Ludvík E. Václavek

Syntéza světového románu

Renomovaný americký literární historik Joseph P. Strelka, původem Rakušan, vydal v roce 2010 svou nejnovější knihu Dichter als Boten der Menschlichkeit (Spisovatelé jakožto poslové lidskosti), s podtitulem Literární majáky v chaosu mlh naší doby. Představuje v ní vrstvu světové literatury, přesněji světové románové tvorby, vyznačující se vybranými myšlenkovými a estetickými hodnotami. Vrstvu, jež dominuje – jak autor uvádí – vrcholkům epického umění ve dvacátém a na počátku jedenadvacátého století. Jde o „velké romány“, s patosem výrazného posunu vpřed v lidském poznání a zaujímání postojů, s patosem historického vystižení významných fenoménů lidského makro- a současně mikrokosmu. Strelka se pokouší očima literární tvorby podívat na podstatné složky světa. Vyhýbá se světovým bestsellerům (Stanisław Lem, Paolo Coelho aj.), jež většinou nejsou opravdu hluboko vidící, významnou literaturou. Velkou literaturu představuje v jeho pojetí jedenadvacet spisovatelů z téhož počtu zemí. Volba tohoto počtu není náhodná – vedle vztahu k našemu, tedy 21. století, znamená autorovi i „číslo úplnosti“ (třikrát sedm) světa, jenž není „v pořádku“ a jenž by – i skrze představované „posly lidství“ – měl a mohl najít cestu z mentální, morální a existenciální krize. Většinu sledovaných románů mohl autor číst v jejich originálním znění; u jiných se opíral o reprezentativní německý či anglický překlad.

Jaké jsou principiální problémy lidstva, to ukazuje – dle Strelky – světová literatura. Říká: „Největší znalci hlubinné psychologie, Adler, Freud a Jung poukazovali na to, že a jak byly jejich nejdůležitější vědecké poznatky předjímány daleko předtím ve velkých dílech světové literatury.“ Dějiny či vývoj moderního románu nahlíží Strelka z aspektu celostné světovosti jako obraz dějin společenského vědomí, jako zpodobení „ducha doby“, jakožto intelektuální, emocionální a vůbec gnozeologické postižení světa. Výsledkem – či spíše posláním – tohoto postižení existence je objasňování hodnoty vztahu k humanitě, svobodě, rozvoji etnik a společností. V neposlední řadě pak jde o zdůraznění významu individuality a rozvoje bytosti jak autorů, tak jimi zpodobovaných reálných či fiktivních epických postav. Romány vypovídají o tom, jak si lidstvo uvědomuje problémy svého bytí v době, již Strelka vidí jako děsivou – entsetzliche Zeit. Vedle toho bývají romány i politickými manifesty. Světová literatura opakovaně varovala před sklouznutím nejvyšších ideálů do reality odporných režimů. Orwell, Huxley, Bradbury, A. Koestler, I. Silone a další se svými románovými negativními utopiemi postavili proti totalitarismu.

Jedenadvacet spisovatelů, jež si Strelka vybral, reprezentuje jedenadvacet různých oblastí nejen geografických, nýbrž i kulturních a mentálních, tedy různých „bytostných pásem“ existujícího lidstva. Zdůrazňuje se silná vazba autorů na jejich domovský region. Jestliže například v případě Guimaraese Rosy mluví literární historie o jeho „transcendentním regionalismu“, pak tato charakteristika může platit pro všechny autory v knize uváděné.

Jako významný faktor jak hlubokého poznání bytí a vědomí, tak uměleckého mistrovství ve „velkých románech“ vidí Strelka vedle momentů racionálních i momenty „přesahující“, iracionální: mýtus a mýtično, mystické vnímání, metafyzický smysl, fantazii.

Svým analytickým a současně syntetizujícím statím o jednotlivých autorech předesílá Strelka vždy výstižně biografie. Poukazuje na to, jaký vliv na utváření jejich noetiky a poetiky měla četba světové literatury, především evropské, ale také severo- a jihoamerické, někdy i jiné (japonské). Je skoro paradigmatickým pravidlem, že spisovatelé, ve kterých Strelka spatřuje pionýry posouvání humanity a svobody vpřed, v mládí procházeli různými revolučními postoji, věřili iluzím, včleňovali své myšlení do marxistického pojímání světa a podrobovali společenské poměry kritice z levicových hledisek. Po procesu hlubšího poznání a hodnotícího zrání pak své kritické stanovisko vybudovali na opačných principech. Z těch vyvozují své humanistické přesvědčení jiného typu, namířené proti všem polohám a strukturám chaosu, hlavně chaosu totality. Pronikavé poznávání světa napomáhá proměně umělcovy osobnosti, a tato „nově vzniklá“ osobnost se svou tvorbou snaží napomoci proměně světa. Zušlechtěním vlastního já lze směřovat k nápravě všeobecného bytí.

Strelka snad nejvíce oceňuje Jamese Joyce, jenž zrušil „kukátkovou perspektivu“ literární tvorby 19. století a tím ukázal cestu, po níž pak přicházejí jiní v postjoyceovském duchu a postupu. A nejvíce ho zajímá Alexander Solženicyn jakožto archetyp člověka formovaného labyrintálními myšlenkovými procesy v chaosu světa. Jako myslitel, který vzdoruje totalitárnímu režimu a přitom setrvává na konzervativních principech, které ho nakonec přivádějí k podporování totality jiného typu, ruské nacionální a ortodoxní. Anglofonní svět je v perspektivě knihy zastoupen šesti autory. Vedle Joyce a Williama Faulknera tu jsou: kanadský Malcolm Lowry, australský Patrick White, trinidadský Ind V. S. Naipaul a nigerijský Chinua Achebe, jenž vytvořil grandiózní obraz stavu a rozkladu kmenového zřízení a osudových sil v Africe. Z německy píšících autorů tu najdeme Hermanna Hessa a Hermanna Brocha, jenž je Strelkou ceněn jako obzvláště významný pilíř světové literární tvorby. Z evropského kulturního okruhu dále nejzřetelněji vyjadřují hodnoty lidství ve svých románech Albert Camus, Nikos Kazantzakis, Selma Lagerlöfová, Luigi Pirandello a Czeslaw Milosz. S. J. Agnon ve svém díle i ve své osobě spojuje dědictví rakouskohaličské židovské diaspory s pocitem vztahu k „pravému domovu“ svému a svého lidu, k Jeruzalému. Z plejády jihoamerických romanopisců vybral Strelka mexického rodáka Carlose Fuentese, u něhož nachází některé momenty blízké umění Franze Kafky, peruánského tvrdého kritika teroristického hnutí Světlá stezka Maria Vargase Llosu a brazilského experimentátora v oblasti jazyka a kompozice Joao Guimaraese Rosu. Gao Xingjian reprezentuje čínskou literární opozici proti chaosu totality a státních zločinů. V portrétu japonského autora Yasunari Kawabaty rozebírá Strelka mj. „estetiku prázdna“. Arabský kulturní okruh je zastoupen egyptským spisovatelem Nagibem Machfusem, hledačem osvobození člověka ode všech pout a hlasatelem tolerance.

Nabízí se otázka, zda by se našel český autor a román odpovídající postulátům Strelkova náročného pohledu, tj. „velký román“ s historickým dosahem, s náplní společenského významu, s pronikavým poznáváním individuality a jejím „zušlechťováním“ – to vše v boji proti „chaosu světa“. Strelka u nás takové dílo nenašel.

Joseph P. Strelka: Dichter als Boten der Menschlichkeit. Literarische Leuchttürme im Chaos des Nebels unserer Zeit, Edition Patmos, Band 14, Francke–Verlag, Tübingen 2010.

Ludvík E. Václavek (1931) je germanista, profesor Univerzity Palackého v Olomouci.

Obsah Listů 3/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Ludvík E. Václavek

Syntéza světového románu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu