Lubomír Boháč zemřel

Na samém počátku léta se uzavřela životní pouť PhDr. Lubomíra Boháče (8. září 1926 Drnholec n. Lubinou–21. června 2011 Praha). Odešel po vyčerpávajícím zápase s časem, od práce nad teprve nedávno zpřístupněnými archivními fondy, od práce, které se věnoval s mimořádným úsilím doslova do posledního dechu.

Rodné Lašsko, rodinné prostředí a zejména události posledních válečných let poznamenaly nejen jeho mládí, ale ovlivnily výrazně jeho postoje. Válkou zkomplikované středoškolské studium (uzavření gymnázia v Příboře, který se stal součástí odtržených Sudet) ukončil ve Zlíně na průmyslové textilní škole při Baťových závodech. Zde se zapojil do protinacistického odboje: nejprve ilegální buňka v závodech, poté vlastní odbojová skupina mládeže na baťovských internátech, napojení na vojenskou odbojovou organizaci a působení ve složce 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky (skupina Skalský-Zlín) a nakonec v prvních květnových dnech účast v boji o Zlín.

Po válce složil ve Zlíně maturitní zkoušku, poté uspěl na FF UK v Praze, kde získal aprobaci pro pedagogickou praxi z filozofie a obecných dějin a v r. 1953 obdržel doktorát z filozofie a čs. dějin. Po únorových událostech organizoval s kolegy z FF UK ilegální činnost (1948–1954; letákové akce, časopis) s vizí obnovy demokracie a suverénního státu. V letech 1948–1953 a 1957–1964 působil jako pedagog na pražských středních školách. V roce 1953 uspěl v konkursu na místo asistenta na VŠE na katedře filozofie. Otevřená kritika stalinismu a veřejně proklamovaná podpora vývoje v Jugoslávii a v Maďarsku vyústila v roce 1957 v nucený odchod z katedry. Po uvolnění poměrů se v roce 1964 na VŠE vrátil, ovšem již na katedru dějin národního hospodářství, kde se zabýval především společensko-ekonomickým systémem Jugoslávie. Reformní proces podporoval mj. prostřednictvím oficiálních kontaktů s jugoslávským velvyslanectvím, založením Společnosti přátel Jugoslávie, aktivitami na půdě Svazu protifašistických bojovníků, jako člen předsednictva obnoveného Sdružení českých partyzánů (pozdější Sdružení domácího odboje). Patřil k iniciátorům výzvy k obnově Československé obce sokolské i k signatářům Dvou tisíc slov. Knížka Jugoslávie, kterou napsal v letech 1967–1968 (Svoboda, Praha 1969), byla po krátké době stažena z prodeje. 21. srpna 1968 následovala přihláška do KSČ, v roce 1970 vyškrtnutí ze strany, zrušení aspirantury, výpověď pro ztrátu důvěry, zákaz publikační činnosti. A poté až do roku 1989 místo vychovatele v domově mládeže. Po rehabilitaci působil krátce opět na VŠE, kde ho ale poměry neuspokojovaly. Upřednostnil práci v SPB, dnešním Českém svazu bojovníků za svobodu, s cílem proměnit jej v demokratickou organizaci a rehabilitovat západní a nekomunistický odboj, perzekvované skupiny i jednotlivce. Protože vývoj neodpovídal jeho nekompromisním představám, koncem 90. let na další činnost rezignoval. Rozhodl se věnovat náročnější teoretické práci, vztahující se nejen k historii druhého, ale i třetího odboje a jejich návaznosti. Od roku 1999 spolupracoval externě s Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a jako člen kolegia ředitele měl možnost prostudovat některé běžně nepřístupné archivní fondy. V té době se začal věnovat studiu závažných a dosud neobjasněných kauz z nedávné totalitní historie, jakými jsou smrt Jana Masaryka, případ Josefa Vávry-Staříka a především protikomunistické odbojové organizaci Světlana.

K publikační činnosti se mohl vrátit v podstatě až po listopadu 1989. První texty publikoval v Hlasu revoluce (pozdější Národní osvobození), v rámci studia pro připravovanou monografii věnovanou Světlaně a zejména Josefu Vávrovi-Staříkovi otiskl několik drobnějších statí v Magazínu Zlín. Je ironií osudu, že teprve v pokročilém věku publikoval intenzivněji a jeho texty se dostávaly pravidelněji k veřejnosti. Od roku 2004 zveřejňoval drobné i rozsáhlejší příspěvky k aktuálním společensko-politickým problémům (smrt Jana Masaryka, ÚDV, Kosovo, L. Polednová aj.) v Listech. V roce 2006 vyšla v nakladatelství Academia jeho monografie věnovaná smrti Jana Masaryka.

V úsilí objasnit důslednou analýzou pramenů některé klíčové kauzy poválečné historie a představit realistický obraz dějin nepolevil i přes rychle ubývající síly ani v posledních týdnech života. Jeho celoživotní boj za pravdu a spravedlnost ukončila až smrt. Stalo se tak až symbolicky den poté, co otevřel čerstvý výtisk Listů s nástinem komplikované historie odbojové organizace Světlana, s níž tento boj jako mladík s nezlomnou vírou ve spravedlivou budoucnost začínal.

-red-

Obsah Listů 4/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Lubomír Boháč zemřel

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu