Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 3 > Ladislav Šenkyřík: Je ta prostota Boží?

fejeton

Ladislav Šenkyřík

Je ta prostota Boží?

Politika se dere člověku do pera skoro s každým fejetonem, obtěžuje zkrátka víc než zdrávo. Nepíšu o ní rád.

Jenže co se nestalo. K vaření nudlí si často pouštím veřejnoprávní kanál, snad abych si tu depresi z nenápaditého jídla ještě prohloubil. A najednou se ostrým střihem přenáším v živém elektromagnetickém vlnění na nedaleký Úřad vlády, nudle se rozvařují a já nestačím žasnout nad premiérovými slovy a ještě víc nad tím, že nikdo nad nimi nežasne tak jako já, alespoň ne přítomní novináři, nebo jsou možná už tak otrlí a okrouhaní, co já vím.

Mnu si víčka, jestli mě nešálí smysly. Pan premiér s bohorovnou převahou člověka, který tomu rozumí, vysvětluje zkoprnělému národu (tedy mně), že zvýšení spodní sazby DPH nepředstavuje vůbec žádný problém, protože oni (vládnoucí politici) si už tento manévr dobře a k plné spokojenosti vyzkoušeli: Když před pár lety tuto sazbu zvýšili z pěti na devět procent, tedy stejně jako nyní (z deseti na čtrnáct) o čtyři procenta, vůbec nic se nestalo, inflace se nijak závratně nerozběhla a hospodářství pěkně prosperovalo dál. Takže – jak samosebou každý pochopí – se zase nic nestane, a to nejen nyní, ale ani za další rok, kdy dojde ke zvýšení o dalšího 3,5 procenta. A navíc, abychom náhodou nebyli znepokojení, všem, komu se zvýší životní náklady, to dobrotivá vrchnost dorovná, mladým rodinám a seniorům jakbysmet, a přesto stát získá dvacet miliard navíc. No toto, říkám si, vždyť ono je to vládnutí vlastně strašně jednoduché, přesně jak věděl už otec Ubu. Stačí každý rok zvýšit o čtyři procenta daně a stále rostoucí, takřka neomezený tok peněz do churavého státního rozpočtu, potažmo stranických pokladen a k financování drobilovských kariér, bude bezbolestně zajištěn. Kdo by se v té úvaze odvážil hledat nějakou chybu?

Je docela možné, že příští rok ještě opravdu k žádné velké hospodářské či sociální katastrofě nedojde. My umíme dlouho držet, dobře jsme to prokázali za minulých dvou totalitních režimů. Ostatně i já považuju výpočty kupříkladu takových nakladatelů a knihkupců za přehnaně pesimistické. Možná neubude 30 % knih, třeba to bude jen 20 %, počet vydávaných učebnic se třeba nesníží na polovinu, ale jen o třicet procent, budeme si víc vařit nudle. Nezblbneme tedy – coby oběť na oltář politického konsensu, jak pravil Kalousek – třeba o 35 %, ale možná jen o 8 %. Jenže: víme určitě, že to už nebude příliš?

Podle této poučky může jít všechno ad infinitum. Čunkovi prošlo půl melounu ve skříni, proč by Babákovi neprošlo šest melounů z firmy, co nemá žádný zisk. Ale můžeme tu teorii šířit vesele dál, i za úzké meze politiky. Když vám přítel odpustí dluh, půjčte si ještě víc, odpustí vám ho znova. Smíří-li se vaše žena s jednou nevěrou, jen směle do toho, vždyť jste právě vyzkoušeli, že váš vztah skvěle funguje. Po prvním přežitém infarktu nedbejte na doktory, klidně dál kuřte a přejídejte se, máte to vyzkoušené...

Mě na tom nejvíc zaráží – ne, mně je spíš stydno –, s jakou samozřejmostí se tady přiznává donebevolající neumětelství. Napřed štáby odborníků po dlouhých měsících spočítají, že „v zájmu budoucích generací“ je třeba pro financování důchodové reformy zvýšit DPH jednotně na dvacet procent (když jsme předtím prožrali a protunelovali privatizaci devadesátých let), ale hned za dva dny vznikne „politický konsensus“, taky zjevně dobře spočítaný, že stačí 17,5 % za dva roky. Kalousek souhlasí, že v dlouhodobé perspektivě představuje DPH-masakr české kultury potenciální hrozbu národu, ba dokonce ví, že příjmy z takto zvýšené DPH v oblasti kultury a vzdělání budou zanedbatelné, jestli vůbec jaké. Jenže „politický konsensus“, neřkuli koaliční dohoda, je křehký, a pan premiér je bohužel i tak jeden z nejinteligentnějších členů kabinetu. A navíc je ministr financí unavený už z těch ryb a brambor Věcí veřejných.

Všichni jsme unavení. Asi musí být ještě hůř. Abychom nerozvařovali nudle.

Ladislav Šenkyřík

Obsah Listů 3/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.