Pozapomenutý zákon o zásluhách Edvarda Beneše o stát (2004) není antikomunistický, ale v něčem podstatném podobný zákonům antikomunistickým je. Ne všichni, kdo pro něj hlasovali, vyjadřovali úctu Edvardu Benešovi; nejen komunisté, jejich úcta k němu doznávala v dějinách mnoha proměn. Ba lze si představit – aspoň ve snách – politika, který si Edvarda Beneše váí, ale zákon by povaoval za nadbytečný, neboť Sbírka zákonů není učebnice dějepisu. A moná za zákon, který prezidenta mimoděk zesměšňuje: nejen jako světská náhraka blahořečení, ale zejména proto, e z něj činí klacek proti jiným. Zákon byl toti nevysloveně míněn jako (prostoduchá) polemika s částí sudetoněmecké reprezentace či snaha potěšit nacionalisty české. S ivým Benešem měl společného málo.
S ivými dějinami, s lidskými osudy má podobně málo společného Zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Lze předpokládat, e většina bývalých komunistů a pozdějších aktivních odpůrců reimu, s ním se dostali do tvrdých střetů, o potvrzení zásluh ádat nebude. Prověrek si zaili dost, můe jim v tom bránit i sebekritická reflexe, i hrdost. Budou další problémy, například: ani nepochybující antikomunisté v armádě či SNB nepodávali 26. února 1948 hromadně výpovědi, tak jako je nepodávali čeští policisté po 15. březnu 1939 – z opatrnosti nebo naděje, e nebude tak zle nebo e na aktivní odpor je ještě čas...
A jak hodnotit úctyhodné antikomunisty, kteří trpěli v alářích, ale buď byli drceni exemplárně, ani se odporu (odboje) dopustili? Anebo byli – nezištnými a ideovými – stoupenci nějakého reimu (citujme zákon), který by pošlapával hodnoty svobody a demokracie obdobně jako komunistický reim? Pinochetova? Utopického reimu Lva Trockého? Mohou obstát před novým přísným zákonem? Nevyplývalo by z analogie, e sebestatečnější komunisté kdysi vůbec nebyli a být nemohli protinacistickými odbojáři? Ty spory Etická komise ČR nevyřeší. Ostatně je sestavována jen a jen institucemi politickými (parlament, vláda, Rada Ústavu pro studium totalitních reimů a prezident), nebudeme-li ovšem směle povaovat ÚSTR za instituci vědeckou!
Ne mnoho, ale pár svobodomyslných a více či méně riskantních skutků jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech vykonal. Ale i kdyby mi nebránily další důvody, o certifikát bych stejně poctivě ádat nemohl. Nemohu si toti vybavit: do kterého roku mi šlo o to, aby se socialismus (komunistický reim) obrodil, tedy zušlechtil, a tedy upevnil, a od kterého roku jsem jen doufal v jeho pád? Nevyznám se ani ve vlastní motivaci, jak by mi mohla pomoci Etická komise?
Bohuel, pro zákon hlasovali nejen přesvědčení, které je třeba – bez nutného souhlasu – respektovat, ale i ti, kterým mohou být celé dějiny ukradeny, či prostě zastupitelé rezignovaní, netouící po označení obhájců bolševika.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.