Babička Boeny Němcové se stává terčem pozornosti, kdy se poukazuje na rozpor mezi skutečností a obrazem. Srovnávají se postavy a místa, kde se děj odehrává. Zdůrazňuje se, e skutečná babička nebyla přihrbená stařenka, jak ji vnukly kniní ilustrace či filmová zpracování, ale pětapadesátnice. Zapomíná se, jaký je rozdíl při srovnání dnešních a tehdejších en tohoto věku; venkovské eny byly poznamenány těkou prací a neléčitelnými chorobami. Literární postavy mají vnitřní logiku. Spisovatelka ila v době romantismu; jde o idealizaci estetickou. Podařilo se jí vytvořit ideální typ české eny na sklonku ivota. Mohli by Angličané takto přistupovat k hrdinům Dickensových románů? Zdeněk Mahler konstatuje, e s naším zhrublým vkusem působí Babička Boeny Němcové jako krajka, jako křehký porcelán. V inscenaci, kde roli babičky ztvárnil herec s plnovousem, se reisér asi rozhodl bourat konvence. Pokud chce někdo bourat klasiku, musí ji především převýšit. Umělecká fikce líčená jako rozpor se skutečností můe přispívat ke zpochybňování díla. Přesto se toho ujímají stále další autoři. Hra s názvem Babička se vrací aneb Dichtung und Wahrheit v divadle Ypsilon srovnává dokonce tři roviny, příběh umělecky zpracovaný, skutečný a jeho promítnutí do dnešní doby. Film mladých amatérů, promítaný nedávno v kinech, byl natočen jako Antibabička. Chce zesměšnit příběh tím, e předvádí, jak po skeči ochutnávek veverek a koček u Kudrnů si Boena Němcová pochutnává u psacího stolu na kaviáru se šampaňským. Klasická babička je zastíněna parodovanou, která krade na panském. Neustálé zdůrazňování, e dílo bylo školní četbou, má také degradovat. Povrchní rozebírání autorova ivota v době bulvárních přístupů sniuje i význam tvorby. Psychologie říká, e kadé očernění zanechává stopy na obraze. Odsudek Boeny Němcové ve filmu Gympl z úst studentky (jakoby v zastoupení mladé generace) není vůbec náhodný.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.