Antonín Rašek

Bezútěšné dědictví

Naposledy armáda dostala ránu od svých policistů, kteří mají podle zákona o Vojenské policii v určitých případech pravomoc působit jako policie republiková. Očividně však roli nezvládla. Zásah v České televizi byl demonstrací síly, a ke všemu hloupý. Důstojníci, kteří ho naplánovali, nebyli schopni zásah ani profesionálně zorganizovat, ani domyslet důsledky.

Odhlédneme-li od toho, že každý z vojáků byl jinak ustrojen a že šlo o zásahovou jednotku, která v případě republikové policie zasahuje spíše u zatýkání nebezpečných zločinců, největší medvědí službu způsobili vojenští policisté obrazu profesionální armády. Média totiž přispěchala hned s několika historickými reminiscencemi na téma vojáci a veřejnoprávní televize. Z nich nejméně závažná je spiklenecká teorie, že zásah je součástí nějaké vyšší hry namířené proti ministrovi. Nejzávažnější je přirovnání přítomnosti českých vojáků na půdě České televize k srpnové operaci sovětských vojsk likvidující v Československu „plíživou“ kontrarevoluci.

Zásah v budově České televize není věcí Vojenské policie nebo ministra obrany, ale profesionality bezpečnostních složek české společnosti; ukazuje, kam až izolace vojáků dospěla. Od 90. let se ozbrojené síly, jejichž je Vojenská policie součástí, chovají jako uzavřený „elitní“ klub a na místa vyšších důstojníků se dostávají nezralé osobnosti. Po restrukturalizaci hodností k 1. 1. 2011 došlo k tomu, že máme dva nejmladší majory ve věku 27 let, dva nejmladší podplukovníky ve věku 32 let a dokonce dva plukovníky ve věku 35 let. Tato situace připomíná stav po normalizačních čistkách v 70. letech. Přidáme-li fakt, že vzdělání na vojenských školách, které stejně jako v té době představují dominantní zdroj doplňování důstojnického sboru, je založeno na technickém základě s absencí výuky historie a s omezenou výukou společenských věd, bylo asi jen otázkou času, kdy vojáci šlápnou vedle. Alexandrovi Vondrovi nebylo co závidět. Sklízel, co zaseli předchůdci. Ti si se svými poradci moc hlavu nelámali, aby se armáda vymanila ze stereotypů myšlení a chování armády dřívější. Ty ji stahovaly, stahují a budou stahovat do hlubší izolace. Natisíckrát mohl být zásah nařízen a proveden v souladu s právním řádem, svým provedením si sympatie veřejnosti ani politiků nezískal. Jsou li jednotlivé „malé domů“ projevem nelegální činnosti jednotlivců nebo skupiny, je zásah na Kavčích horách dílem kolektivního ducha ozbrojených sil. K jeho kultivaci bude třeba daleko větší úsilí než v boji proti korupci, neboť k takovým změnám je třeba desetiletí. Je proto jedno, kdo v budoucnu usedne do křesla ministra obrany, vždy bude muset být připraven, že může být poškozen hloupostí podřízených.

Antonín Rašek, Praha

Obsah Listů 3/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Bezútěšné dědictví

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu