A. J. Liehm

Život pro Československo

Zrovna když jsme oslavovali novou cenu Pelikán, vydala univerzita v italské Bologni (ta, co byla založena před pražskou) pro nás velice zajímavou knihu (333 s.) s titulem Una vita per la Cecoslovacchia – Il Fondo Luciano Antonetti. To chce aspoň krátké vysvětlení. Italský komunista Luciano Antonetti procoval od mládí až do jejího konce v tisku a v aparátu Italské komunistické strany (to nejlepší, co se evropskému komunismu stalo, takže se v 90. letech mohla stát nejsilnější součástí italské demokratické levice...) a po srpnu byl jedním z nejbližších spolupracovníků Jiřího Pelikána. Bez něj si prostě nelze římské Listy představit. Tomu ovšem předcházela lěta pobytu v Československu, kde se jeho syn Marco léčil z vrozené choroby a Luciano pracoval v rozhlase, v mezinárodním komunistickém časopisu, naučil se dokonale česky, překládal a v rámci možností se stal součástí procesu polidštění KSČ. Po sovětské okupaci se vrátil do Říma a dál všemi silami pomáhal nejen posrpnové emigraci, ale i disentu, české i slovenské kultuře atd. atd. Ale o tom je ta tlustá kniha, která především katalogizuje obrovský Lucianův „československý“ archiv.

Když pak v roce 1988 přijel do Itálie Alexander Dubček převzít čestný doktorát Boloňské univerzity, stal se po celou dobu pobytu a po celé Itálii jeho italskými ústy (kniha tohle všechno a mnohé další dokumentuje množstvím fotografií a obsahuje původní texty Miloše Hájka, Michala Reimana, Ivana Laluhy, Stanislava Vallo a dalších). Přitom sám Antonettiho československý archiv má několik set položek a jen jeho knižně publikovaných překladů je na půl stovky.

Ne vždycky hleděla oficiální IKS na Lucianovu činnost příznivě. Patřil však k těm, kteří se do ní narodili a byli ochotni za ni zemřít. Jednou mi na jakési konferenci o Československém jaru vyčetl, že jsem o jeho rodné straně mluvil příliš přísně. O pár let později za mnou přišel a řekl: Měl jsi pravdu. – Tak došel, s rovnou páteří a bez potřeby měnit kabát, až do dneška, se srdcem nalevo, jako vždycky.

Osobně je mi smutno z toho, že dodnes nebyly jeho zásluhy náležitě oceněny právě v českých zemích a na Slovensku, píše Michal Reiman. A mně napadlo, že snad není vhodnější kandidát na naši cenu Pelikán. Třeba to nějak zkusíme zvládnout. A dát příklad dalším.

A. J. Liehm

Čtěte také:

Tracy A. Burnsová: Před dvaceti lety – zázraky a bolesti

Karel Holomek: Nic není rozhodnuto

Obsah Listů 2/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

A. J. Liehm

Život pro Československo

Čtěte také:

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu