Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 3 > Štěpán Steiger: Koho Američané nemilují

Štěpán Steiger

Koho Američané nemilují

Američané se zřejmě domnívají, že příliš mnoho moci má v jejich zemi kdekdo – lobisté, korporace, banky, federální vláda apod. Vyplývá to z průzkumu, který provedl Gallupův institut, jedno z nejrenomovanějších (a nejstarších) zařízení výzkumu veřejného mínění. Současně však občané věří, že vlády jednotivých států a vláda federální, jakož i právní systém, náboženské organizace a armáda mají buď moc dostatečnou, nebo dokonce malou. Pokud jde o odbory, odpovědi jsou smíšené – hodně respondentů se sice domnívalo, že moc odborových organizací je přílišná, ale mírná většina je naopak přesvědčena, že tato moc je odpovídající nebo slabá.

Průzkum byl prováděn od 25. do 27. března.

Otázka tazatelova zněla: Když vám přečtu následující institucionální jednotky, řekněte mi laskavě, jestli se domníváte, že mají přílišnou moc, moc odpovídající, nebo nedostatečnou.

Přílišná (%) Odpovídající (%) Nedostatečná (%) Čisté „příliš“ v bodech (%)
lobbisté71138+ 63
velké korporace67219+ 58
banky a fin. instituce67238+ 59
federální vláda58309+ 49
odborové organizace 432824+ 19
vláda vašeho státu344915+ 19
soudy, právní soustava, soudci344914+ 20
náboženské organizace, církve252524+ 1
obecní a místní správa vašeho bydliště225321+ 1
vojsko145328– 14

Ačkoliv poměrně málo Američanů má za to, že tito významní společenští „hráči“ mají příliš malou moc, zhruba každý čtvrtý tvrdí, že odbory, organizované náboženství a vojsko jí mají nedostatek. Pouze pokud jde o vojsko, je více těch, kdo jsou přesvědčeni, že moci je spíše méně než příliš – 28 procent proti 14.

Stranická hlediska

Letos se vedly ostré diskuse o moci vlády a odborových organizací. Důvodem byly příkré spory několika guvernérů s odbory veřejných zaměstnanců, protože pod záminkou nutných úspor v rozpočtech několika států se guvernéři – republikáni snaží nejenom snižovat platy státních zaměstnanců (nejčastěji učitelů a policistů – což v Česku jistě „chápeme“), nýbrž také omezovat práva těchto odborových organizací na vyjednávání netoliko o platech. Na federální úrovni přitom demokraté zápasili (a ještě zápasí) o „vhodný“ rozsah (pravomoci a financování) federální vlády.

Není tudíž divu, že názory na moc těchto institucí se příkře rozcházejí. Republikáni jsou oproti demokratům s dvojnásobnou pravděpodobností náchylni tvrdit, že vláda ve Washingtonu má moc přílišnou (a sotva z poloviny se domnívají, že moc je příliš malá), takže výsledek „čistě příliš“ je + 68 procent republikánů proti +16 procentům demokratů.

Ještě výraznější rozdíl se týká odborových organizací. Republikáni jsou mnohem častěji přesvědčeni o jejich přílišné moci, takže výsledek je +59 „čistě příliš“. Demokraté se domnívají opak, výsledek je –19.

Politické názory tzv. nezávislých – tedy těch, kdo nejsou členy žádné z obou velkých stran – jsou příznačně uprostřed mezi těmito krajnostmi. 47 procent má za to, že moc odborů je přílišná – cosi jako střed mezi republikánskými 69 procenty a 20 procenty demokratů. Zato v názoru na federální vládu je 67 procent nezávislých mnohem blíž 75 procentům republikánů než 34 procentům demokratů.

Názory na moc federální vlády a odborů podle stranické příslušnosti

 

republikáni (%)Nezávislí (%) Demokraté (%)
federální vláda
příliš velká moc756734
odpovídající moc172645
nedostatek moci7418
čistě „příliš mnoho“+ 68+ 63+ 16
odborové organizace
příliš velká moc694720
odpovídající moc172838
nedostatek moci102139
čistě „příliš mnoho“+ 59+ 26– 19 *

* Čisté záporné hodnocení naznačuje, že více demokratů se domnívá, že odbory mají příliš malou moc, než že jí mají příliš mnoho.

Demokraté tíhnou více než republikáni k názoru, že organizované náboženství, vojsko, velké korporace a banky jsou příliš mocné. Soudy, lobbisty, místní správu a vlády jednotlivých států posuzují zhruba stejně.

Nedůvěra

Gallupův průzkum ukazuje, že k většině svých institucí nemají Američané důvěru. Kevin Drum, komentátor známého časopisu Mother Jones, si všiml nejenom skutečnosti – podle jeho soudu známé –, že politický úsudek krajanů je nesouvislý, nýbrž i faktu, že pociťují určitou bezmocnost – jejich hlas není příliš slyšet. Přesvědčení, že federální vláda je příliš mocná, je podle něj také částečným vysvětlením, proč v nedávné „bitvě“ o omezení vládních výdajů prezident Obama prohrál proti předsedovi Sněmovny reprezentantů (republikánovi) Johnu Boehnerovi a jeho (ještě konzervativnějším) spojencům z „čajové strany“ (Tea Party). Nesoudržnost takového postoje se v tomto případě projevila v tom, že veřejnost je především pro výdajové škrty u tzv. volitelných programů rozpočtu – položek ne přesně definovaných. Jakmile se škrty týkají konkrétních programů – například stále diskutované Medicare (federálního nemocenského pojištění osob nad 65 let) –, Američané názor hned mění.

Nespokojenosti, vyjádřené také v Gallupově průzkumu, se snaží pochopitelně využít populistická pravice – od bývalé kandidátky na viceprezidenta Sarah Palinové přes zmíněné „čajovníky“ až po miliardáře Donalda Trumpa (který se ovšem právě zřekl své možné kandidatury na prezidenta). Levici se naproti tomu nedaří rozhořčení nijak kanalizovat. Nedokázala – aspoň zatím – předložit žádný souvislý program („vizi“), v němž by mohla federální vláda i s omezenou mocí přiškrtit spekulativní chování bank a finančních institucí a zaměřit se například na vytváření pracovních míst (největší problém současné americké ekonomiky) a zlepšování životních podmínek milionů zbídačelých spoluobčanů.

Gallupův ústav se dotazoval namátkou vybraného vzorku 1027 dospělých (starších 18 let) žijících v pevninských státech USA. Se spolehlivostí 95 % lze říci, že maximální odchylka jsou plus minus čtyři procenta. Rozhovory byly váženy podle pohlaví, věku, rasy, vzdělání, oblasti a telefonních linek.

Štěpán Steiger (1922) je publicista a překladatel.

Obsah Listů 3/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.