(K Listům 3/2011 - Juraj Charvát: Líška ryšavá očami dneška)
Článek Liška ryšavá očami dneška jste krátili, co je právem redakce. Způsob krácení je různý, protoe různý je objem a hloubka znalosti o tématu u autora a zkracovatele. Kadý má také jinou představu o čtenáři, k němu promlouvá. Já si například myslím, e český čtenář nemá jasnou představu o maďarských zeměpisných a historických reáliích. Proto mám vdycky v závorce vysvětlení. Apretátor to důsledně vyškrtal, ačkoliv pro krácení to nemělo význam, šlo vdy jen o několik slov. Absolutně nemohu souhlasit s tím, e se vyškrtne pramen. Já jsem převzal z knihy Poslední Lucemburk na trůně výklad historika Kavky o mocenské situaci v husitských Čechách. Je to nový a důleitý pohled. Zkracovatel ho zkrátil, ale hlavně vyškrtl název knihy a autora. Tím mne postavil do světla, e myšlenky z cizích kníek kradu!
Interval dvou měsíců mezi vydáním jednotlivých čísel je ovšem dost dlouhá doba, aby se redakce spojila s autorem a oznámila mu, e tak dlouhý článek nemůe uveřejnit a zeptala se, souhlasí-li s krácením. Já bych byl odpověděl, e nesouhlasím, abyste tedy článek pokládali za nedodaný. Důvod by byl ten, e se poměrně rovnováně týká Uher a Česka. Krácením se rovnováha porušila. Historička Dvořáková v pouitém citátu říká, e dějiny Slovenska v průběhu celého tisíciletí není moné vystřihnout z dějin Uher, take reálie uherské jsou i slovenské. Skoro důsledným vyškrtnutím uherské (slovenské) části článku jste z toho udělali obsahem článek český (proč psaný slovensky?), a ne česko-slovenský, jak náleí článkům psaným pro Mosty.
Jsem přesvědčen (v tom se různíme), e Slovensko je moné pochopit jenom poznáním uherského rámce, v něm Slováci 1000 let ili. Problémy česko-slovenského souití za první republiky spočívaly v tom, e českým vojákům a úředníkům roku 1919 nikdo neřekl, e nejdou působit do východní části ČSR, ale do Uher, které se od západní části monarchie liší snad ve všem. Důsledky tisícileté existence Slováků v Uhrách působí a budou působit velmi dlouho (i kdy stále méně) a český čtenář o uherských reáliích neví skoro nic. Krácení mého článku v reii redakce Listů ukázalo, e o to ani není zájem.
S pozdravem
Juraj Charvát, Bratislava
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.