V ediční řadě Bibliotheca Bohemica Batavia vyšel překlad vzpomínek Hebe Kohlbruggeové s podtitulem Můj nevypočitatelný ivot od roku 1914. A protoe ivot se neodehrává podle číselných řad, ale je plný nepravděpodobností, nese kniha název Dvakrát dvě je pět. Autorka, letos u má 97 let, přijela na uvedení knihy do Prahy, aby se setkala s českými přáteli. S mnohými spolupracovala od 60. let při organizaci přepravy teologické i jiné literatury, při koordinaci pobytů studentů teologie z Nizozemí v Praze a později té z Československa na nizozemských vysokých školách a od 80. let při účasti profesorů teologie a filozofie na bytových seminářích v disentu i v době, kdy jí byl pobyt v Československu zakázán.
Po celý ivot bořila bariéry a usilovala o vzájemné porozumění i znalost, v čem ti druzí v rozděleném světě ijí. Výčet zemí, v nich působila, a vzpomínky na podivuhodnou řadu lidí, s nimi spolupracovala je zvýrazněn řadou dopisů a dokumentů. Dokumentární hodnota knihy je mimořádná. Měli by ji číst všichni, kdo vědí, jak je důleité porozumět, v čem jsme vlastně ili. Zvláštností vzpomínek je, e se nelíčí rodinné prostředí, v něm autorka vyrůstala. A přece tam ty rodinné vazby, nad jiné silné, jsou. Chybí líčení osobních proitků, třebae nechybí informace, jaký kdy měla strach. Dominuje otázka: co je v té které situaci správné, či lépe řečeno pravdivé? Ta se s neobyčejnou silou prolamuje při napínavém líčení pobytu v Německu v letech 1936–1938, účasti na odboji v Holandsku a v době věznění a pobytu v Ravensbrücku. Popisy rozhovorů a postojů lidí, s nimi se setkávala, nás uvádějí do středu podobně zásadních otázek a jsou největším přínosem knihy.
Hebe Kohbrugge:
Dvakrát dvě je pět. Můj nevypočitatelný ivot od roku 1914, z německého překladu s přihlédnutím k nizozemskému originálu přeloila Monika árská, předmluvu napsal Ladislav Hejdánek, Eman, Benešov 2011, 288 s., 248,- Kč-šimsová-
Kniha je 20. svazkem výborné edice Dny, které tvořily české dějiny. Pobitím novoměstských konšelů, které sklátilo do hrobu i krále Václava, vstoupili Češi do evropských dějin, v nich patnáctiletým čelením křiáckým nájezdům a propagací myšlenek otvírajících cestu reformaci sehráli důstojnou úlohu. Můeme však zapomenout na to, e tento vstup je poznamenán vradou? (Mimochodem, napadla u někoho paralela s dobytím Bastily?) Autor člení svou knihu do pěti kapitol, evokujících svým názvem pět dějství antické tragédie. Je skvělým vypravěčem a hlubokým znalcem, nenechává se spoutat ádnou dogmatickou teorií o příčinách historických událostí a snaí se bez předpojatosti vystopovat vznešené i nízké motivy lidských činů. Velké postavy revoluce, zejména Jakoubek ze Stříbra a Jan elivský, vystupují před námi s takovou ivotností, jako by byly našimi současníky. (Čtenáři lze doporučit i další nedávno vydanou Čornejovu knihu Světla a stíny husitství (Lidové noviny 2011), kde je mimo jiné doveden do konce příběh Jana elivského.
Petr Čornej: 30. 7. 1414.
První praská defenestrace. Krvavá neděle uprostřed léta, Havran, Praha 2010, 183 s., cena 198 Kč-jn-
Odpověď na otázku v titulu není tak snadná, jak by se mohlo zdát. Kdy zajde Slunce, nekonečné mnoství hvězd rovnoměrně a trvale zaplňujících vesmír by mělo pokrývat celou oblohu a zalévat nás tak oslnivým árem, který by ovšem učinil Zemi neobyvatelnou. Temnota nočního nebe tak vypovídá cosi podstatného o velikosti, trvání a zaplněnosti vesmíru. Autor sleduje, jak si to učenci postupně uvědomovali a snaili se paradox noční temnoty vysvětlit. Jak se zdá, podařilo se to jednomu z nich a v poslední čtvrtině předchozího tisíciletí. Je pozoruhodné, e cestu k tomuto vysvětlení naznačil ji básník-fantasta Edgar Allan Poe. Druhou část knihy tvoří vtipně napsané medailónky protagonistů příběhu odkrývání tajemství noční temnoty od antiky po dnešek.
