je pyramidová hra s věčně kypícím těstem z nesmrtelného kvásku. Přinese štěstí pro celou rodinu a osobě, která jej upekla, splní velké přání. Do darovaného těsta přisypáváte po šest dní určené ingredience, pak rozdělíte na čtyři díly, tři z nich pošlete dál a zbytek sedmého dne dochutíte a upečete. V první chvíli to působí trochu strašidelně pro kadého, kdo si z dětství pamatuje pohádku Hrnečku vař a z mládí Bradburyho povídku Hoši! Pěstujte obří houby doma ve sklepě! A tak chvíli zkoumáte přátele, kteří těsto přinesli, nejsou-li do jejich podoby vmutovaní vesmírní vetřelci. Oni ale naštěstí hned radostně zdůrazní, e je to chléb vatikánský. Jene pak je tu zas dilema: na stole zrovna leí sčítací arch osoby a v něm nevyplněná kolonka náboenská víra. Přijmete-li tu hmotu, nelze se u poctivě připočíst k pustým bezvěrcům. Odmítnete-li však, dotknete se přátel. Nehledě na to, e se vám nic nesplní a své rodině upřete štěstí.
A to je hlavní důvod, proč přijmout nevábnou umělohmotnou krabičku, pro ten optimismus. Vdyť kde jinde ho teď hledat? Světem, slyšíme ze všech stran, obchází strašidlo politické korektnosti. Vezměme jen bátoriádu, jak je některými nazývána, která se netýká krvavé Alběty, nýbr poradce ministra školství Ladislava podobného příjmení. Ten je chudák diskriminován za to, e byl členem tak trochu fašistické strany a nyní je jedním z vlajkonošů pochodu proti bruselskému diktátu. Oběti nové diktatury by mohla potěšit zpráva v internetovém časopise Fragmenty o pravidelném setkání Hovory na pravici, jeho účastníci se shodli na tom, e útoky proti Bátorovi nenastaly proto, co kdy dělal, ale e jeho Akce D. O. S. T. nabývá čím dál tím víc na důleitosti, a proto se musí na ni najít hůl, aby hlásala politicky korektní nepolitickou politiku Bratrstva pravdy a lásky. Zvlášť silný posměch sklidil u autorky té zprávy (zřejmě nepřítomný) děkan FF UK Michal Stehlík, který dokonce Bátoru – tříčtvrtinového Maďara – označil za xenofoba. Je vidět, e ho nemohl znát, protoe to je nemoné.
Ještě nemonější je v tom případě zřejmě příspěvek Buďme politicky nekorektní! populárního Tomio Okamury, zveřejněný 14. února na adrese blog.idnes.cz. Ten soudí, e v České republice jsou největším ,multikulturním problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítě. Nače dochází k odváné, i kdy ne úplně originální myšlence: O Dělnické straně píšeme, e je extrémistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, e Cikáni by si měli zaloit vlastní stát a e Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pocházejí jejich prapředci? Téměř všechny evropské vlády podporovaly zaloení Izraele a idé sami o něj usilovali...
Nejpevnější oporou všech odpůrců novodobé metly lidstva je ovšem to nejčeštější české, toti Praský hrad. Tajemník hlavy státu Ladislav Jakl to říká vzorně nekorektně: Teror politické korektnosti není jen v ostrakizaci Václava Klause a těch, kteří s ním souhlasí. Jeho záměrem je vyvolat strach.
U citovaná zpráva ze setkání končí dojemnými slovy, je nelze vynechat: Přítomní se shodli na tom, e Bátora je český vlastenec, který je proti Evropské unii, Lisabonské smlouvě, multikulturalismu a feminismu. V tom se názorově shoduje s prezidentem Václavem Klausem a jeho blízkými spolupracovníky. Celá slavná bátoriáda tak ukázala, e směřování Akce D. O. S. T. je správné a e se stává ji kavárenským povalečům touícím po socialismu s lidskou tváří nebezpečnou. Nezbývá tudí ne Ladislavu Bátorovi gratulovat a popřát mu hodně sil v boji za cestu ke svobodě a ke kapitalismu. Pomáhej mu v tom Bůh.
A to je věc, která vás nakonec zviklá, chléb štěstí přijmete, v jeho radostné poselství uvěříte, pro účely statisticky však zůstanete kavárenským povalečem.
Ladislav enkyřík: Biopupek a umělý list
A. J. Liehm: Pilát do kréda
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.