Autor, který v květnu oslaví své 98, narozeniny, je geolog, politický vězeň, světoběník a exulant. Roku 1993 vystoupil jako zralá a svérázná myslitelská osobnost v knize Renesance rozumu, po ní následovaly další. Tato je u sedmá Název charakterizuje Krupičkův dojem ze současného stavu světa se zvláštním zřetelem k české společnosti. Nad tímto stavem si nezoufá – snaí se jej popsat, porozumět mu a naznačit východiska. Činí tak většinou formou rozhovoru mezi osobami různého smýšlení, které však přece jen usilují o nalezení úběníku svých nadějí. Lidský rod, ten celek, ne sebegeniálnější jedinec, je zázračné dítě vesmíru; zabránit jeho sebezničení je úkol číslo jedna.
Jiří Krupička:
Zmatek, Paseka, Praha – Litomyšl 2008, 445 s., cena 295 Kč.-jn-
Mj. díky svazku Karel IV. Schwarzenberg. Torzo díla, J. Medovi a jeho Literárnímu ivotu ve stínu Mnichova (2010, dotisk 2011) a nyní souboru esejistických a publicistických prací L. Jehličky (obsahuje i texty jemu věnované) máme u lepší obraz myšlení české konzervativní katolické pravice. V polemikách o tomto prostředí a s ním bývá nejcitlivější druhá republika; moná teď nejvíc chybí antologie novinářských textů vzešlých odtud, anebo pokud mono reprezentativní antologie publicistiky druhé republiky vůbec? Jehlička patřil mezi svými druhy k nejmladším, a tak jako mu pravice, konzervativec a monarchista polemizoval ještě i s Chartou 77; spíná tak dlouhé období českých dějin od první republiky do 80. let. Uitečná četba, plná humoru a sebeironie, i pro toho, kdo s ním nebude souhlasit. I ta stanoviska, která dnes patří ke klišé pravicového středního proudu, hájil kdysi Jehlička skoro sám, a v samizdatu.
Ladislav Jehlička:
Křik koruny svatováclavské, Torst, Praha 2010, 592 s.-vb-
Eukleidovo dílo patří k nejdůleitějším a nejvlivnějším knihám všech dob. Ukázalo člověku obrovskou sílu soustavného deduktivního myšlení. Z jeho odkazu čerpáme dodnes. V češtině vyšly Základy roku 1907 v překladu Františka Servíta. V přesvědčení, e velká díla reprezentují více ne jen to, co bezprostředně obsahují, zajišťuje kolektiv vedený profesorem Vopěnkou pod záštitou Západočeské univerzity nové vydání Základů, které, jak doufáme, dospěje a k jejich závěrečné XIII. knize. Naposled vydaná část je zvláště zajímavá, poněvad obsahuje v geometrickém rouše základy nauky o číslech. Kromě poněkud modernizovaného Servítova překladu zahrnuje hlubokou a poutavou úvahu profesora Vopěnky o vztahu čísla a geometrie a Vopěnkovo převedení prastarého textu do podoby přístupné současnému čtenáři. Osmou knihu ještě navíc přeloila z geometrického jazyka do jazyka teorie čísel Eva Patáková. Vytvořili tak velkolepý a schůdný most přes propast více ne dvou tisíciletí.
Eukleides:
Základy. Knihy VII-IX (komentované Petrem Vopěnkou), Kanina, edice Prameny evropské vzdělanosti, Plzeň 2010, 189 s., 215 Kč.-jn-
O Galileově procesu snad kadý slyšel ve škole, sotva však mohl rozlišit, co je pravda a co jen legenda. Autor podává Galileův ivotopis s ústředním tématem jeho střetnutí s církevní hierarchií. Na základě nedávno nalezeného dokumentu nabízí novou překvapivou interpretaci. Dílo je psáno v tónu výrazně kritickém k celé historii církevní reglementace vědy. Jeho významnou součástí jsou obsáhlé pasáe z inkvizičních protokolů, které byly pro české vydání přeloeny přímo z latinských originálů. Kniha obsahuje také Galileův dopis toskánské velkovévodkyni Kristině, v něm objasňuje své filozofické stanovisko. Předmluva manelů Hadravových se snaí korigovat některé autorovy jednostranné závěry.
Michael White:
Antikrist Galileo, Academia, Praha 2011, 342 s., 355 Kč.-jn-
– Autor sa vydáva po stopách viedensko-prešporských a rakúsko-slovenských spojení. Mnohé stopy dávno zavial čas, iné zdeformovali prevratné politické a spoločenské zmeny v našom regióne, na ďalšie sme jednoducho zabudli. Grieser prostredníctvom dobových materiálov a s pomocou nepriamych svedkov napísal pútavú knihu ako pokus aspoň trošku obnoviť našu spoločnú pamäť a urobiť zretelnú bodku za dlhoročnou kultúrnou diskontinuitou. Jeho publikáciu teda mono chápať ako jeden z moných mostov, po ktorých flanírujú slobodní ľudia, schopní a ochotní načúvať iným a vzájomne sa obohacovať – ponad dnes u len len psychologické, mentálne hranice. Kniné putovanie do slovenčiny preloené Teodorou Chmelovou sa začína spomienkou na električku premávajúcu od februára 1914 medzi Viedňou a Prešporkom. Na svojich zastávkach dodatočne portrétuje mnostvo udalostí a najmä osobnosti. Zoznam je dlhý, ale stojí zato: šachový automat zostrojil prešporský génius Wolfgang von Kempelen, Pressburger Zeitung, vychádzal ako denník i večerník a jeho šéfredaktorom bol Emil Portisch, otec u nás dobre známeho Huga Portischa, slávny rakúsky maliar Christian Ludwig Attersee sa narodil v Bratislave, popredný predstaviteľ viedenského fantastického realizmu Anton Lehmden sa narodil v Cabaji pri Nitre a na štúdiá do Viedne odišiel ako sedemnásťročný, v kaštieli bratislavskej predmestskej štvrte Rusovce strávila druhú polovicu ivota Štefánia, vdova po korunnom princovi Rudolfovi, v bardejovských kúpeľoch (Bad Bartfeld) sa liečila cisárovná Albeta (Sisi), Constanze Mozartová, vdova po géniovi, sa po druhý raz vydávala v prešporskom Dóme sv. Martina, operná speváčka Lucia Poppová bola zo Záhorskej Vsi, Beethoven pôsobil v Dolnej Krupej, Schubert v eliezovciach (Zseliz), kde sa narodil aj hoteliér Sacher, Lehár je rodák z Komárna, Peter Lorre, ktorý hral napr. v Hitchcockovom filme Mu, ktorý vedel priveľa (či v Casablance, a to s H. Bogartom a I. Bergmanovou), uzrel svetlo sveta v Ruomberku (Rosenberg), a to ako Ladislav Löwenstein, z Liptovského Mikuláša pochádzal chýrny vydavateľ Samuel Fischer, zodpovedný za svetovú značku S. Fischer Verlag, Andy Warhol sa síce narodil v Pittsburgu, ale ako syn rusínskych rodičov z východoslovenskej obce Miková, čie ako Andrij Varchola, atď., atď. Strýko z Bratislavy sa číta ako bestseller. V kadom prípade nám pomáha o niečo lepšie si uvedomiť minulé i súčasné súvislosti a vzťahy. A pori nich naše miesto a náš čas v prebiehajúcich ľudských dejinách.
Dietmar Grieser:
Strýko z Bratislavy. Po rakúskych stopách na Slovensku, Kalligram, Bratislava 2010, 232 s.-mah-
– Polský spisovatel, syn maďarského otce, vyvrací i to, co patří k pozitivnímu stereotypu maďarství, toti představu o kuchyni ostré, ale lehké, svěí a bohaté na zeleninu. Obětí maďarského smutku a nechuti k ivotu se stává především zelenina – synonymum svěesti, zdraví a lehkosti. Zeleninu je třeba usmrtit... ze všeho, co je ivé a co obsahuje vitaminy, je potřeba vykuchat i ty poslední známky ivota a zdraví, utopit je v octu nebo udusit v zásmace ze sádla a mouky. Není to protimaďarský pamflet, jen vtipná a dobře přeloená kniha o neznámých sousedech, kteří tonou ve smutku. Na něj mají právo. Protoe co u třeba my, tak blízcí, o nich víme?
Krzysztof Varga:
Guláš z Turula, přeloil Pavel Peč, Dokořán / Jaroslava Jiskrová – Máj, Praha 2010, 192 s., doporučená cena 265 Kč.-vb-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.