Být liberální znamená ctít nejen svobodu člověka jako takovou, ale předně svobodu myšlení. Svobodu vyznávat myšlenkový proud, který si jedinec sám vybere. Je jen otázka osobní zodpovědnosti, k jaké ideologii se kdo přikloní a jestli jeho vinou bude společnost ít v područí tyrana, nebo se stane společností rovnoprávnosti a blahobytu. Nicméně liberální západní civilizace přistupuje k myšlenkám jiných kultur všelijak, jen ne liberálně. Události Arabského jara opět rozčeřily úvahy, jestli bychom my, svobodná, demokratická a kulturně vyspělá Evropa (či celá západní civilizace) neměli občanským hnutím v arabských státech, ádajícím změnu reimů, nabídnout pomocnou ruku. Úvahy v březnu vyústily ve vojenský zásah v Libyi pod nálepkou pomoci zdecimovaným povstalcům proti silnému diktátorovi.
Je na místě ptát se, zda vůbec máme právo šířit naše vidění světa do kultur, které, soudě dle dosavadního vývoje, naše ideje, aspoň zatím, nesdílejí a které šly po staletí vlastní cestou. Západní civilizace má ve své kultuře jednu nezpochybnitelnou výhodu: několik tisíc let tradice politického myšlení, jeho intenzita, hloubka a kontinuita jsou nesrovnatelné s jakou koliv kulturou jinou. Ale je otázka, jestli nám tato, Sokratem počínající, tradice dovoluje nejen mít pocit vlastní vývojové nadřazenosti, ale hlavně se stavět do role učitele hloupějších sousedů.
Je nepochybně chvályhodné pomáhat méně vyvinutým zemím a kulturám předáváním vlastních zkušeností, objevů a poznatků, a tím pomáhat v ekonomickém růstu a mýcení chudoby. Ale je podstatný rozdíl mezi tím, kdy chudému zemědělci vyměníme volem taené rydlo za traktor a dáme mu know-how k pěstování kvalitního obilí, a tím, kdy určitou kulturu narušíme vlastním zřením ve snaze pomoci jim dostat se tam, kde jsme my. Myšlenkový vývoj nepůsobí stejně jako vývoj technický. Jak řekl Hegel, duše nezná zkratek, a to platí i o vývoji politického myšlení. Kultura navyklá na tradici silného, mnohdy fundamentálního státu nemůe ze dne na den obrátit své hodnoty vzhůru nohama. Za naší civilizací stojí tisíce let vývoje myšlení, a tímté si musí projít ostatní kultury, budeme-li chtít, aby jejich reimy byly stabilní a legitimní. Navíc není důleité, jakým si země volí vůdce, ale co lidé skutečně chtějí. Zda ve společnosti panuje konsensus ohledně formy vlády a míry osobní svobody. Obávám se, e pokud si lid svobodu upřímně nepřeje, nelze mu ji, byť v dobré víře, nutit; kadá akce zákonitě rozpoutá i nezamýšlené reakce. Pro demokracii musí být společnost zralá a naladěná, a to nelze uspíšit či změnit hlavněmi samopalů.
Myšlenkový posun neznamená přečtení mnoství knih, ale objevování uceleného řetězu myšlenek, a to myšlenku po myšlence; jedině tak bude mít smysl z něj vycházet. A pokud je demokracie skutečně tím nejméně špatným systémem, ostatní kultury světa k ní jednoho času dospějí samy. Moná rychleji, moná pomaleji ne naše kultura, ale jedině pokud k ní dospějí samy, budou vidět v boji za její hodnoty smysl.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.