Politika se dere člověku do pera skoro s kadým fejetonem, obtěuje zkrátka víc ne zdrávo. Nepíšu o ní rád.
Jene co se nestalo. K vaření nudlí si často pouštím veřejnoprávní kanál, snad abych si tu depresi z nenápaditého jídla ještě prohloubil. A najednou se ostrým střihem přenáším v ivém elektromagnetickém vlnění na nedaleký Úřad vlády, nudle se rozvařují a já nestačím asnout nad premiérovými slovy a ještě víc nad tím, e nikdo nad nimi neasne tak jako já, alespoň ne přítomní novináři, nebo jsou moná u tak otrlí a okrouhaní, co já vím.
Mnu si víčka, jestli mě nešálí smysly. Pan premiér s bohorovnou převahou člověka, který tomu rozumí, vysvětluje zkoprnělému národu (tedy mně), e zvýšení spodní sazby DPH nepředstavuje vůbec ádný problém, protoe oni (vládnoucí politici) si u tento manévr dobře a k plné spokojenosti vyzkoušeli: Kdy před pár lety tuto sazbu zvýšili z pěti na devět procent, tedy stejně jako nyní (z deseti na čtrnáct) o čtyři procenta, vůbec nic se nestalo, inflace se nijak závratně nerozběhla a hospodářství pěkně prosperovalo dál. Take – jak samosebou kadý pochopí – se zase nic nestane, a to nejen nyní, ale ani za další rok, kdy dojde ke zvýšení o dalšího 3,5 procenta. A navíc, abychom náhodou nebyli znepokojení, všem, komu se zvýší ivotní náklady, to dobrotivá vrchnost dorovná, mladým rodinám a seniorům jakbysmet, a přesto stát získá dvacet miliard navíc. No toto, říkám si, vdyť ono je to vládnutí vlastně strašně jednoduché, přesně jak věděl u otec Ubu. Stačí kadý rok zvýšit o čtyři procenta daně a stále rostoucí, takřka neomezený tok peněz do churavého státního rozpočtu, potamo stranických pokladen a k financování drobilovských kariér, bude bezbolestně zajištěn. Kdo by se v té úvaze odváil hledat nějakou chybu?
Je docela moné, e příští rok ještě opravdu k ádné velké hospodářské či sociální katastrofě nedojde. My umíme dlouho dret, dobře jsme to prokázali za minulých dvou totalitních reimů. Ostatně i já povauju výpočty kupříkladu takových nakladatelů a knihkupců za přehnaně pesimistické. Moná neubude 30 % knih, třeba to bude jen 20 %, počet vydávaných učebnic se třeba nesníí na polovinu, ale jen o třicet procent, budeme si víc vařit nudle. Nezblbneme tedy – coby oběť na oltář politického konsensu, jak pravil Kalousek – třeba o 35 %, ale moná jen o 8 %. Jene: víme určitě, e to u nebude příliš?
Podle této poučky můe jít všechno ad infinitum. Čunkovi prošlo půl melounu ve skříni, proč by Babákovi neprošlo šest melounů z firmy, co nemá ádný zisk. Ale můeme tu teorii šířit vesele dál, i za úzké meze politiky. Kdy vám přítel odpustí dluh, půjčte si ještě víc, odpustí vám ho znova. Smíří-li se vaše ena s jednou nevěrou, jen směle do toho, vdyť jste právě vyzkoušeli, e váš vztah skvěle funguje. Po prvním přeitém infarktu nedbejte na doktory, klidně dál kuřte a přejídejte se, máte to vyzkoušené...
Mě na tom nejvíc zaráí – ne, mně je spíš stydno –, s jakou samozřejmostí se tady přiznává donebevolající neumětelství. Napřed štáby odborníků po dlouhých měsících spočítají, e v zájmu budoucích generací je třeba pro financování důchodové reformy zvýšit DPH jednotně na dvacet procent (kdy jsme předtím prorali a protunelovali privatizaci devadesátých let), ale hned za dva dny vznikne politický konsensus, taky zjevně dobře spočítaný, e stačí 17,5 % za dva roky. Kalousek souhlasí, e v dlouhodobé perspektivě představuje DPH-masakr české kultury potenciální hrozbu národu, ba dokonce ví, e příjmy z takto zvýšené DPH v oblasti kultury a vzdělání budou zanedbatelné, jestli vůbec jaké. Jene politický konsensus, neřkuli koaliční dohoda, je křehký, a pan premiér je bohuel i tak jeden z nejinteligentnějších členů kabinetu. A navíc je ministr financí unavený u z těch ryb a brambor Věcí veřejných.
Všichni jsme unavení. Asi musí být ještě hůř. Abychom nerozvařovali nudle.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.