Knihy 4/2011

Dvakrát dvě je pět

V ediční řadě Bibliotheca Bohemica Batavia vyšel překlad vzpomínek Hebe Kohlbruggeové s podtitulem Můj nevypočitatelný život od roku 1914. A protože život se neodehrává podle číselných řad, ale je plný nepravděpodobností, nese kniha název Dvakrát dvě je pět. Autorka, letos už má 97 let, přijela na uvedení knihy do Prahy, aby se setkala s českými přáteli. S mnohými spolupracovala od 60. let při organizaci přepravy teologické i jiné literatury, při koordinaci pobytů studentů teologie z Nizozemí v Praze a později též z Československa na nizozemských vysokých školách a od 80. let při účasti profesorů teologie a filozofie na bytových seminářích v disentu i v době, kdy jí byl pobyt v Československu zakázán.

Po celý život bořila bariéry a usilovala o vzájemné porozumění i znalost, v čem ti druzí v rozděleném světě žijí. Výčet zemí, v nichž působila, a vzpomínky na podivuhodnou řadu lidí, s nimiž spolupracovala je zvýrazněn řadou dopisů a dokumentů. Dokumentární hodnota knihy je mimořádná. Měli by ji číst všichni, kdo vědí, jak je důležité porozumět, v čem jsme vlastně žili. Zvláštností vzpomínek je, že se nelíčí rodinné prostředí, v němž autorka vyrůstala. A přece tam ty rodinné vazby, nad jiné silné, jsou. Chybí líčení osobních prožitků, třebaže nechybí informace, jaký kdy měla strach. Dominuje otázka: co je v té které situaci správné, či lépe řečeno pravdivé? Ta se s neobyčejnou silou prolamuje při napínavém líčení pobytu v Německu v letech 1936–1938, účasti na odboji v Holandsku a v době věznění a pobytu v Ravensbrücku. Popisy rozhovorů a postojů lidí, s nimiž se setkávala, nás uvádějí do středu podobně zásadních otázek a jsou největším přínosem knihy.

Hebe Kohbrugge: Dvakrát dvě je pět. Můj nevypočitatelný život od roku 1914, z německého překladu s přihlédnutím k nizozemskému originálu přeložila Monika Žárská, předmluvu napsal Ladislav Hejdánek, Eman, Benešov 2011, 288 s., 248,- Kč

-šimsová-

První pražská defenestrace

Kniha je 20. svazkem výborné edice Dny, které tvořily české dějiny. Pobitím novoměstských konšelů, které sklátilo do hrobu i krále Václava, vstoupili Češi do evropských dějin, v nichž patnáctiletým čelením křižáckým nájezdům a propagací myšlenek otvírajících cestu reformaci sehráli důstojnou úlohu. Můžeme však zapomenout na to, že tento vstup je poznamenán vraždou? (Mimochodem, napadla už někoho paralela s dobytím Bastily?) Autor člení svou knihu do pěti kapitol, evokujících svým názvem pět dějství antické tragédie. Je skvělým vypravěčem a hlubokým znalcem, nenechává se spoutat žádnou dogmatickou teorií o příčinách historických událostí a snaží se bez předpojatosti vystopovat vznešené i nízké motivy lidských činů. Velké postavy revoluce, zejména Jakoubek ze Stříbra a Jan Želivský, vystupují před námi s takovou životností, jako by byly našimi současníky. (Čtenáři lze doporučit i další nedávno vydanou Čornejovu knihu Světla a stíny husitství (Lidové noviny 2011), kde je mimo jiné doveden do konce příběh Jana Želivského.

Petr Čornej: 30. 7. 1414. První pražská defenestrace. Krvavá neděle uprostřed léta, Havran, Praha 2010, 183 s., cena 198 Kč

-jn-

Proč je v noci tma?

Odpověď na otázku v titulu není tak snadná, jak by se mohlo zdát. Když zajde Slunce, nekonečné množství hvězd rovnoměrně a trvale zaplňujících vesmír by mělo pokrývat celou oblohu a zalévat nás tak oslnivým žárem, který by ovšem učinil Zemi neobyvatelnou. Temnota nočního nebe tak vypovídá cosi podstatného o velikosti, trvání a zaplněnosti vesmíru. Autor sleduje, jak si to učenci postupně uvědomovali a snažili se paradox noční temnoty vysvětlit. Jak se zdá, podařilo se to jednomu z nich až v poslední čtvrtině předchozího tisíciletí. Je pozoruhodné, že cestu k tomuto vysvětlení naznačil již básník-fantasta Edgar Allan Poe. Druhou část knihy tvoří vtipně napsané medailónky protagonistů příběhu odkrývání tajemství noční temnoty od antiky po dnešek.

Peter Zamarovský: Proč je v noci tma? Aga, Praha 2011, 180 s., cena 199 Kč

-jn-

Pes na ceste

Sú to už roky (1783–1785), čo Jozef Ignác Bajza napísal prvý slovenský román, a hneď dvojzväzkový, osvietenský, výchovný a satirický: René mládenca príhody a skúsenosti. Syn benátskeho kupca sa v ňom so svojím pomocníkom Van Shiphoutom vydáva na cesty, kriticky pozoruje skutočnosť a porovnáva. Je bohatší o poučenie a poznanie, zažije obrodu seba samého a nájde i fragmenty a obrazy zo svojej minulosti. Aj hlavná postava Vilikovského novej knihy, dlhoročný vydavateľský redaktor, ktorý sa ocitá v Rakúsku a Nemecku, čiastočne pripomína Reného, ibaže ako nezaujatý cudzinec v rokoch už nezbiera skúsenosti a príhody, ale svoje reflexie znovu triedi, radí, kombinuje, bilancujúc to, o čom po celý čas premýšľal, čo vykonal, ako žil a žije. Jeho spoločník na cestách sa volá Thomas Bernhard. Toho často cituje, či už s ním ostro polemizuje, alebo nerád súhlasí. Rozhovormi so slávnym kontroverzným spisovateľom ex post a na diaľku Vilikovský rozohráva viacero epizód. Tie sú motivicky spojené skôr voľne, alebo ich tvoria „len úvahy“ na navzájom príbuzné témy: Slováci ako jednotlivci i národ, zababranosť komunistickou minulosťou či lokajstvom, zápecnícka zakomplexovanosť i každodenný tréning najrôznejších necností, akási nedostatočná ukotvenosť vo vzťahoch so ženami, osamelosť prameniaca vo vlastnej odlišnosti či v odlišnosti väčšiny, spoločenská váha či neváha literatúry, pochybná potrebnosť dnešného spisovateľa, nezabudnuteľné vety skutočných majstrov slova, životodarná hudba (džez a blues) či všadeprítomnosť smrti.

1. citát: „Zvykol som si na svojich slovenských spoluobčanov, ba naučil som sa s nimi splývať. Inými slovami, zvykol som si byť Slovákom.“

2. citát (o Slovákoch): „Sú ako všetci ostatní. Ale keď sa cítia ohrození, a to sa oni cítia skoro stále, hneď sa zhrčia dokopy, do stáda, a bľačia. Vtedy sú na nevydržanie.“

3. citát: „Ak sa niekto dopustí podlosti a prídu mu na to, hneď sa beží skryť do náručia národa – nie sme na seba zlí a za slušného považujeme už človeka, ktorého niekedy za dlhých zimných večerov, keď je v televízii nanič program, v kútiku zamrzí, že je sviňa.“ Dômyselne komponovaná múdra, vtipná a poetická kniha mnohých jazykových pôvabov.

Pavel Vilikovský: Pes na ceste, Kalligram, Bratislava 2010, 160 s.

-mah-

Kniha, ktorá sa stane

Pro celoživotního horlivého čtenáře je velmi obtížné setkat se ještě s knihou, která zároveň překvapí i okouzlí. To se mi stalo při poslední návštěvě Bratislavy, kde jsem se jako obvykle pídil po literatuře. Toto magické, krásné i hrůzné město je – spolu s knihami, bytostmi, které jim propadly, slepým psíkem Sabatem, havrany a Vypravěči příběhů hrdinou velkolepého románu (patrně prvotiny). Autor uvádí každou jeho kapitolu citátem ze svého oblíbeného spisovatele v abecedním pořadí (v příloze najdeme i jejich fotografie) od Ajvaze po Wittgensteina. Naznačuje tím svůj literární rodokmen, zůstává však naprosto svébytný. Text nepostrádá důmyslně zkomponovaný děj, zároveň je však koláží různorodých prvků – např. kapitola 20 je mohutnou pamfletickou básní o chaosu počátku nového tisíciletí, v příloze najdeme i pečlivý soupis obsahu Pohádek tisíce a jedné noci. Autor skvěle ovládá jazyk, dovede rozesmát i rozplakat a jedinečným způsobem vyjadřuje obavy i naděje světa, v němž žijeme.

Daniel Hevier: Kniha, ktorá sa stane, Kaligram, Bratislava 2009, 480 s., cena 12 eur

-jn-

Knihy všech ročníků

Obsah Listů 4/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Knihy 4/2011

Dvakrát dvě je pět

První pražská defenestrace

Proč je v noci tma?

Pes na ceste

Kniha, ktorá sa stane

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu