Václav Burian

Politická komise přes etiku

Pozapomenutý zákon o zásluhách Edvarda Beneše o stát (2004) není antikomunistický, ale v něčem podstatném podobný zákonům antikomunistickým je. Ne všichni, kdo pro něj hlasovali, vyjadřovali úctu Edvardu Benešovi; nejen komunisté, jejichž úcta k němu doznávala v dějinách mnoha proměn. Ba lze si představit – aspoň ve snách – politika, který si Edvarda Beneše váží, ale zákon by považoval za nadbytečný, neboť Sbírka zákonů není učebnice dějepisu. A možná za zákon, který prezidenta mimoděk zesměšňuje: nejen jako světská náhražka blahořečení, ale zejména proto, že z něj činí klacek proti jiným. Zákon byl totiž nevysloveně míněn jako (prostoduchá) polemika s částí sudetoněmecké reprezentace či snaha potěšit nacionalisty české. S živým Benešem měl společného málo.

S živými dějinami, s lidskými osudy má podobně málo společného Zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Lze předpokládat, že většina bývalých komunistů a pozdějších aktivních odpůrců režimu, s nímž se dostali do tvrdých střetů, o potvrzení zásluh žádat nebude. Prověrek si zažili dost, může jim v tom bránit i sebekritická reflexe, i hrdost. Budou další problémy, například: ani nepochybující antikomunisté v armádě či SNB nepodávali 26. února 1948 hromadně výpovědi, tak jako je nepodávali čeští policisté po 15. březnu 1939 – z opatrnosti nebo naděje, že nebude tak zle nebo že na aktivní odpor je ještě čas...

A jak hodnotit úctyhodné antikomunisty, kteří trpěli v žalářích, ale buď byli drceni exemplárně, aniž se odporu (odboje) dopustili? Anebo byli – nezištnými a ideovými – stoupenci nějakého režimu (citujme zákon), „který by pošlapával hodnoty svobody a demokracie obdobně jako komunistický režim“? Pinochetova? Utopického režimu Lva Trockého? Mohou obstát před novým přísným zákonem? Nevyplývalo by z analogie, že sebestatečnější komunisté kdysi vůbec nebyli a být nemohli protinacistickými odbojáři? Ty spory Etická komise ČR nevyřeší. Ostatně je sestavována jen a jen institucemi politickými (parlament, vláda, Rada Ústavu pro studium totalitních režimů a prezident), nebudeme-li ovšem směle považovat ÚSTR za instituci vědeckou!

Ne mnoho, ale pár svobodomyslných a více či méně riskantních skutků jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech vykonal. Ale i kdyby mi nebránily další důvody, o certifikát bych stejně poctivě žádat nemohl. Nemohu si totiž vybavit: do kterého roku mi šlo o to, aby se socialismus („komunistický režim“) obrodil, tedy zušlechtil, a tedy upevnil, a od kterého roku jsem jen doufal v jeho pád? Nevyznám se ani ve vlastní motivaci, jak by mi mohla pomoci Etická komise?

Bohužel, pro zákon hlasovali nejen přesvědčení, které je třeba – bez nutného souhlasu – respektovat, ale i ti, kterým mohou být celé dějiny ukradeny, či prostě zastupitelé rezignovaní, netoužící po označení obhájců bolševika.

Václav Burian

Obsah Listů 4/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Václav Burian

Politická komise přes etiku

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu