste lépe obsáhli všechny proporce a souvislosti. Na Piazza dei Miracoli v Pise můžete chodit celý den a pořád vás budou napadat nové kompozice. S kamerou byste se prošli, zamysleli se a pak byli za hodinu hotoví. Kamera mě ale naučila skvělou věc – výběr místa.

-tt-

Miroslav Hurt

Miroslav Hurt (1965) je kameraman a fotograf. Studoval Pražskou filmovou školu a Pražskou fotografickou školu v roce 1989 nastoupil jako asistent kamery do České televize. Později se jako kameraman podílel na řadě televizních filmů, např. Hodina klavíru (2007), a seriálů.

Obsah Listů 5/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Miroslav Hurt

Od rána do noci

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu