Imrich Veber

HOMOurban

Jste znám hlavně jako autor vynikajících fotografií ze sociálních ústavů. Snímky z cyklu, který představujeme, se od nich dost odlišují.

V roce 2007 jsem pořídil jednu fotografii v Praze, která mě inspirovala natolik, že se tématu život člověka ve městě od té doby věnuji trvale, paralelně vedle dalších námětů.

Duch středoevropských měst, jak jej váš cyklus zachycuje, je v čemsi podobný. Byl to záměr hledat takovou analogii?

Snažím se nacházet zobecňující prvky, cestu ale pořád hledám. Prvořadé je pro mě zachytit současnost, v níž žijeme, a život v jeho různorodosti.

Tedy dokument v původním smyslu slova...

Ano, doba by měla být zaznamenána, to je úkol dokumentaristů. Ve své bakalářské práci na Institutu tvůrčí fotografie se zabývám novými vlivy a směry ve fotografickém dokumentu, tím, čemu se říká nový dokument – já používám raději termín postdokument. Hraje v něm důležitou roli určitá inscenace a koncept. Tím se ale fotografie do jisté míry vzdává úlohy zachycovat realitu.

Sebevěrnější dokument je ale také autorem ovlivněn – už výběrem tématu, záběru...

Důležité je, aby vypovídal o době, v níž vznikl, tak věrohodně a působivě, aby se k němu lidé i po letech vraceli tak jako třeba k fotografiím Jindřicha Štreita nebo Viktora Koláře.

Městské téma, jak jste řekl, tedy zatím neopouštíte?

Rozhodně ne, zdá se mi, že je to na celý život... A kromě HOMOurban pracuji ještě na cyklu HALLspace. Ten se týká jevu pro dnešek charakteristického – žijeme obklopeni nákupními centry, hypermarkety a obřími halami.

A konkrétní aktuální cíl – publikace, výstava?

Do konce roku vyjde básnické dílo katolického kněze Josefa Veselého (1929–2010) doprovázené mými fotografiemi. On sám si to před smrtí přál. Nebudou to snímky přímo související s náboženskou vírou, jen malé poetické obrázky z přírody, vyfotografované flexaretou.

Imrich Veber

Imrich Veber (1987) amatérsky fotografoval od dětství, vážněji se fotografii začal věnovat, když si ji zvolil jako nepovinný předmět na Ostravské univerzitě, kde byl jeho vyučujícím Michal Kalhous. Nyní studuje Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a dějiny výtvarného umění na FF UP v Olomouci. Jeho první fotografický projekt se zabýval životem bezdomovců, vzešla z něj výstava v Kulturním domě města Ostravy (2008) Žijeme svobodně, nebo na okraji společnosti? Jak říká, vždy se zajímal o duševně postižené v opavském ústavu Marianum. Rozhodl se jejich život zdokumentovat a během několika měsíců pobytu mezi nimi pořídil zhruba osm tisíc snímků. Padesát z nich vybral do kolekce Nejeden život (2009). Podobným tématem se zabýval také následující projekt Transformace (2010), ten dokumentoval život postižených v šesti sociálních ústavech na Opavsku v době před pomyslným zbouráním jejich zdí a přestěhováním klientů do přirozeného prostředí, blíž běžné společnosti. Fotografie z cyklu HOMOurban vystavoval zatím ve Wodzisławu Ślšském a Ostravě (2009). Několik jich otiskl ve svém letošním 3. čísletaké literární měsíčník Host.

Obsah Listů 2/2011
Archiv Listů
Autoři Listů

Imrich Veber

HOMOurban

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu