Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2011 > Číslo 2 > Tomáš Tichák: Chleba štěstí

fejeton

Tomáš Tichák

Chleba štěstí

je pyramidová hra s věčně kypícím těstem z nesmrtelného kvásku. „Přinese štěstí pro celou rodinu a osobě, která jej upekla, splní velké přání.“ Do darovaného těsta přisypáváte po šest dní určené ingredience, pak rozdělíte na čtyři díly, tři z nich pošlete dál a zbytek sedmého dne dochutíte a upečete. V první chvíli to působí trochu strašidelně pro každého, kdo si z dětství pamatuje pohádku Hrnečku vař a z mládí Bradburyho povídku Hoši! Pěstujte obří houby doma ve sklepě! A tak chvíli zkoumáte přátele, kteří těsto přinesli, nejsou-li do jejich podoby vmutovaní vesmírní vetřelci. Oni ale naštěstí hned radostně zdůrazní, že je to chléb vatikánský. Jenže pak je tu zas dilema: na stole zrovna leží sčítací arch osoby a v něm nevyplněná kolonka náboženská víra. Přijmete-li tu hmotu, nelze se už poctivě připočíst k pustým bezvěrcům. Odmítnete-li však, dotknete se přátel. Nehledě na to, že se vám nic nesplní a své rodině upřete štěstí.

A to je hlavní důvod, proč přijmout nevábnou umělohmotnou krabičku, pro ten optimismus. Vždyť kde jinde ho teď hledat? Světem, slyšíme ze všech stran, obchází strašidlo politické korektnosti. Vezměme jen bátoriádu, jak je některými nazývána, která se netýká krvavé Alžběty, nýbrž poradce ministra školství Ladislava podobného příjmení. Ten je chudák diskriminován za to, že byl členem tak trochu fašistické strany a nyní je jedním z vlajkonošů pochodu proti bruselskému diktátu. Oběti nové diktatury by mohla potěšit zpráva v internetovém časopise Fragmenty o pravidelném setkání Hovory na pravici, jehož účastníci „se shodli na tom, že útoky proti Bátorovi nenastaly proto, co kdy dělal, ale že jeho Akce D. O. S. T. nabývá čím dál tím víc na důležitosti, a proto se musí na ni najít hůl, aby hlásala politicky korektní nepolitickou politiku Bratrstva pravdy a lásky“. Zvlášť silný posměch sklidil u autorky té zprávy (zřejmě nepřítomný) děkan FF UK Michal Stehlík, „který dokonce Bátoru – tříčtvrtinového Maďara – označil za xenofoba. Je vidět, že ho nemohl znát, protože to je nemožné.“

Ještě nemožnější je v tom případě zřejmě příspěvek Buďme politicky nekorektní! populárního Tomio Okamury, zveřejněný 14. února na adrese blog.idnes.cz. Ten soudí, že „v České republice jsou největším ,multikulturním‘ problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítěž.“ Načež dochází k odvážné, i když ne úplně originální myšlence: „O Dělnické straně píšeme, že je extrémistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pocházejí jejich prapředci? Téměř všechny evropské vlády podporovaly založení Izraele a Židé sami o něj usilovali...“

Nejpevnější oporou všech odpůrců novodobé metly lidstva je ovšem to nejčeštější české, totiž Pražský hrad. Tajemník hlavy státu Ladislav Jakl to říká vzorně nekorektně: „Teror politické korektnosti není jen v ostrakizaci Václava Klause a těch, kteří s ním souhlasí. Jeho záměrem je vyvolat strach.“

Už citovaná zpráva ze setkání končí dojemnými slovy, jež nelze vynechat: „Přítomní se shodli na tom, že Bátora je český vlastenec, který je proti Evropské unii, Lisabonské smlouvě, multikulturalismu a feminismu. V tom se názorově shoduje s prezidentem Václavem Klausem a jeho blízkými spolupracovníky. Celá slavná bátoriáda tak ukázala, že směřování Akce D. O. S. T. je správné a že se stává již kavárenským povalečům toužícím po socialismu s lidskou tváří nebezpečnou. Nezbývá tudíž než Ladislavu Bátorovi gratulovat a popřát mu hodně sil v boji za cestu ke svobodě a ke kapitalismu. Pomáhej mu v tom Bůh.“

A to je věc, která vás nakonec zviklá, chléb štěstí přijmete, v jeho radostné poselství uvěříte, pro účely statisticky však zůstanete kavárenským povalečem.

Tomáš Tichák

Čtěte také:

Ladislav Šenkyřík: Biopupek a umělý list

A. J. Liehm: Pilát do kréda

Obsah Listů 2/2011
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.