Jiří Hochman

Nad dopisy čtenářů

V Listech právě před pětatřiceti lety (č. 3, červen 1976, ročník VI., s. 47) vyšel fejeton tehdejšího a naštěstí i současného našeho autora. Bylo mu tehdy padesát. Teď je mu osmdesát pět – narodil se 3. června 1926. Satirický fejeton, parodující dobovou novořeč, publikujeme namísto srdečného blahopřání autorovi a k pobavení i poučení čtenářů současných. -red-

Nadcházející cesta pana prezidenta do Německé spolkové republiky těší se velkému zájmu naší veřejnosti. Je to patrné i v dopisech, které do redakce dostáváme. Velmi rozšířená je obava, aby se panu prezidentovi cestou něco nestalo.

„Nemohl by se nám pan prezident zřítit s letadlem, jímž bude cestovat?“ – táže se např. okresní odborová rada v Rakovníku. „A nemohl by přitom zahynout i celý jeho úřední doprovod?“ – dodávají starostliví odboráři.

Podobně uvažují i manželé Indrovi z Prahy-Bubenče, nejspíše zaměstnaní v pohostinství. Usuzujeme tak z propagačního letáku Restaurací a jídelen, na jehož nám zadní straně píší. Na líci je heslo: „O knedlík méně, další úspěch RVHP.“ Tito manželé, rovněž nadhazujíce případnost leteckého zřícení pana prezidenta, kladou konkrétně dotaz, zdali bude v delegaci také ministr vnitra a ministr zahraničí. Čtenář Oborský z Mohelnice naopak; navrhuje, aby v delegaci byl také předseda Sněmovny lidu, což by umožnilo lepší zastoupení různých složek státní správy mezi obětmi havárie.

Prostě – co dopis, to jiný, iniciativní návrh.

Družstevnici z JZD „Vítězný prosinec“ z obce Brežněves u Prahy patří mezi mnohé, kteří dávají přednost železniční dopravě. Také závodní organizace strany ve Státním úřadě statistickém se přimlouvá za to, aby pan prezident při své první cestě na západ od Františkových Lázní cestoval vlakem. „Z vlaku je lépe vidět na krajinu než z letadla,“ píší odbornici z nouzové stavby v Karlíně. „V poměru k dopravní frekvenci nejsou přitom železniční neštěstí o nic vzácnější než letecké havárie,“ upozorňují současně. „Statisticky zvažováno, může velká srážka vlaků, např. vládní soupravy s nákladním vlakem vezoucím hutní materiál, přinést větší výsledky než pouhé zřícení vládního letounu, pokud ovšem se tomuto nepodaří spadnout přímo na sjezdový palác v době zasedání.“ Čtenářka Lenártová z Malacek v této souvislosti píše, že bude-li dána přednost železnici, mohla by s panem prezidentem cestovat mnohem početnější delegace než v letadle. Navrhuje mj., aby v tom případě s panem prezidentem odcestovala celá federální vláda i obě vlády národní, oba ústřední výbory, celá redakce Televizních novin, a zbude-li místo, pak prý též předseda národního výboru v Malackách.

Zde se můžeme zmínit také o dopisu stranické organizace ve Státním úřadu důchodového zabezpečení, který vysvětluje zánik nároků na důchod v případě, že soudruzi si s sebou vezmou manželky.

„Spolu se zbývajícími dvěma členy celozávodní organizace SS-mládeže v AZKG v Mladé Boleslavi jsme u příležitosti našeho odchodu do penze projednali také možnosti cesty pana prezidenta vlakem,“ píše nám tajemník s podpisem nečitelným, „a přimlouváme se za to, aby v delegaci byli také předsedové ROH, ČSTV a soudruh Varholík a aby dostali kupé hned za lokomotivou. Tendru netřeba,“ upadá pisatel v závěru do genitivu. Tento dopis je mj. zajímavý tím, že kromě železničního neštěstí upozorňuje na možnosti otravy houbami.

J. F. z Opočna, nejspíše důstojník, naopak píše: „Hostitelé by mohli rovněž vyzvat pana prezidenta k projížďce na koni. Zdejší kníže pán odjel v roce 1911 na koni do lesa a teprve po válce z něho našli klobouk. I štětka se ztratila.“

Zde již načínáme onen tématický okruh naší korespondence z domova, kde čtenáři dávají přednost únosu, resp. jiným přidruženým formám ztráty našeho pana prezidenta. Tak např. čtenář Vasil Bejda, vedoucí provozovny 05 Barvy-Laky, nábřeží Knížete Potěmkina v Praze 1, klade rovnou otázku, zdali by nám pan prezident nemohl být v Německu ukraden. V obsažném dopise tohoto čtenáře jsou sice trošku popleteny pojmy deformace, devastace, deflorace, degustace, defenestrace, defraudace, detekce a konfekce, avšak upřímný zájem tohoto čtenáře o důstojný rámec případného ukončení kariéry páně prezidentovy je i takto zřejmý.

Za zmínku stojí též dopis čtenáře Švestky z Karlína, jenž varuje před tím, aby jisté živly nezneužily toho, až pan prezident pronese v Německu první veřejný projev, a nezbavily ho státního občanství ve smyslu § 112 o poškozováni zájmů republiky v zahraničí.

Nejromantičtější možnost nadhazuje však jakýsi JUC. Jaromír Prokop, praktikant z Generální prokuratury. Píše: „Za několik dnů může německým tiskem proskočiti zastrčená zpráva, že leutenant Abwehru Gustav von Husske byl po splnění svých úkolů v cizině povolán zpět do vlasti, aby se mohl v klidu odebrati na odpočinek (in den Ruhestand versetzen, bude patrně v originále).“ JUC. Prokop, znalý němčiny patrně ještě ze svých předválečných studií v Augsburgu, klade posléze otázku: „Co pak budeme dělat?“

Ano, bylo by to pravdu žinantní východisko z normalizace, byť do jisté míry v souladu s naší národní odevzdaností vůči opatřením přicházejícím ze zahraničí.

Doufejme však, že se našemu panu prezidentovi v cizině nic nepřihodí a že Němci, v dobré tradici laskavostí, jež jsme si v posledních dvanácti stoletích vzájemně prokazovali, nám ho pošlou v pořádku zpátky.

(Převzato z digitálního archivu Dušana Havlíčka.)

Jiří Hochman

Obsah Listů 3/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Hochman

Nad dopisy čtenářů

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu