Jaroslav Dvořák

Nevěřím v kolektivní odpovědnost

(K Listům 4/2011)

Ekonom Václav Klusoň v článku Politika a paradox lháře zabrousil do oblasti filozofie, konkrétně filozofie Karla Jasperse. Nenechává čtenáře na pochybách, že straní názorům onoho autora, zejména pak v otázkách viny a odpovědnosti. Přiznávám, že Jaspersovu Otázku viny neznám ani v českém překladu, tím méně v originále. Ten je zřejmě psán v jazyce německém. Jsa Čechem, který získal základní i středoškolské vzdělání na českých školách, vždy se řídím tím, jak pojem vykládají čeští jazykovědci. a protože za jednu z autorit stále považuji Františka Trávníčka, vždy když jsem na rozpacích, zda ten či onen český výraz chápu správně, beru do ruky Slovník jazyka českého (Slovanské nakladatelství, Praha 1952).

Pokud se týče výrazu „odpovědnost“, v tom významu, jak jej chápe čeština, nalézám zásadní rozpor s tím, jak jej vykládá, v podání Václava Klusoně, Karl Jaspers. Výklad německého filozofa může poskytnout politikům či jiným autoritám, třeba z oblasti práva, podklad pro uplatňování principu kolektivní odpovědnosti, tedy principu, který napáchal jen v Evropě obrovské škody. a stále ještě páše i v naší zemi! To na rozdíl od toho, jak tento výraz chápe český jazykovědec: že totiž odpovědnost může být jen za vlastní (podtrhuji nejméně třikrát) činy, za vlastní jednání! Nikoliv za činy či jednání někoho jiného! a v tom je přece propastný rozdíl! Či není?

Soudím, že po zkušenostech 20. století, které ještě mnozí mají v živé paměti, bychom měli být s kolektivní vinou velice opatrní. Což je vyloučeno, že se ve století jedenadvacátém najdou nějací noví Schickelgruberové, Uljanovové či Džugašviliové? Víme přece dobře, že důsledky pak reprezentují pojmy Lidice, Osvětim, Gulag či Jáchymov. Nebo též Drážďany, Hirošima, Bagdád či Bělehrad. Soudím, že uplatnění principů kolektivní viny a kolektivní odpovědnosti našimi politiky a následně i právníky vedlo v uplynulých dvaceti letech k těžkým újmám na zdraví národa. Jak by také ne: jestliže lidé čestní, poctiví, pracovití, jako příslušníci lidského rodu také i chybující, jsou vhozeni do jednoho pytle s gaunery, justičními vrahy, ideologickými fanatiky a prádlaři lidských mozků, nemůže to vést k ničemu jinému než k těžkým škodám na morálce národa. Takového přesvědčení se nemohu zbavit. Už jen proto ne, že se opírá o mou vlastní zkušenost.

Ing. Jaroslav Dvořák, Třebíč

Poznámka redakce

V. Klusoň mj. psal: „Ve své studii Otázka viny rozlišil [Jaspers] čtyři pojmy viny (odpovědnosti): kriminální, politickou, morální a metafyzickou. z našeho hlediska je důležitá vina politická, spočívající ve společné odpovědnosti občanů za to, jakou mají vládu, a vina (odpovědnost) morální, kdy každý čin je podřízen morálním kriteriím a konečnou instancí pro jeho posouzení je vlastní svědomí. Důležitá je i vina metafyzická, jež vyplývá ze spoluzodpovědnosti každého občana za všechna bezpráví a nespravedlnost, k nimž v jeho přítomnosti nebo s jeho vědomím dochází. Pokud neučiníme vše, co můžeme učinit, abychom nespravedlnostem zabránili, jsme spoluzodpovědni.“

Obsah Listů 5/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Jaroslav Dvořák

Nevěřím v kolektivní odpovědnost

(K Listům 4/2011)

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu