Ludmila Kálalová

O Šumavě trochu jinak

Šumavu znám od 60. let, kdy jsem jako absolventka střední školy nastoupila do tehdejšího Agroprojektu. Jezdila jsem tam často pracovně a také turisticky, jezdíme tam i nyní. v zimě proběhneme na běžkách velkou část „problematického“ území a vidíme, kolik toho od loňského roku zase uschlo. Jisté je, že stromy na Šumavě schnou mnohem rychleji, než nové přirůstají. Je to způsobeno mj. tím, že většina porostů není původních. Po katastrofě roku 1870 (kterou popisuje K. Klostermann) byly na Šumavu přivezeny sazenice z celého Rakouska-Uherska. Dílo zkázy dokončily větrné kalamity, především orkán Kyrill v r. 2007.

Přikláním se k názoru, že experiment je prováděn na příliš velkém území. To si myslí mnoho lidí. Někteří ekologové uvažují v rozměrech staletí. Říkají, že za 200 nebo 300 let se původní porost obnoví. Takhle je možné uvažovat někde v Americe nebo na Sibiři, ale ne ve Střední Evropě, a zvláště ne v rekreační oblasti.

Uvedu některé věci, o kterých se v médiích nepíše a nemluví:

1) Asi 10 % lesů v NP Šumava je ve vlastnictví obcí. Jejich zájmy by neměly být přehlíženy, není potom divu, že se bouří.

2) Za posledních 20 let zanikly na Šumavě skoro všechny pracovní příležitosti. Ve Vimperku bylo několik fabrik – dnes nepracuje ani jedna. Skončily sklárna v Lenoře, dřevopodnik ve Volarech, pila na Kvildě. Odešla armáda, po vstupu do Schengenu i pohraniční policie. Státní statky byly v 90. letech zrušeny z čistě ideologických důvodů (myslím, že měly být – v omezené míře – zachovány). Ti, kteří básnili o „agroturistice“ na Šumavě, vůbec neznali situaci na místě. Většina chalup byla (ještě za socialismu) rozprodána lidem na rekreaci a trvalí obyvatelé bydlí v bytovkách. Proto je málo soukromých zemědělců.

Z těchto důvodů je, kromě práce v lese, jedinou možností obživy turistický ruch. Vzniklo množství malých hotýlků a restaurací. Je povoleno stavět na základech bývalých zchátralých domů. Ovšem úspěch je závislý na počtu návštěvníků. Lze se divit majitelům těchto rekreačních zařízení, že s hrůzou hledí, jak se suchý les pomalu, ale jistě blíží k jejich obcím?

Bylo by třeba rozumné dohody, s ochotou ke kompromisům na obou stranách. Namísto toho probíhá lítý boj mezi dvěma znesvářenými stranami.

Ludmila Kálalová, Písek

Obsah Listů 5/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Ludmila Kálalová

O Šumavě trochu jinak

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu