David Voda

Mezi chladným od A do B (Chválkovice – Meran)

Básníci a jejich místa (14)

Můj Raum je vymezen několika ulicemi Olomouce, někdejší hochnóbl (německé) čtvrti na západě starého města na místě zbořených hradeb: Čechovy sady, třída Spojenců, Kollárovo nám. a přilehlé ulice na pomezí Úřední čtvrti. Zde bydlím. Pak je tu jedna cesta automobilem na periferii, teď ve sčítacích arších přiznaná do 14 min., do Chválkovic, pod Svatým Kopečkem. Zde pracuji. Jiná cesta: mnohokrát projetá Autobahn Olomouc – Meran, Itálie (880 km). Z rodinných důvodů. Jinak toho moc není. Oblíbená trasa s kočárkem od domu k Dómu a zpět. Kolem orloje. Někdy vjedem do mosazného příšeří chrámu. Někdy zvoní klekání. Dítě z koče haleká: bi-ba, bi-ba (bim-bam). Někdy jedeme domů Výpadem. Neolomouckým: to je park. Dítě z koče haleká: pi-pi (pták), vau-vau (pes), pu-ko (Flugzeug). O svátcích chodíme i na hřbitov. To je samosebou.

Ostatní

Do této nádoby patří: směsný komunální odpad, tj. obaly a zbytky potravin, drobné plasty, pryž, smetky, tvář staré ženy slunící si vrásky, zavřené oči, v úrovni chodce otevřeným oknem činžovní sorely, apod.

23. 4. '10

Ptačí klekání

Například slavíci se už naučili hnízdit i v křovinách u dálnice. Popelí se v prachu u svodidel... Řikám batole dobře usne pod 1286 kg, ladění e1 (J. Pavel II.) nebo i pod 4805 kg, ladění gis0 (P. Maria Hostýnská). Ptačí zpěv je slyšet brzy ráno a pak kolem šesté hodiny navečer.

8. 5. '10

Na Hané II.

Diskař, úředník, nakupující žena, tkadlena, žena s dítětem, muž s rýčem, muž s lopatou a krumpáčem, zedník, řezník, klempíř, házenkářka, truhlář, halena, 50 let demode, bleděmodrá křivo vázaná mašle, vedlejší uličkou, šouravě. Kováři, dělně odbíjejí minuty, facebookovým komunitám.

18.–23. 5. '10

Květomluva

Pod Svatým Kopečkem zóna, vyprahlé rumisko heřmánků (Falešně jsi mě miloval). Na ústředním hřbitově kříže Wehrmachtu, útoky bodláků, máků, usurpované růže (Urazil jsi mě / Jsi příliš pohodlný milovník / Miluji tě).

29. 6. '10

Doma

Malinký červený golfový míček, jahodník z rumiště, drolící se brána, jak houskové kostičky z nedovarku knedle, eklektická vila, výstřihy pod deštníky, ohavný muž trpasličího vzrůstu s tonzurou, ultramarin vietnamek, odrbaný batůžek s nápisem POWER, hořící nikoreta v dešti úst.

17. 8. '10

Dóm

Je mi asi 905. Mám romantickou plastiku. Měděnku, kamení, srdce ve zvonech. Z výšky se nevidím, v zrcátku z dodávky, v okně domeček. Bude-li pršet, vyjde panáček na práh. Nastudím se. Mít tak kloktací sůl, oblek od Christa. Když zavolám, pod tíhou let, shrbená sestra, černá karyatida, berlemi cinká, malý paklíč, do mě vejde.

8., 18. 9. '10

Neděle

Góly se trousí do sítě Bohemky, javorové listí, za černou sítí hrabě Pötting, ve skle, olovu, vleče Marii svou školu. G. I. Joe po boji, na místo paže v kanadě vražen úd, co zbyl mu, s granáty na hrudi, padl u popelnic. Vraž jej do kapsy, klíč do dveří.

24. 10. '10

Světla

Cikán Herák v kůži u mramoru, na hrobu Heráková mopem šmydlí glanc. Největší fakturu dostane nedaleký Globus. Na místě lebek koření rozchodníky, za laty květenství mizí i ????????? ???? ?????????? ??????????. Jen židé bez proudu.

1. 11. '10

Čas

Tma jak tlupa, na obchůzce městská, vezeš spící..., vlhko, mourek žebrá, co mu dáš, kolu ne, ne pokračovací mléko (sunar nutra defense). Mauzoleum s piecy, ljubav za ljubav, pelech bezďáků a tak dál. Bíle blikají bobule pámelníků (symphoricarpos albus), žestě na hradbách, až to spálí mráz.

22. 11. '10

Poznámky před jízdou

Pod kapotou plody lip (s létacími aparáty), dubové listí, 2,6 bar, 2,8 bar; pak rozmluva se zřízencem a jako dobrý vnuk nechat se zamknout na hřbitov (v plotě je díra), rožnout hrob. Vyčištěno, jen krůpěj ve tmě z převozu betlémského světla, potřísněný šedivý čaloun.

22. 12. '10

Chadraba

V mikrotenu tmavomodré kilo, dvě: obleku, fusky, vázanku. Polobotky zapomněli. Nesl jsem mrtvému. Pak k jámě kam spustili neobutého, sněženky, gerbery, v barvách Vatikánu. Hora jílu, barvy kelu. Kel, jaké bel? Dobré bel.

15. 3. '11

Obermais. Luxusní čtvrť luxusního města. Zde se nevyléčil Christian Morgenstern. Dole palmy, nahoře zasněžené třítisícovky. Meran a okolí. Venkovský prostor, odkud zmizel zápach, kohouti, kuři. Mám rád nenápadný konec města, ústí Vergilstraße, jeho proměnu v údolí divokého Passeru (Passeirtal), v kilometry jabloní ukřižovaných v konstrukcích, mezi bzukotem zavlažovacích pump, hmyzu, bohatství, krucifixy pod stříškami, vzduch jak sklo, na obzoru Jaufenpass, kde i v červenci sněží. Tady dole živé ploty, nejsvětější svátost soukromí, klášter Palotínů jako Hotel garni, kde páter Karl střeží stříbrné Mercedesy.

Meran (návod ke skrytí)

Měníš se, tablety v myčce. Zkřehlé články, teplý dech fordu. Klidně dál, v kraji retardérů, uklizenými vesnicemi a na Nový rok, bez kohoutů (být tu kaufmanem s něčím?), do škvíry Kožená: Ah! mio cor! Třetího havran, balancíruje, sám, na terase kondominia. Z plechu.

5. 1. '09

Meran, Vergilstraße

V dívčím pokoji, třeseš dítě, vrásky okenic, jak červivé jádřince, jekly tújí, hejna, hic. Kolem miliony, tun rul, jablek, Poseidón v kumulu, bzukot pump, gryfové, akanty, růže. Vše titěrné jak na německém listu, slunce na věky hryže hůl. Když je ospalý, chňapne za ucho a nepustí.

20. 7., 15. 8. '10

Meran (Ianusovi v tvář)

V kamenné zídce nika, mříž, ...cifix, foto rodičky, rám jak uschlé těsto, v rohu textil oleandru. V mušli stella maris z Lurd, jiná malinká i s titěrnou Bernadette. Asi jen prstama nebeský Jeruzalém, rozmazaná fajnová, sklíčka, magnetity, křemeny. Přesně ve dvanáct hukot Passeru, sirény, zvony.

1. 1. '11

Z cyklu Úlitby Rodovi

David Voda (1976) žije v Olomouci, často pobývá v italském Meranu. Vydal knihu básní Sněhy a další (Fra, 2010) – nominována na cenu Magnesia Litera 2011 v kategorii Objev roku. Pracuje v podniku na povrchovou úpravu kovů.

Čtěte také:

Jonáš Hájek: Nádherný den, vzpomněl jsem si (Vranov)

Marie Šťastná: Žalov

Obsah Listů 2/2011
Archiv Listů
Autoři Listů