Peter Zamarovský:
Proč je v noci tma? Aga, Praha 2011, 180 s., cena 199 Kč-jn-
Sú to u roky (1783–1785), čo Jozef Ignác Bajza napísal prvý slovenský román, a hneď dvojzväzkový, osvietenský, výchovný a satirický: René mládenca príhody a skúsenosti. Syn benátskeho kupca sa v ňom so svojím pomocníkom Van Shiphoutom vydáva na cesty, kriticky pozoruje skutočnosť a porovnáva. Je bohatší o poučenie a poznanie, zaije obrodu seba samého a nájde i fragmenty a obrazy zo svojej minulosti. Aj hlavná postava Vilikovského novej knihy, dlhoročný vydavateľský redaktor, ktorý sa ocitá v Rakúsku a Nemecku, čiastočne pripomína Reného, ibae ako nezaujatý cudzinec v rokoch u nezbiera skúsenosti a príhody, ale svoje reflexie znovu triedi, radí, kombinuje, bilancujúc to, o čom po celý čas premýšľal, čo vykonal, ako il a ije. Jeho spoločník na cestách sa volá Thomas Bernhard. Toho často cituje, či u s ním ostro polemizuje, alebo nerád súhlasí. Rozhovormi so slávnym kontroverzným spisovateľom ex post a na diaľku Vilikovský rozohráva viacero epizód. Tie sú motivicky spojené skôr voľne, alebo ich tvoria len úvahy na navzájom príbuzné témy: Slováci ako jednotlivci i národ, zababranosť komunistickou minulosťou či lokajstvom, zápecnícka zakomplexovanosť i kadodenný tréning najrôznejších necností, akási nedostatočná ukotvenosť vo vzťahoch so enami, osamelosť prameniaca vo vlastnej odlišnosti či v odlišnosti väčšiny, spoločenská váha či neváha literatúry, pochybná potrebnosť dnešného spisovateľa, nezabudnuteľné vety skutočných majstrov slova, ivotodarná hudba (dez a blues) či všadeprítomnosť smrti.
1. citát: Zvykol som si na svojich slovenských spoluobčanov, ba naučil som sa s nimi splývať. Inými slovami, zvykol som si byť Slovákom.
2. citát (o Slovákoch): Sú ako všetci ostatní. Ale keď sa cítia ohrození, a to sa oni cítia skoro stále, hneď sa zhrčia dokopy, do stáda, a bľačia. Vtedy sú na nevydranie.
3. citát: Ak sa niekto dopustí podlosti a prídu mu na to, hneď sa beí skryť do náručia národa – nie sme na seba zlí a za slušného povaujeme u človeka, ktorého niekedy za dlhých zimných večerov, keď je v televízii nanič program, v kútiku zamrzí, e je sviňa. Dômyselne komponovaná múdra, vtipná a poetická kniha mnohých jazykových pôvabov.
Pavel Vilikovský:
Pes na ceste, Kalligram, Bratislava 2010, 160 s.-mah-
Pro celoivotního horlivého čtenáře je velmi obtíné setkat se ještě s knihou, která zároveň překvapí i okouzlí. To se mi stalo při poslední návštěvě Bratislavy, kde jsem se jako obvykle pídil po literatuře. Toto magické, krásné i hrůzné město je – spolu s knihami, bytostmi, které jim propadly, slepým psíkem Sabatem, havrany a Vypravěči příběhů hrdinou velkolepého románu (patrně prvotiny). Autor uvádí kadou jeho kapitolu citátem ze svého oblíbeného spisovatele v abecedním pořadí (v příloze najdeme i jejich fotografie) od Ajvaze po Wittgensteina. Naznačuje tím svůj literární rodokmen, zůstává však naprosto svébytný. Text nepostrádá důmyslně zkomponovaný děj, zároveň je však koláí různorodých prvků – např. kapitola 20 je mohutnou pamfletickou básní o chaosu počátku nového tisíciletí, v příloze najdeme i pečlivý soupis obsahu Pohádek tisíce a jedné noci. Autor skvěle ovládá jazyk, dovede rozesmát i rozplakat a jedinečným způsobem vyjadřuje obavy i naděje světa, v něm ijeme.
Daniel Hevier:
Kniha, ktorá sa stane, Kaligram, Bratislava 2009, 480 s., cena 12 eur-jn-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.